Akce CIHELNA - propagace fašismu, nebo posilování národního cítění, hrdosti a vlastenectví? 

28.8.2001 Doplnění

Během akce CIHELNA 2001 došlo k neplánovanému setkání členů KVH Rota Nazdar s autorem shora uvedené odpovědi. V dlouhém rozhovoru obě strany n e o f i c i á l n ě diskutovaly současnou situaci, která nastala po zveřejnění článku v Moravském Severu. Z této diskuse vyplynula následující upřesnění. 
Řídící štáb připravující bojové ukázky na akci „CIHELNA“ nechápe formulaci: „Pan Kratochvíl článek napsal na základě objednávky Klubu vojenské historie Rota Nazdar (dále jen KVH RN)“ tak, že tento KVH poslal, nebo předal šéfredaktorovi Moravského Severu písemnou, nebo ústní objednávku na napsání článku s názvem: Bitva u Králík prý umožňuje propagaci fašismu. Řídící štáb takto chápe předání (jakýmkoliv způsobem) stanoviska KVH Rota Nazdar, určeného dle slov členů tohoto klubu jen řídícímu štábu akce, třetím osobám a jeho následné zneužití a zveřejnění tímto týdeníkem. Řídící štáb se domnívá, že pokud KVH Rota Nazdar nesouhlasil s uveřejněním svého stanoviska údajně určeného jen několika členům řídícího štábu akce Cihelna, a prokazatelně dlouhou dobu předem věděl o přípravě vysoce negativního článku v Moravském Severu, bylo povinností tohoto klubu se od zveřejněného článku veřejně a pokud možno na stejném místě distancovat. Neautorizování článku řídící štáb akce Cihelna nemůže považovat za nesouhlas se způsobem zveřejnění.
Pracovník redakce týdeníku Moravský Sever, který se představil jako šéfredaktor skutečně potvrdil, dne 9. srpna 2001, že informace pocházejí z materiálů vypracovaných KVH Rota Nazdar.
Dále z diskuse vyplynulo, že KVH Rota Nazdar za pozvánku na akci CIHELNA 2001 považoval klubu zaslanou reklamní pozvánku s programem určenou široké veřejnosti a médiím. Pozvánka pro aktivní účastníky akce s podrobnými směrnicemi pro dobové jednotky a pořadatele, opatřená návratkou a podpisy členů štábu historických jednotek, KVH Rota Nazdar zaslána nebyla. Přesto měl, dle informací od štábu historických vojsk, KVH Rota Nazdar v bojové ukázce během letošního ročníku akce Cihelna své zastoupení.
Dále se jeví vysoce pravděpodobným, že za článkem zveřejněném v Moravském Severu jsou i zájmy dalších osob a to mimo okruh členů KVH Rota Nazdar.

Stanovisko řídícího štábu připravujícího bojové ukázky na akci „CIHELNA“ doplnil Ing. Martin Ráboň

