PAINTBALL 2006

S několika členy klubu jsme se rozhodli, že zorganizujeme Paintball. Tato „válka barev“ by nám mohla obohatit naše taktické znalosti, mohli by jsme si ověřit naše dovednosti ve střelbě a krytí, vyzkoušet si střelbu na živý a pohyblivý cíl a v neposlední řadě si užít trochu zábavy.
Podařilo se nám přesvědčit členy jiného klubu vojenské historie, aby nám dělali protivníky. Podle prosakujících zpráv, měli být takticky na výši. Abychom měli prostor a hru jen sami pro sebe, bylo zapotřebí alespoň 18 účastníků, tak jsme pro jistotu naše řady doplnili kamarády a známými. „kanonenfutter“ je vždy potřeba.
A tak jsme se sešli jednu listopadovou sobotu na paintballovém hřišti. Bylo docela zima, dokonce bylo mírně nasněženo. Po převlečení a po nezbytné instruktáži jsme šli nafasovat výzbroj a výstroj. Někteří z pamětníků raných dob Paintballu na to hleděli s úžasem. Moderní poloautomatická paintballová puška se zásobníkem na víc jak 200 kuliček nebo nemlžící se maska je opravdu velký pokrok od mechanicky nabíjené paintballové pistole na deset kuliček. Všem účastníkům akce bylo ihned jasné, že boj se samonabíjecím zbraněmi bude krajně vražedný.
Udělili jsme si pár základních pokynů a vyrazili na stanoviště. Tam už nás nemohl protivník slyšet a tak jsme si taktické pokyny doplnili a rozšířili. První bitvy byli „oťukávací“, ale v dalších jsme pomalu, ale jistě získávali převahu a to především díky lepší taktické sehranosti a přesnější střelbě – desítky nábojů vystřílené na střelnici z ostrých zbraní se musí někde projevit…
Některé taktické prvky z reálného boje dokáže paintball nasimulovat docela věrně. Zejména vzájemné krytí, zajištěný postup a podobně. Ovšem jsou mnohé vojenské situace, které nasimulovat nelze. Především mířená střelba na větší vzdálenost, přebíjení zbraně a obavu ze zásahu – i když zásah kuličkou docela bolel a to jsme byli dost oblečeni.
Snad nejzajímavější byl pokus o čelní dobytí „kulometného hnízda“. Vybrali jsme 6 dobrovolníků, kteří bránili bunkr a pevnost… a zbylých 15 účastníků na ně útočilo… a z těchto útočníku nepřežil ani jeden aniž by bylo hnízdo dobyto. Také byla zajímavá zkušenost boj řadové pěchoty tzv. „napoleonské války“. Stát v řadě tváří tvář nepříteli a čekat na zásah není nic příjemného.
Přestože jsme při paintballu využili mnohé z nacvičených a naučených taktických prvků, pro dokonalejší simulaci taktiky pěchotních bojů 2. sv. války by muselo být jiné vybavení (paintballové zbraně, které by nebyly samonabíjecí a podobně).
Na závěr jsme zhodnotili, že tato byť poněkud dražší zábava nám umožnila rozšířit si povědomí o taktice a navíc je to docela dobrý relax při kterém si užijí všichni, nejenom zájemci o vojenskou historii.
 

Jiří Kučera

Fotografie poskytnul Josef Šimončič

[ Zpět ]