Ruský výsadkář v boji o Ořechov

Již počtvrté se v obci Ořechov konala vzpomínková akce na těžké boje z období druhé světové války, které v okolí této vesnice probíhaly při osvobozování Brna. Samotná bojová ukázka se konala na stejném místě jako loni - v blízkosti vojenského objektu bývalé PVO. Tento rok připravili organizátoři velice pěknou výstavku, kde byla prezentována výstroj a výzbroj armád, jenž se bojů u Ořechova zúčastnily. Dále zde byly vystaveny dobové fotografie dokumentující boje v okolí Ořechova. Změnou proti minulému roku bylo uskutečnění menší bojové ukázky pro děti základních škol v pátek dopoledne. Ke každé třídě byl přidělen průvodce z účastníků akce, který děti seznamoval s používanou výstrojí a výzbrojí a také je prováděl po bojišti. Této páteční ukázky se zúčastnilo, podle mého odhadu, něco kolem 60 účinkujících.
Hlavní bojová akce byla jako už tradičně v sobotu 26.4 od 14.00 hod. Bylo zde možné shlédnout vojáky sovětské, československé, německé a rumunské armády. Bojová ukázka, které se účastnilo okolo 200 účinkujících, skončila ve 14:45 hod. a po ní si diváci mohli projít bojiště a prohlédnout si bojovou techniku.
Sobotní ukázku jsem spolu s dalšími 7 parašutisty z řad historických klubů zahájil nástupem do letadla AN-2 se sovětskými výsostnými znaky. V 13:53 hod. jsme se odlepili od země a nabrali kurs na Ořechov. Letadlo se díky nepříznivému počasí často propadalo, což nám na klidu zrovna nepřidávalo. Nad samotné bojiště jsme doletěli v 14:03 hod. Na povel jsme se zvedli a první se postavil do dveří. Pak už to šlo rychle. První parašutista na daný pokyn vyskočil a my jej v tří sekundových intervalech následovali. Protože pilot nezpomalil, letěli jsme rychlostí asi 160km/h. Vítr byl opravdu silný a my jsme byli strženi do proudu vzduchu za letadlem. Než jsem se vzpamatoval, otevřel se vrchlík padáku. Rozhlédl jsem se a uviděl na obloze tři padáky a letadlo, které zahajovalo nový nálet na pozice německé armády. Nemohl jsem se dlouho dívat za letadlem, protože mě vítr nebezpečně snášel na elektrické vedení. Díky silnému větru jsem musel ve vzduchu neustále používat skluzy. Ještě před dopadem jsem viděl AN-2 prolétající nad zákopy a vybuchující bomby spolu s obláčky flaku. Letadlo vysypalo další 4 parašutisty a pak klouzavým klesajícím letem přeletělo diváky směrem na Brno. Země se blížila opravdu rychle a vzhledem k tomu, že jsem dopadal po větru, byl konečný doskok opravdu velmi tvrdý. Smotal jsem padák a běžel směrem k dýmovnici označující doskokovou plochu. Během běhu jsem viděl dopadat další parašutisty. Všichni parašutisti dopadli překvapivě blízko dopadové plochy. Během 10 minut od výskoku jsme už byli všichni na místě, kde jsme měli převzít zbraně. Svlékl jsem se z padákového postroje a spolu s ostatními členy průzkumného družstva 32. Dálně-východní střelecké divize, kteří se zúčastnili seskoku, jsme doběhli na seřadiště sovětských vojáků před útokem na německé pozice. Sotva jsme doběhli k ostatním sovětským vojákům, byl vydán signál pomocí píšťalky ke zteči nepřátelských zákopů. První zákopová linie byla slabě hájená a její překonání nebyl žádný problém. Německá vojska zákop spořádaně vyklidila ještě dříve, než jsme se stačili do zákopu dostat. V německém zákopu jsem měl čas si konečně od doby dopadu na zem vydechnout. Ale velící důstojník nás nenechal dlouho vydechnout. Vzápětí byl totiž nařízen útok na nepřátelskou pozici na vyvýšenině, jenž dominovala prostoru ukázky. Zazněl hvizd píšťalky a my se vrhli s řevem "Hurá!!!" do útoku. Tentokrát se německá vojská bránila urputně a přinutila nás zalehnout pod zdrcující palbou. Řvoucí velitelé a vojáci NKVD nás ale rychle přesvědčili, že v útoku musíme pokračovat. S řevem jsme se vrhli na vyvýšeninu. Tentokrát už nás nepřátelská vojska nezastavila a my obsadili nejvyšší místo německé obrany. Bohužel naše řady byly oslabeny z předchozích útoků a pro obranu nás už mnoho nezbylo. Německé jednotky se přeskupily a chystaly se k útoku. Jejich přípravu narušila salva našich "kaťuší". Přesto se němečtí vojáci vrhli do útoku a my jsme se museli stáhnout do pozic, které jsme zaujali před útokem na kopec.

Do prostoru ukázky vjela sovětská jízda, ale tu Němci nechali bez povšimnutí. Vypadalo to, že se zcela stáhli z boje. Spolu s harmonikářem a dalšími parašutisty jsme šli přivítat kozáky. Za zvuků harmoniky jsme se srdečně objímali s kozáky a popíjeli ukořistěný alkohol; prý z místního lihovaru. Naše veselí přerušila vojska NKVD, jenž nás s napřaženými zbraněmi obstoupila a tři z nás byli zatčeni. Bohužel jsem byl mezi zatčenými, Obvinili nás z porušení disciplíny. Marné byly moje výzvy kamarádům, aby se mě zastali. Všichni mlčeli, když nás vojáci odváděli do týlu. A tam nás všechny postříleli … .

Němci využili opilosti sovětských vojáků a nečekaně zaútočili. Podařilo se jim tak vytlačit naše vojáky ze zákopů. Tak se dostali nazpět do pozic, které drželi před zahájením útoků. Sovětští velitelé ale nezaváhali a znovu donutili vojáky zaútočit. Unaveně se zvedli a vrhli se vpřed. Prorazili první německou obranu a pokračovali v útoku směrem k vyvýšenině. Už se zdálo, že ji dobudou, ale Němci nasadili obrněný vůz a znovu "rudoarmějce" tvrdě odrazili. Naštěstí naše 76 mm dělo zahájilo včas palbu na postupující obrněný transportér. Transportér byl zasažen a začal hořet. Tehdy se s hromovým hurá spojenečtí vojáci vrhli do protiútoku. Srazili se s německými vojáky a začal boj muže proti muži. Ztráty na obou stranách byly strašné, ale protože sovětských vojáků bylo víc, nemohli Němci zabránit dobití svých posledních zákopů. Nad bojištěm zavlála sovětská a rumunská vlajka. Tento okamžik také znamenal konec ukázky.

 Michal Křišťál

[ Zpět ]