Citace z kroniky města Laa an der Thaya:
„21. duben 1945 byla suchá a velmi vlahá sobota. Sotva však někdo měl čas nebo chuť tohoto pěkného dne využít, poněvadž v okolí probíhaly ty nejkrutější krvavé boje. Nad městem se odehrávaly letecké souboje, do nichž zasahovaly německé stíhačky startující z polního letiště u Ungerndorfu. Město bylo nepřetržitě ostřelováno dělostřeleckými granáty z tanků a těžkých děl. Lidé trávili tyto dny téměř nepřetržitě ve sklepích.
Ruské tanky, které vjížděly do Ungerndorfu, byly ničeny pancéřovými pěstmi. Většina tanků byla zničena v bojích přímo v obci mezi školou a kostelem, jiné pak mezi obcí a Mayerhofem.
V obci bylo zničeno pět tanků a zachraňující se posádka postřílena, na okraji obce hořely kolem poledne dva tanky T-34. Po půlhodině bylo zničeno dalších šest ruských tanků. Těsně po poledni se vynořilo 11 tanků, z nichž bylo 9 zničeno střelami pancéřových pěstí a německých tanků typu Tiger. Dvěma tankům se podařilo uprchnout do výchozího postavení. Boje pokračovaly až do pozdního večera, kdy se Rusové pokoušeli za tmy projet obcí.
Do noční Lávy se vraceli vyčerpaní a zranění vojáci. Přiváděli s sebou i dva ruské zajatce. Tito byli okamžitě předvedeni před důstojníka SS, který na ně řval a poplival je. Nato mu plivl do obličeje i jeden ze zajatých Rusů. Důstojník dal vztekle pokyn stráži palcem otočeným k zemi, a oba zajatci byli nenávratně "odvedeni".
Ungerndorf byl po těchto bojích k nepoznání zpustošen, včetně kostela. Ve středu obce stál hořící tank, ve směru od křižovatky až po sklepy leželo 15 mrtvých Rusů. Na hlavní cestě stálo pět zničených T-34, další tři na západním okraji vsi a u Mayerhofu zase pět ohořelých tanků. Navzdory obrovským ruským ztrátám na životech a technice se jim plánované proražení do Lávy nepodařilo.
Řada bitev se odehrávala také u Ruhhofu a Rotensee, kde se snažili Rusové najít přechod přes Dyji směrem na Hevlín. Byli zde ale ostřelováni Němci z českých bunkrů na Dyji. Němci zde kromě českých bunkrů (ze kterých si Češi nikdy nevystřelili), plně využívali i výhodného postavení údolí Dyje, odkud lehce ovládali střelbu do rovinou se blížících ruských tanků.
Bilance této největší tankové bitvy u Lávy: 16 zničených ruských tanků a dva ukořistěné. Při těchto bojích, i když se to zdá být neuvěřitelné, neutrpěli Němci žádné ztráty. Došlo však k jediné tragické události: Jeden poručík si chtěl vyzkoušet jízdu v ukořistěném tanku T-34 a společně s majorem kličkovali po poli. Proti nim se vracel jeden z opožděných německých tanků, který v domnění, že jde o ruský útok, proti němu vypálil tankovou střelu. V ruském tanku byl zabit německý poručík a major těžce zraněn. Byla to však jediná ztráta na životě v této bitvě.
Všichni ruští vojáci, kteří v této bitvě zahynuli, jsou pohřbeni v hromadných hrobech na ruském hřbitově v Lávě. Jeden ze zničených tanků je dodnes možno spatřit, prorostlý mohutnými stromy, v území "nikoho" mezi hranicemi.“

Naše dvoudenní pátrací akce po sovětském tanku T-34 nebo alespoň po tom co z něho zbylo započala sobotou. Na místo jsme se dostali asi po hodince jízdy z Brna, zaparkovali jsme auto a vydali se na obhlídku terénu. Protože jde o hraniční pásmo s Rakouskem, byli jsme vybaveni pasy pro případ, že by nás nějací horliví strážci hranic začali nahánět, jak tomu bylo v minulých letech.
Počasí nám moc nepřálo a vypadalo to, že se schyluje k bouři. Cestou jsme zahlédli mnoho kusů polní zvěře, které před námi prchaly do vnitrozemí - byli to asi jediní uprchlíci z Rakouska do Česka. Zhruba po dvou kilometrech bezúspěšného hledání začalo mírně pršet a krajina se pomalu začala měnit v  močál. Asi v půli cesty, kdy jsme si chtěli zkrátit trasu cestou přes pole, se strhla silná bouře. Málem nám uletěl detektor, fotoaparát a nakonec skoro i my sami. Za pět minut bylo ale po bouřce a my se šťastně shledali na konci pole. Vskutku bylo počasí že by ani uprchlíka přes hranice neposlal. Po asi dvou hodinách marného hledání a mrcasení detektorem po lese jsme nic podstatného nenašli. Mezitím ještě začalo chumelit a my jsme tak zažili všechny roční období v jednom dni.
Pomalu se smrákalo a tak  jsme se rozhodli, že vyrazíme zpátky do Brna, ale že se brzy s tímto místem zase setkáme. Po cestě zpátky nám z rádia vyhrávala známá sovětská dvousetčlenná skupina Alexandrovci válečné šlágry. Jako by se nám ta T-34 vysmívala.
Druhý den jsme se na místo vypravili podruhé, teď již po příslibem brzkého shledání s tankem. Auto jsme zaparkovali dál od silnice a asi po slabých dvaceti minutách jsme tank našli, tedy aspoň to, co dřív bývalo T-34kou. Bohužel sběrači železného šrotu si vybrali svůj díl a tak z tanku zbylo spíše jen torzo. Věž zcela chybí, údajně při najetí na minu a explozi odletěla do blízkého močálu. Na tanku jsme skutečně nalezli stopy po výbuchu, vzhledem ke stavu vraku nelze ovšem říci, co je způsobilo. Z T-34 zbyla vlastně jenom podvozková vana s většinou pojezdových kol, přední pancíř s poklopem řidiče a zadní stěna. Horní pancíř s uložením věže chybí, stejně jako motor a ostatní vnitřní agregáty. Celý skelet je navíc rozřezán autogenem na zhruba stejně velké (a těžké) části, přičemž část levého boku už chybí. Kdy ji bude do šrotu následovat i zbytek nevíme, je to ale pravděpodobně jen otázka času a tak zájemci o vojenskou historii přijdou o vskutku unikátní možnost vidět patrně poslední dochovaný válečný tank na našem území. Škoda … 

 Tomáš Bartoš a Petr Březina

Prameny:
Adolf Vogel: Hevlín od pravěku do roku 2000, kronika obce, vydal Obecní úřad Hevlín 2001
udolf Fürnkranz, Gerhard Wabra, Walter Brüstl: „Es war keine schöne Zeit…“,  vydalo „Verein zur Förderung der Erneuerung von Laa/Thaya“ 1995

Podívejte se na fotografie zbytku zničeného tanku T-34!

[ Zpět ]