DUKLA 2002 - Rekonstrukce bojů o vrchol Obšár

(Očima devatenáctiletého bojovníka 1. ČSAS)

Píše se 6. října 1944. Rudá armáda a 1. ČSAS překročili hranici mezi Polskem a Slovenskem. Jednotky Prvního československého armádního sboru scházejí po stráni. Naproti nám vidíme vrchol Obšár. Postupujeme skrytě. Před námi je stráň dolů, za ní následuje louka s několika jabloněmi, dále cesta, loučka, potok s brodem, další loučka, kratší, zato příkřejší stráňka a nakonec dlouhá stráň před lesem. Na ní jsou vidět nějaké linie keříků. Ukrýváme se v podrostu. Velitel pozoruje protější stráň. Nějak se mu to nelíbí. Jednotka průzkumníků postupuje mezi keři po příkřejší stráňce. Za keři objevují minové pole a zátarasy s překážkami. Začínají skrytě odminovávat pole. Najednou se ozvou výstřely. Nejdřív jednotlivě a pak krátká dávka. Krčíme se a velitel neúnavně pozoruje. Sakra. Už je to jasný. Ty linie keříků jsou maskované zákopy. Že nám to nebylo hned jasný! Desátník velí k postupu na louku pod námi. Slézám ze stráně. Pod nohama mi praskají padaná jablka. Plof, plof. Kryji se za jedním stromem. Asi tři metry přede mnou stojí za dalším stromem jeden z mých bratří. Ta, ta, ta… Krčím se. Ale tohle bylo nějak blízko. A znovu ta, ta, ta. To už začal štěkat náš kulomet. Přískoky se pohybujeme po louce, přes cestu a brod. Přelezeme ostnatý drát a po zajištění louky se pod jabloní setkáváme s průzkumníky. Jsou ošetřováni první ranění. Prej si můžeme utrhnout jablko na uklidnění, ale já jsem tak nervózní, že ani nechci. Průzkumníci nám stihli udělat průchod v minovém poli. Je vydán rozkaz k plížení. Prolézám keříky. Velitel mi ukazuje průchod minovým polem a že se mám za ním rozvinout doprava. Střelba ze zákopu. Padám k zemi. Najednou hned vedle mě ta, ta, ta, ta. Sakra. No jo, to se může stát pouze mě, lehnout si metr vedle od těžkého kulometu. Vyrážíme vpřed. Kulomet je chvíli zticha, a tak probíhám průchodem, přeběhnu před mlčícím kulometem a vpravo lehám k zemi. Jsem v první linii. Celá linie vyráží v před. Plazím se a pak přískok. Mám trochu zpoždění. Vybíhám na zteč. Najednou se ze zákopu vyklopí Němec s puškou v ruce a přímo proti mně. Mačká spoušť. Vycházejí dva výstřely. Puff, puff. Aááh. Blesková pronikavá bolest mě zasáhne u kolene a v břiše. Padám na zem. Řvu. A řvu víc. Přestávám vnímat okolní svět. Oči se mi mlží. Jakoby se mi chtělo spát. Jen ta zatracená bolest mě nechává při vědomí. Já snad zešílím. Chci doktorááá. Sakrá. Ani si ho nemůžu zavolat sám. Proklatá bolest pomalu ustupuje. Slyším slabý hlásek přivolávající lékaře. Otáčím se na záda, slyším hlasy. Jsou blízko, blizoučko. Ale to jsem se neotočil sám. To už ke mně doběhla lékařská hlídka. Sestra se mě ptá, kde jsem raněn. Taková absurdní otázka a já jí nemůžu ani odpovědět. Ale je krásná, mladá, tak asi v mém věku, s blond vlasy a ty oči! To je to poslední, co si pamatuji. Omdlévám. Jsem obvazován a přeložen na nosítka. Nesou mě a já se probírám. Za minovým polem mě sundají z nosítek. Běží pro dalšího. Němci podnikají protiútok na námi dobytý zákop a naši se stahují za minové