Prst tiskne spoušť a střely opouštějí hlaveň na své cestě ničeni. Rachot kulometu je přerušován, jen pokud střelec zaměřuje zbraň na jiný cíl a nebo vyměňuje zásobník.
Na stejném místě, ale o chvíli později jiný prst tiskne spoušť a poskakující nábojový pás mizí v útrobách kulometu, který za zvuku trhaného plátna chrlí střely na cíl. Všední to obrázky na frontách druhé světové války, dnes už jsou naštěstí k vidění jen ojediněle. Přesto se výše popsané události staly nedávno a střelci byli členové československého a německého družstva, především z VHK Erika Brno. Jak je to možné?

Náš klub se totiž účastnil střeleb, pořádaných firmou HERMEX. Ta již takřka před rokem avizovala možnost uspořádání ostrých střeleb z automatických zbraní, a ne ledajakých – LK vz.26 a TK vz.37 z výzbroje prvorepublikové armády, z poválečných zbraní pak LK vz.52/57 a UK vz.59. Obzvláště první dva typy byly pro nás víc než zajímavé. Vojáci hraničárských útvarů museli totiž umět ovládat všechny pevnostní zbraně, včetně těchto kulometů. Po okupaci Čech a Moravy se pak tyto zbraně staly vítaným posílením arsenálu německé Wehrmacht, a němečtí vojáci je s úspěchem používali za druhé světové války. Z těchto důvodů pocházeli zájemci o tuto netradiční akci především z řad našich dobových jednotek, československého a německého družstva. Poprvé se střelby uskutečnily 28.3. na pěchotní střelnici VVP Vyškov. Bohužel, po nastřelení zbraní došlo k požáru v cílové ploše a tak musely být střelby ukončeny. Následující termín střeleb byl určen na 11.prosince, kdy se vzhledem k ročnímu období předpokládalo nižší riziko požáru. Rovněž bylo změněno místo konání na střelnici ve VVP Jince. S dopravou nám velmi pomohla Vojenská Akademie, neboť na cestu Brno – Jince a zpět vypravila služební autobus. Už při příjezdu na místo jsme byli velice příjemně překvapeni – na palebné čáře byl mimo avizované typy také připraven německý kulomet MG42, který na rozdíl od „uloženkového“ stavu čs. kulometů vypadal, že se účastnil obrany Berlína, ale jak se později ukázalo, na jeho funkci to mělo minimální vliv! Myslím, že zejména pro členy německého družstva dostaly střelby ihned jinou šťávu. Po nezbytné prezentaci a papírování jsme konečně mohli začít. I přes cenu nábojů 7 Kč za ránu hlavně vojáci v německých uniformách neváhali obětovat úspory původně určené na nákup vánočních dárků. Přesto jsme nebyli největšími zákazníky – zastřílet si přijelo i několik „komerčních“ střelců, kteří pak horentní sumy proměňovali na pásy nábojů či hromady zásobníků.
Výkony na palebné čáře byly také rozdílné – zatímco doboví vojáčci vážili téměř každou střelu, na stavech „komerčních“ střelců palbu přerušovala pouze výměna pásu či zásobníku. Na terčích však byly výsledky opačné – padající figury po krátkých, pečlivě mířených dávkách kontrastovaly se stojícími rojnicemi po rozplynutí dýmu po vychrlení celého pásu naráz. Jako poslední hřebíček pak působily výkony na posledním stavu pro střelce z pěchotních pušek. Standardní výsledky čtyř figur na pět nábojů udivovaly i vojáky AČR, kteří střelbám přihlíželi jako řídící.
Podmínky, zvláště klimatické, opravdu nebyly pro změkčilé. Mrzlo, nařízená prohibice vylučovala užití vnitřního vytápění a ohřev o rozžhavené hlavně nikdo neriskoval. Nebezpečí požáru střelnice bylo sice zažehnáno, ale oheň si přesto vybral svoji daň – při rozmrzání u krbu vzplanul člen německého družstva, lépe řečeno jeho plášť. Škoda ho, čest jeho památce!
Nešťastný mantl se tak stal naštěstí jedinou obětí střeleb z kulometů. Zpět domů jsme se vraceli sice lehčí o nějakou tu sumičku, ale plni dojmů. Kdybychom nebyli tak unaveni a na zpáteční cestě neusnuli, sdělování zážitků by nám vystačilo až do Brna. Již nyní šetříme do prasátka, abychom příště mohli vyrazit zase.

Zpracoval: Jan Pařík

[ Zpět ]