CHARKOV 1943
bojová ukázka z východní fronty

Kapitola IV. - Shromažďování materiálu

   Když se jednou rozhodnete vybudovat vesničku, kterou máte posléze zcela zlikvidovat, dostanete se samozřejmě před problém, jak za co nejméně muziky postavit co nejvíce. Již tento požadavek na nejmenší finanční zatížení klubové kasy vás natolik omezuje, že plány na zbudování kypícího městečka s tramvajovým vedením musíte odložit na dno toho nejhlubšího šuplíku. Protože vesnička bude v Rusku, nemuseli jsme se při architektonickém plánu přihlížet k jakékoliv možnosti existující infrastruktury. Také zděné stavby naštěstí nepřicházely v úvahu, jak by tomu bylo při pořádání ukázky tématicky zaměřené poněkud západněji. Takže díky kvalitnímu urbanistickému provedení sovětských vesnic jsme mohli směle zahájit výstavbu z prken jakéhokoliv původu. I když třeba takový místní Sovět by jistě mohl být z cihel a jak by se panečku vyjímal…, no snad někdy příště uplatním své stavitelské dovednosti, získané při budování naší rodinné garáže…
   Tak z čeho postavit jsme věděli, ale kde vzít kýžený stavební materiál, to už je věc jiná. Prvotní průzkum cen řeziva nás opravdu vyděsil. Námi navržená suma by stěží stačila na vybudování větší kadibudky. Možná i luxusní dvoudveřové verze. Boj o dřevěné toi-toi by byl jistě na tématických fórech po celé republice přijat kladně, ale nám se zcela právem zdálo, že vesnice by měla mít staveb poněkud více. Zastánci minimalistické verze však tvrdili, že vesnicí se prohnaly armády už dvakrát a tak tam toho moc nezůstalo. Převládl naštěstí názor větší části klubu, že ani sovětská vesnice není tvořena pouze jednou budovou o půdorysu metr na metr.
    Nezbylo, než hledat další zdroj kýžené suroviny. Jako nepoměrně levnější varianta se jevila možnost nákupu zbytkového dřeva z místní pily. Cena za dřevo sice nebyla horentní, ale přesto bychom se nemohli stavebně realizovat natolik, jak bychom chtěli. Z výše zmíněných důvodů náš klub vyhlásil detektivní akci, kdy úkolem bylo získat za cenu dobrou, což značí zadarmo, dřevo z nějaké bourané stavby na Brněnsku.
    Při vyhlašování úkolu mne ani omylem nenapadlo, že naši členové dokáží tak rychle zajistit zdroj vytouženého tovaru, jako to právě předvedli. Byl jsem velice nemile překvapen, když asi týden po vyhlášení pátrací akce, byla to zrovna sobota a já zažíval hutný oběd, přemýšleje o chudácích, kteří musí být v tomto chmurném listopadovém dnu venku, jsem byl vyrušen z mého rozjímání zvukem telefonu a po jeho zvednutí mi bylo oznámeno, že kluci objevili nějaké dřevo a potřebovali by s ním pomoci. To, že z našeho aktivního klubu byli ochotni dřevo vozit pouze tři lidé, neukazuje na lenost nezúčastněných, ale spíše na zbytky jejich zdravého rozumu, jež jim zabránil se v začínající chumelenici zúčastnit tohoto naprosto vypečeného podniku. Je určitě vhodné, abych na tomto místě vyzdvihl logistické naplánování přesunu dřeva. Podle mých údajů vypadala činnost následovně:

  10:00 Proveden první telefonický dohovor ohledně transportu materiálu.
  11:00 Bruno je vyzvednut Ottou a jedou na místo, kde budeme provádět nakládku.
  12:00 Proveden dotaz na případnou pomoc, na který jsem kladně zareagoval pouze já.
  13:00 Jsem vyzvednut Ottou a jedem k místu, kde obdržíme klíče od nákladního vozu.
  13:30 Obdržíme klíče.
  14:00 Nastartujeme náklaďák a v doprovodu Ottovy dodávky vyrážíme naložit.
  16:30 Ukončena nakládka.
  17:20 Příjezd do místa budoucího bojiště.
  18:00 Ukončení vykládky prken, trámků, desek a konečně odjezd.
  18:30 Příjezd V3S před můj malý dům, kde přesedám a doprovázím V3S zpět na její
           místo.
  18:30 Zaparkování vozidla, nakládám Bruna a odvážím ho domů.
  19:00 Konečně i já, zpět u domu, zamykám svůj vůz a ukončuji tuto velice podnětnou
           akci.

   Jak je vidět z předchozího zkráceného výpisu činností akce "svoz dřeva", byla brilantní ukázkou, jak přesouvat lidi a materiál z bodu B do A v co nejšílenějším čase.
   Na závěr tohoto článku snad jen pár poznámek. Dřevo jsme složili přímo na bojišti. To, že by nám místní myslivecké sdružení, jež pořádá pravidelně kousek odtud své posezení, sebralo naše těžce vydřené dřevo na táborový oheň, asi nepřipadá v úvahu. Dřevo bylo v době vykládky natolik nacucáno vodou, že podle mého skromného odhadu by na spálení jednoho prkna bylo potřeba 4 litrů benzínu či jiné stejně vydatné hořlaviny. Dřeva jsme přivezli opravdu dost a tak doufám, že zbude i na mnou navrhovanou roubenou studnu a telegrafní sloupy. A co říci nakonec? Snad jen - děkuji Vám kamarádi za krásnou sobotu a jestli ještě někdy přijdete s podobným nápadem na odvoz trochy prken odkudkoliv, tak mne, prosím, nevolejte. Raději si o další podobné taškařici budu jenom číst.


   Za organizační tým Michal Křišťál


   Další kapitola >>>

   Předchozí kapitola >>>

BANNER PRO VÁS