Churchillova podzimní míle IV. ročník

Po letech spokojeného týlového života rozhodli jsme se i my zúčastnit se pověstné likvidační akce s názvem Churchillova podzimní míle, pořádané jednotkou Argyll and Sutherland v krásném prostředí Novohradských hor. Na shromaždiště dorazil náš tým ve složení Pte. Gripweed, Pte. Parkin a Pte. Juniper skoro jako poslední už za hluboké noci a tak začátek akce byl pro nás poněkud hektický.
Rychle na briefing, informace zapít pravým námořnickým rumem, pak zburcovat mezitím zalehnuvší mužstvo a vzhůru do lesa za prvním úkolem.
Mrazivou noc pod dekou jsme nějak přežili a ráno se ztuhlí pokusili o parodii na rozcvičku, což v konkurenci jednotky Local Defence Volunteers, která vylezla ze svého vytopeného stanu nahoře bez a předvedla přímo sokolskou sestavu, nemělo valnou šanci na úspěch.
Po snídani na nástupu obdrželo každé družstvo ručník, který ovšem nebyl určen k zvýšení hygienických standardů jednotky, ale k něčemu zcela jinému.
Na břehu řeky se ukázalo k čemu. V přehrazeném úseku se míhaly tmavé hřbety víc než tuctu kaprů. Úkol zněl jasně - chytit, zabít, vykuchat. Původně jsme si mysleli, že s pomocí našich Enfieldů s dlouhými bajonety kapra odlovíme na způsob papuánských domorodců - nabodnutím na kopí. Stresované ryby se ale stáhly do nejvzdálenějšího koutu bazénku, takže i naše muškety na ně byly krátké. Poté, co se do vody vrhl první soutěžící, se navíc řeka zcela zakalila, takže metoda oštěp byla odsouzena předem k nezdaru. To už se ale neohrožený vojín Juniper s vyhrnutými nohavicemi odvážně spustil do ledové vody a brzy byl šupináč na břehu. Chrabrý Lewis - jaký rozdíl proti rozpáleným kamenům Kvéty nebo Péšáváru...
Ostatní bylo dílem okamžiku a za chvíli už Mušketýři vyrážejí na trať závodu. Ověšeni jako vánoční stromečky, pod nákladem dek, celt, stravy, munice, minometu a pušek absolvujeme v průběhu dne všechny kontroly. Značně opotřebeni se vracíme opět za tmy do tábora a je čas na kulinářské umění - vykuchaný kapřík čeká. Při pohledu na ostatní družstva, oškrabující ze dna svých ešusů zuhelnatělé výsledky svých kuchařských pokusů, dostává Pte. Juniper spásný nápad - použijeme proužky alobalu, které schraňuje ve svém haversacku od amerického náletu na Caen, kdy byly naše pozice zasypány hliníkem do výše pasu v marné snaze zmást německé radary.
Okořeněné rybí podkovy balíme s kousky Parkinova pravého baconu do dvou stříbrných balíčků a ukládáme do žhavého popela. Za hodinu uvidíme... V mezičase ještě absolvovat rychlý briefing, kde se dozvíme program závodu na zítra a rychle zpět k ohni sušit mokré Ammo Boots, na kterých se neblaze podepsalo poslední překračování řeky.
Hotovo - rozbalujeme alobal a... vynikající! Skutečně, rybí maso je lahodné a přestože nemám příliš hlad (zásluhou trvalého přísunu stravy z Lewisových nevyčerpatelných zásob), pochutnám si. Po tomto gastrozážitku následuje další mrazivá noc na našem kamenném loži, zpestřená příchodem posledního týmu, který, ač dorazil po desáté hodině, srdnatě se vrhá do přípravy svého šupináče na ohni poblíž naší mumifikované skupinky - obdivuhodné!
Ráno, poté, co jsme rozmrzli, už vše vypadá jen optimisticky - první úkol je vcelku jednoduchý - přijmout radiodepeši s dalšími pokyny. Tato triviální úloha se ovšem díky ztrátě spojení poněkud zkomplikuje, ale nakonec svůj sled teček a čárek získáme.
Následuje horečné vzpomínání na pionýrská léta a posléze se dopracováváme k zásadní a obsahově hodnotné informaci "DOJDETE DO................". Zbytek depeše se nám přes určité nápady podaří dešifrovat až díky vstřícnému postoji rozhodčího. Vyrážíme tedy do nedalekého lomu. První úkol - transport raněného - se nám daří splnit poměrně rychle díky přijatelné váze neseného vojína Parkina a rovněž nezištné pomoci místního vandala, když jím vytržené prkno z místního mostku poslouží jako improvizovaná nosítka.
Posledním úkolem je střelba na terč a tady Mušketýři nezůstávají nic dlužni svému jménu. Většina zásahů míří do černého a my se spokojeně vracíme do tábora.
Závod skončil a zbývá vyhlášení výsledků. Všechna družstva jsou nastoupena a už to začíná - 13. místo, 12. místo,.....8. místo... Safra, kde jsme my? Naše interní odhady tipují umístění někde na chvostu pelotonu, ale všechno je zřejmě jinak. Že by nás naše kulinářské umění katapultovalo nahoru? Nebo tak zabralo květnaté hlášení o situaci, které bylo součástí jednoho úkolu? Ať tak či tak, 12. četa 4th Batt. of Musketeers se nakonec umístila ve 4. ročníku Churchillovy podzimní míle na krásném 4. místě, což asi nečekal nikdo z nás.
Good work boys!

Zapsal
Pte. H. E. Gripweed

Ve fotogalerii naleznete další snímky...