Dne 13. srpna 2001 na titulní straně týdeníku Moravský Sever zveřejnil novinář Milan Kratochvíl názvem i obsahem pozoruhodný článek „Bitva u Králík prý umožňuje propagaci fašismu“. Téměř příznačnou se pro některé současné novináře stává produkce článků, postavených na kouzelném slovíčku „PRÝ“. Také ve shora zmíněném článku se objevilo několikrát. Je to skutečně kouzelné slovíčko, neboť právě ono umožní autorovi umístit jakoukoliv ohavnost, třeba i na titulní stranu renomovaných novin, a zároveň mu ponechává zadní vrátka v případě, že šlápne článkem vedle a napadený se ozve. Nikoho jistě v dnešní době ani nenapadne pochybovat o „objektivitě“ článku a „profesionálním“ přístupu jeho autora. Přesto by mělo být zdůrazněno několik věcí.
Pan Kratochvíl článek napsal na základě objednávky Klubu vojenské historie Rota Nazdar (dále jen KVH RN). Potvrdil to jak on sám, tak i další zdroje.
Kdo je tento klub a proč si článek objednal? KVH RN patří mezi nejlepší kluby vojenské historie v ČR, pořádá, nebo se účastní celé řady akcí, kterými je připomínána a propagována naše nedávná vojenská minulost. V řadě oblastí, jako například secvičeností, sehraností, dobovostí uniforem a výstroje je vzorem pro jiné kluby. Zároveň je ale bohužel i klubem s největší ctižádostí v tom negativním smyslu slova, klubem zvyklým hrát všude a vždy důležitou, nebo nejlépe hlavní roli. 
V době příprav předminulé a minulé akce Cihelna KVH RN uplatňoval řadu požadavků, kterými chtěl na poslední chvíli, oproti schválenému scénáři a režijnímu záměru bojové ukázky, zvýraznit svoji roli a více se prezentovat. Bohužel, ne všechny požadavky tohoto klubu mohly být přijaty a zapracovány do scénáře. KVH RN dostal v rámci možností dostatečný prostor, aby mohl předvést výcvik svých členů a odborníci také ocenili např. perfektně provedenou ukázku rozvinutí kulometného roje, ztvárněnou právě tímto klubem. Přesto však KVH RN velmi těžce nesel svoji v podstatě druhořadou roli během této prestižní akce a výsledkem je útok novináře pana Kratochvíla proti ní i pořadatelům. 
Z tohoto pohledu je potřeba na objektivitu článku pohlížet a lze jen litovat, že pan Kratochvíl nedal možnost vyjádřit se také druhé straně - tedy komukoliv ze štábu historického praporu. Co k tomu dodat?
Akce Cihelna je největší a nejvýznamnější akcí s takovýmto zaměřením programu, která je pořádaná mimo vojenské výcvikové prostory. Větší a známější je jen z nejvyšších míst oficiálně podporovaná akce Bahna. Příprava akce Cihelna trvá celý rok, po řadu měsíců je možné doplňovat scénář, připravovat rekvizity a secvičovat scénky. Je však jen málo těch, kdo se skutečně aktivně zapojí do této činnosti. Převládají „bojovníci“ kteří přijíždí z celé republiky až den před bitvou. Je pochopitelné, že na názory a požadavky těchto klubů a lidí je možné reagovat jen v omezeném rozsahu, tak, jak to dovoluje propracovaný scénář a záměry režie ukázky. Konstruktivní a především včas podané podněty, návrhy, stížnosti, nebo připomínky jsou do každého nového ročníku Cihelny zapracovány.
Prioritním zájmem všech pořadatelů je udržení pořádku, zákonnosti a dobré úrovně akcí Cihelna. Velmi přísně je kontrolován každý účinkující klub i jednotlivec, na akci jsou kluby zvány výběrově! Jen ten, kdo je pozván, může být do ukázky zařazen. Důsledně jsou odmítáni všichni nespolehliví a nepřizpůsobiví jedinci, kteří by mohli svým chováním akci znevážit. I to způsobuje nevraživost, neboť nepozvaní se cítí ukřivděnými. Mezi nepozvanými byl letos i KVH RN, se kterým byly v minulosti organizační potíže, kdy na poslední chvíli požadované zásahy do scénáře ukázky byly příčinou řady slovních konfliktů. Těmto problémům se chtěli pořadatelé v letošním roce vyhnout.
Ke konkrétním poznámkám pana Kratochvíla:
Ano, KVH RN je i kritikem všech akcí, kde nejde o přesnou rekonstrukci skutečné historické události. Podívejme se však na tuto kritiku očima realisty. Pokud totiž někdo chce pořádat historické ukázky podle skutečných bojů, kde se naši tehdejší vojáci proslavili, bylo by to dosti problematické. Muselo by být k dispozici dost techniky, výbavy a výstroje ke znázornění bitvy o Británii, obrany Tobrúku, obléhání Dunkerque, nebo třeba boje o Dukelský průsmyk, pomineme-li absenci moře, nebo pouště. Ty kluby vojenské historie, které „dělají prvorepublikovou armádu“ (a těch je nejvíce a jejich dílem je i většina rekonstruovaných objektů čs. opevnění), ty by mohly svůj koníček klidně pověsit na hřebík. Pořádat ukázku z tohoto období, aby byla historicky věrná, to prostě nelze. A pokud ano, byla by to jen velmi smutná jednoaktovka. Neschopnost řady tehdejších politiků se jen těžko na poli u Cihelny ztvární, stejně jako kolony bez boje ustupujících, zklamaných a zdrcených československých vojáků. O atraktivnosti takového pojetí živých ukázek můžeme velmi úspěšně pochybovat.
Na fikci celé bojové ukázky při akci Cihelna jsou diváci opakovaně upozorňováni. Účelem hraného boje je předvést připravenost tehdejší armády, velmi dobré armády, které nebyla dána možnost ukázat to, na co se po mnoho let svědomitě připravovala. Bránit svoji zemi, svou vlast. 
Jde tedy jen a pouze o divadelní představení, které má svůj scénář, kulisy a účinkující. Vzhledem ke ztvárněné době a konkrétnímu scénáři ukázky jsou nezbytné dobové uniformy. Kromě čs. jednotek a jednotek Wehrmachtu a zbraní SS může divák vidět i menší počet Britů, příslušníků US Army, ale i vojáků v sovětských uniformách, kteří v rolích pořadatelů rozšiřují pestrost palety představených armád a druhů jednotek. Jde o to, aby si zájemce mohl tyto mnohdy unikátní kostýmy herců, členů různých klubů vojenské historie i soukromých sběratelů, dobře prohlédnout.