pole. Jeden z bratrů mi pomáhá jít. Podpírá mi ruku. Opírám se ještě o pušku. Kolem nás běhají další Češi. Nakonec jsem dopraven do nemocničního stanu a je mi obvázána zraněná ruka. Další mladá zdravotnice, ale tentokrát Ruska. Moje zranění se rychle hojí a za „chvíli“ ani není poznat, kromě obvázané ruky. Hlásím se desátníkovi znovu do služby. Přijímá mě a přidělí mi granáty. Podnikáme mohutný útok složený z těch, co přežili a za podpory Rusů. Dobýváme první zákop. Jsem zase na pravém křídle. A zase je vedle mě ten těžký kulomet. Pozoruji nabíjení. Vyklopit kryt, nasadit pás, vrátit kryt, zatáhnout páku a střílet. Jednoduché. První vlna vyráží k dalšímu zákopu. Velitel řve něco o granátech. Otevírám tašku a vytahuji granát. Jenže ten potvořín ne a ne odjistit. Granáty, granáty! Nemůžu, nechce se odjistit. Naštěstí nejsem sám granátník a několik granátů vybuchuje u zákopu. Vybíháme a přískokem zase k zemi. Dobíhám na val zákopu. Granátník! Běžím za hlasem. Okamžitě předej zbytek svých granátů! Provedu! Předávám granáty dalšímu. Máme umlčet kulomet v třetím zákopu. Vybíháme. Grr. Polní lopatka, kterou mám za pasem, se pořád vytahuje. A teď už přetekl pohár trpělivosti. Vytáhl jsem ji a položil před sebe. Zatím mě doběhla druhá linie. Zvedám se, beru lopatku a pušku a přískokem zase kupředu. K zákopu mi zbývají asi 4 metry. Podíval jsem se doleva a vidím, jak jednomu z mých bratrů podjel pod nohama granát a Venda s brýlemi v ruce padá raněn k zemi. Vypadá to, jako by padal naposled… Do háje! Zase se zvedám. Německý kulomet je umlčen. Stáčíme se na boční útok na hlavní zákop s velitelským stanovištěm. Ten už ale podlehl útoku Rusů. Náš boční útok jen napomůže kvapnému útěku německých přeživších vojáků. Zaznívá vítězný ryk. Já se zvedám ze země a mávám puškou s lopatkou nad hlavu. Všichni doufáme, že do Prahy zbývá již jen pár týdnů… (Ale původní plán, být za pět dní v Prešově, se právě díky tomuto prokletému vrcholu zdržel o více než tři týdny. Ve skutečnosti to do Prahy bude trvat ještě půl roku.)

Napsal: Lukáš Pernický

(Pozn. autora: Toto dílko je kombinací páteční generálky a sobotní bojové ukázky obohacené o dobovou atmosféru tak, jak jsem se do ní vžil.)

Zajímavosti:
Dne 6. října 1944 po dlouhé době vstoupili na území Československa nohy příslušníků 1. ČSAZ a na tom místě vztyčili vlajku. Bohužel byli ihned zneškodněni nejspíš německým kulometem. 
Místo se nachází několik set metrů od hraničního přechodu Vyšší Komárnik a je tam památník připomínající právě tuto událost. Jeden z party poznamenal: „Ten památník vypadá jako by do skupinky vojáků spadl vybuchující granát.“ 

Vedle hraničního přechodu se také nacházejí dva kopce, na jednom z nich se podařilo Němcům zničit tank T34 pod nějž si pak vlezl německý sniper, který ostřeloval okolní „měsíční“ krajinu. Rusům prý trvalo asi měsíc než zjistili jeho polohu a zneškodnili ho.

Ve Svidníku se nachází muzeum Dukly.

V „Údolí smrti“ je vystavena dobová technika a autentickým postavením německé 150 mm houfnice. 

Podívejte se na fotogalerii bojové skupiny "Erika"!

[ Zpět ]