V listu Nové Králicko ze dne 4.8.2001 vyšlo několik článků zabývajících se akcí Den Sil územní obrany – Cihelna 2001. Tři z těchto článků nás přiměly napsat tuto reakci. Jde o články autorů Jiřího Panuše, Arnošta Juránka a Alexandra Pelikána, které obsahují nejen faktické chyby, ale jsou někdy až otevřeným útokem na výše zmíněnou akci. Oba jsme členy historické jednotky “Hraničářský pluk č.6” Vojensko – historického klubu Erika Brno a našeho klubu, jenž je spoluorganizátorem této akce, články bezprostředně dotýkají.

Článek “Na srub jsme napsali – VYTRVÁME”, jehož autorem je pan Panuš, obsahuje v podstatě pouze faktické chyby. Na valu, chránícím střílny žádný stromek neroste, už vůbec pak ne takový, který by “milosrdně” něco skrýval. V rámci rekonstrukčních prací byly veškeré keře ze záhozu dávno odstraněny. V září 1938 byla osádka srubu K-S 14 “U Cihelny” tvořena téměř čtyřiceti muži a velel jim poručík Kocián, který byl sice vyřazen z Hranické akademie, ale dlouho před obsazením Cihelny osádkou. Také nevím, kdy autor naposledy na srubu byl, neboť na svahu k Hůrce už nápis “VYTRVÁME” vidět není, byl dávno smazán časem. Použitá fotografie pak pouze mate čtenáře, neboť nápis, jenž je na ní tak dobře viditelný, se nacházel pod střílnou pro pevnostní kanón a nikoli na pravém krakorci, kam ho původně hraničáři úhledným písmem napsali bílou barvou. Poslední věta článku sice uvádí jako zdroj knihu “A věže mlčí” od Oty Holuba, což ovšem znamená, že autor čerpal z informací starých téměř 30 let. Chtěli bychom proto panu Panušovi nabídnout, aby - pokud bude mít zájem - se po domluvě s námi podíval na Cihelnu a poslechl si odborný výklad průvodce. Rádi ho provedeme.

Pan Juránek, šéfredaktor a vydavatel listu v jedné osobě, v článku s názvem “Pieta nebo turistická show?” otevřeně napadá projekt Králické pevnostní oblasti a Den Sil územní obrany – Cihelna 2001. Nápad uspořádat fiktivní bitvu z roku 1938 nevznikl kvůli penězům, spíše z nadšení pro věc a z touhy ukázat, jak to možná mohlo vypadat, kdybychom se bývali bránili. A také ze snahy ukázat, že tu už tehdy byla armáda, na niž mohl tento národ být právem hrdý.

Co je špatného na projektu naučné stezky, ukazující dnešním lidem něco z historie? Co je špatného na tom, že se tyto monumenty minulosti vyčistí, vyklidí a budou se udržovat? Zdá se panu Juránkovi důstojné, že nejeden ze srubů je počmárán sprejery? Je pravdou, že nedaleko města Králíky je pevnostní muzeum. A ne jedno. Jsou hned čtyři: K-S 14 “U Cihelny”, K-S 12b “Utržený”, K-S 8 “U Nádraží” a K-S 5 “U Potoka”. Ano, tato muzea nestála město nic, ale proč? Protože je nadšenci dlouhá léta rekonstruovali především z vlastních kapes a z darů od návštěvníků. Jenže takto nikdy naučná stezka nevznikne. Na to je potřeba podpora města a na oplátku mohou tyto objekty přitáhnout lidi z daleka. A z turistického ruchu může mít město Králíky jedině prospěch.

Je pravdou, že součástí projektu je i bojová ukázka. Jde však o fiktivní střetnutí (což je zdůrazňováno) a nikoli o zobrazení historické pravdy. Účelem je přiblížit lidem tehdejší armádu a ukázat, že vše možná mohlo dopadnout jinak. Nesnažíme se měnit historii, sami dobře víme jak to tehdy bylo. A že se Králíky hemží různými uniformami? Ano, hemží a jde především o vojáky československé armády z roku 1938 či v článku zmíněné příslušníky německé branné moci (ovšem s přelepenou či odstraněnou symbolikou Třetí Říše). Nechceme plést dětem hlavu názorem, že je správné střílet na lidi, ovšem v případě ohrožení státu nepřátelskou armádou není jiná možnost. Zajímalo by nás, co by pan Juránek dělal v případě vyhlášení všeobecné mobilizace? Odmítl nastoupit s odůvodněním, že není správné brát do ruky zbraň? Na našich školách chybí základy branné výchovy a málokdo bere vojenskou službu jinak, než jen zbytečnou buzeraci a ztracený rok. Z toho je nám smutno a ne z této akce.

Pan Pelikán také útočí na akci Den sil územní obrany – Cihelna 2001. Jeho článek “Bylo to tak...” končí konstatováním, že jsme v roce 1938 byli “bůhví kde, nebo se ještě nenarodili”. Samozřejmě má pravdu, jenže my jsme nevymysleli rekonstrukci oněch těžkých dní, protože jde o fiktivní střet, k němuž (čtenář nechť dosadí bohužel či bohudík) nikdy nedošlo. Netvoříme masovou show a rozhodně nepřekrucujeme tendenčně historii. A že jsme se nikoho neptali, jak to vlastně bylo? Ale ptali! Vychází celé knihy vzpomínek pamětníků, někteří z nich dokonce jezdí na naše ukázky a říkají, že se jim líbí. Ať se pan Pelikán zeptá pana Suchomela z Jablonného nad Orlicí, nebo ať si zajede do muzea v Darkovičkách a promluví si s panem Poláškem. Tito lidé v roce 1938 na té hranici stáli a se slzami v očích odcházeli z opevnění, zatímco pan Pelikán byl “bůhvíkde” v posteli a měl starosti jen s partami německých kluků, kteří se mimochodem zase tak moc nelišili od dnešní mládeže. Nemůžeme se ubránit pocitu, že pana Pelikána k napsání článku přiměl jen pocit, že jedině on by nám k tomu měl co říct a zrovna jeho jsme se nezeptali.

A ještě jedna zajímavost. V článku je zmínka o kmotru pana Pelikána, který byl povolán do zbraně. Zajímavé je, že v době mobilizace, kdy nebyly žádné vycházky si jen tak odešel na návštěvu, v ruce pušku, v jejíž pažbě byl prý kompas. V žádných dobových materiálech o výzbroji naší armády není ani zmínka o kompasech v pažbě. Kmotr pana Pelikána prý tehdy prohlásil, že se po něm u opevnění střílelo. Člověku se do hlavy nutně vkrádá myšlenka, jestli náhodou nebyl spíše než v československé armádě v organizaci zvané Sudetendeutsche Freikorps. Ještě dnes se v pohraničních oblastech Orlických hor najdou staří dědové, kteří vypráví, jak se tehdy báli těch vojáků, co zabírali pohraničí a co nosili takové barevné límcové výložky a na nich psy (šlo tedy o naše, československé vojáky - hraničáře), či babičky, jež při spatření německé uniformy volají: “To jsou ti naši chlapci, s těmi jsme chodily na tancovačky!”

Nemyslíme si, že by akce Den Sil územní obrany – Cihelna 2001, mohl být redukován na “reality show”, navíc, bojová ukázka je jen částí celého programu, při němž své dovednosti a techniku představí také vojáci Sil územní obrany. Pokud se více lidí začne zajímat o to, jak to tehdy bylo, bude to pro ně pouze přínosem

Jan Filip
Student pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové
Tomáš Máša
Pracovník muzea “Pevnost Hanička”