Pro zachování úrovně a výpravnosti akce je nešťastné nějakým způsobem omezovat nošení uniforem. Ty jsou nošeny jen na bojišti, pokud s uniformou Wehrmachtu nebo SS odešel kdokoliv do města (mimo vyhrazený prostor), vždy byl povinen, pokud se nepřevlékl, sejmout, nebo přelepit všechny symboly, které jsou nepřípustné (vše co obsahuje svastiky a runy SS). Na dodržování tohoto nařízení dbá pořadatelská služba, dobová Vojenská policie (skuteční policisté ovšem v dobových uniformách), Policie ČR a Vojenská policie.
Naprostá většina účastníků akce tato nařízení respektovala. Případné nerespektování mělo za následek okamžitý postih a to nejen vyloučením z akce jako takové.
Kromě perfektně udržovaných originálních uniforem, nebo naprosto do detailu propracovaných kopií, jsou na akci k vidění i dobová vojenská vozidla - obrněná, nákladní, osobní i motocykly, těžké zbraně. Dobovou atmosféru doplňuje také dobová pěchotní výzbroj, výstroj a řada doplňků, včetně vlajek na obou stranách. Tak může divák shlédnout v akci originální střílející kulomet (zapůjčený od pyrotechniků z Barrandova), zdravotníky s původními nosítky, repliku čs. 8 cm minometu vzor 36 a to vše jako v oživeném muzeu.
Jednotlivé kluby mají na akci různé úkoly a role, ve kterých předvádí v rámci ukázek boje své umění i své sbírky. Dva hlavní kluby, které jsou spolupořadateli akce (KVH HP 19 a VHK - Erika Brno) jsou registrovaným občanským sdružením, které má svoji vlastní jednotku československou, sovětskou, Wehrmachtu, ale i jednotky ze staršího historického období. Právě tyto dva kluby zajišťují celý chod týlu dobového praporu, tedy služby, dozorčí, chod kuchyně a podobně. Zajišťují základní servis cca třem stovkám účinkujících. Členové těchto klubů vykonávají během akce různé funkce, podle zařazení. Takže v kuchyni historického praporu například převládají uniformy v polní šedi Wehrmachtu, občas pomůže jeden - dva Čechoslováci. Doktorem historického praporu a jeho zástupcem jsou skuteční lékaři - vojáci v uniformách obou stran, služba bývá rovněž smíšená. Převládají v ní však většinou vojáci v šedých uniformách Wehrmachtu, neboť jsou to právě tito členové VHK Erika Brno, kteří v sobě najdou dostatek sebezapření a pečují o nezáživný ale velmi důležitý týl akce, čímž se vzdávají dobrovolně možnosti účinkovat v daleko atraktivnější bitvě v poli. Tam se prezentují jejich kluboví kolegové, kteří například tvoří čs. osádku pěchotního srubu K - S14 U Cihelny. Ve štábu se tedy lze, stejně jako na „bojišti“, setkat s uniformami obou stran, příjem účastníků vykonávají dva členové štábu historického praporu, jeden je v uniformě československé, druhý v německé. Přesně tak, jak jsou na „hodné“ (Češi) a „zlé“ (Němci) rozděleni i účinkující v dobových kostýmech. A záleží jen na náhodě, u koho je účastník akce registrován. Registrace účastníků probíhá zásadně v uniformách, aby bylo možné odborně posoudit jejich historickou věrnost a odstranit všechny případné výstřelky. Požadavkem štábu historického praporu je zařadit do ukázek před veřejností jen takové kluby, které ztvárňují pokud možno skutečné jednotky existující v letech 1938 - 1939. Do tohoto období je také ukázka zasazena.
Zmíněná návštěva školky se skutečně odehrála. Pozvaní herci v dobových kostýmech dětem udělali velkou radost. A to nejen proto, že byli vybráni z obou zúčastněných stran ukázky nejlépe uniformovaní jedinci, vždy jedna dvojce, ale i pro drobné dárky a upomínkové předměty, které vojáci rozdali.
Stejné děti, stejně jako davy dalších, pak měly možnost vidět mnohem větší počet vojáků v dobových uniformách na bojišti, kam se přišly se svými rodiči podívat na „bitvu“. Děti ze školky měly ovšem tu výhodu, že už přesně věděly, komu držet pěsti aby vyhrál, kdo jsou „naši“ a kdo ti „zlí“. Z interpretace člena KVH RN jednoznačně vyplývá, že se do role své a příslušné uniformy během tohoto setkání vžil natolik, že se s ní i ztotožnil. Nemůže ovšem totéž požadovat, ani očekávat od ostatních účinkujících. Nebo se snad skutečně domnívá, že i herec ztvárňující roli hořícího řidiče německého obrněného transportéru, německého generála, nebo padlého průzkumníka SS myslí podle své role a uniformy? Většina herců v uniformě nepřítele má přinejmenším stejné vlastenecké cítění, jako Ti v uniformách československých. Pokud bychom ovšem celou věc posuzovali tak, jak je nám předkládána, pak by nezbylo, než aby Čechoslováci bojovali proti současným příslušníkům AČR navlečeným do pracovních montérek, kteří by tak ztvárnili „nezávadného“ nepřítele. Bohužel, k velké nevoli a zklamání diváků, kterých by výrazně ubylo.
Tehdejší nepřítel měl přece svoji tvář a uniformu, tak mu ji ponechejme, stejně jak mu zůstává při podobných akcích ztvárňujících starší dějinné období (bitva u Slavkova, nebo Hradce Králové). Na akcích jako je Cihelna se může i dnešní mládež poučit a vidět, jak tehdejší nepřátelské ozbrojené síly vypadaly, jaké měly uniformy, označení, výzbroj, jak tehdejší vojáci bojovali. To se ze strohých a nezáživných učebnic dějepisu nedozví.
Byl-li skutečně nějaký občan svědkem konání jiných osob, jež bylo v rozporu s platnými zákony (hajlování v hospodě), bylo jeho povinností uvědomit příslušné orgány a nikoliv si tento poznatek schovávat pro případný pozdější rozhovor s novinářem. Pokud by tak učinil, pomohl by významnou měrou organizátorům akce, kteří by tak mohli identifikovat konkrétního nezodpovědného jedince. Třeba by se ukázalo, že není registrovaným účastníkem akce a k celému početnému týmu nadšenců vůbec nepatří. 

Cílem pořadatelů těchto akcí je především připomínání národních tradic, významných historických událostí a oživování národního cítění. To má ostatně také většina klubů vojenské historie ve svých stanovách. Prioritním cílem je také oživení Králík a jejich okolí. Záměrem je zvýšit turistický ruch a tím i přísun návštěvníků a jejich kupní síly. 

Uspořádání takto rozsáhlé akce něco stojí, i když „doboví vojáci“ dostanou jen střechu nad hlavou a část stravy a AČR akci provádí v rámci svého výcviku. Dostatek sponzorů se zatím bohužel nepodařilo sehnat, i když i zde dochází k výraznému zlepšení. 

Na akci se navěšuje velké množství komerčních aktivit - občerstvení, na ploše, restaurace, hotely, ubytovny a různé služby. Podle názoru větší části obyvatel Králík městu občas nezaškodí, když na turistickém ruchu něco vydělá. Nezaměstnanost a nedostatek pracovních příležitostí jsou totiž v Králíkách i okolí velké.

Každá velká akce má své klady i zápory. Domníváme se, že klady v případě Cihelny jednoznačně převažují. Králíky v době ukázek například navštíví tolik významných osobností, že to může vzbuzovat závist i u podstatně významnějších měst. Bez akce Cihelna by například vojenští a letečtí přidělenci z mnoha států ani netušili, kde Králíky leží. 

Ostatně každý má možnost se přijít podívat a posoudit celou akci sám. Všichni, kteří přichází bez předsudků, jsou vítáni. Kdo však očekává něco jiného, než velké divadelní představení s množstvím dalších ukázek zaměřených na brannou tématiku, bude zklamán.

Jak bylo řečeno v úvodu článku, připomínky účastníků jsou po každém ročníku akce Cihelna sebrány, vyhodnoceny a v dalším roce během přípravy akce také zapracovány. Tak bylo naloženo i s mnohdy subjektivními náměty a připomínkami KVH Rota Nazdar po loňské Cihelně. Považujeme proto za naprosto účelové a neseriózní jejich zveřejnění v tomto čase a touto formou. Důsledkem takto podaných a zkreslených informací nemůže být nic jiného, než poškození dobrého jména všech, kteří se na přípravě akce Cihelna podílejí i těch, kteří se jí dobrovolně a s nadšením účastní. 


Stanovisko řídícího štábu připravujícího bojové ukázky na akci „CIHELNA“ sepsal Ing. Martin Ráboň.

[ Zpět ]