| 
|
Churchillova podzimní míle VI. ročník
Ani letos jsme nemohli vynechat tradiční podzimní setkání masochistů v
uniformách, známější pod nevinným názvem "Churchillova podzimní míle".
Pro letošní ročník organizátoři z klubu "2nd Bt. Argyll and Sutherland"
avizovali nové místo konání v odlehlém koutě Novohradských hor a několik
dalších vypečených překvapení. A nutno dodat, že dostáli svému slovu.
Předpověď počasí rovněž nezůstávala pozadu a víkend
sliboval prudké ochlazení s přeháňkami deště se sněhem. Všechny podmínky
kvalitní akce byly tedy splněny a my vyrazili směr Černé údolí. Naše družstvo
nebylo z nejpočetnějších, ale oba závodníci z 4th batt. of Musketeers
věřili, že alespoň dojdou do cíle. Původní počty byly samozřejmě optimističtější,
ale s blížícím se dnem odjezdu se naše řady postupně ztenčovaly a když
se v den začátku závodu odhlásil i Pte. Juniper, bylo jasné, že naše letošní
účast bude vskutku minimalistická.
Na startu v prostoru bývalé roty Pohraniční stráže se
nás nakonec sešlo deset soutěžních družstev a to překvapivě vesměs z tábora
britského Společenství.
Obávaný lehkozavazadlový U.S. maratónský tým, vítěz
posledních ročníků, se letos neúčastnil, takže jasnými favority bylo chlapecké
skautské družstvo pražského 12. oddílu, jejichž bojový pokřik "...hrnky,
misky, tácky, my jsme kluci od dvanáctky!" jen podtrhoval jejich mladické
nadšení a elán.
Před samotným startem závodu přišlo na řadu první organizátorské
překvapení. Po studené páteční noci, ještě za ranního šera, stála všechna
družstva nastoupena s pečlivě zabalenou výstrojí
na bývalém apelplatzu roty. Místo pokynu ke startu ale následoval rozkaz
k vybalení všech zavazadel včetně vyprázdnění kapes. Poté proběhla podrobná
"kit inspection" se zaznamenáním veškerého nedobového vybavení, následovaná
zabavením všech potravin kromě nápojů a kuřiva, čehož se se zvrhlým potěšením
zhostil jeden z organizátorů. Dále každé družstvo vyfasovalo jedno signované
syrové vejce, kteréžto muselo býti dopraveno v stejně dobrém nebo lepším
stavu do cíle závodu. Pochopitelně nerozbité. Po tomto přátelském a srdečném
úvodu měla družstva několik minut na zabalení všech věcí, rozházených
po ploše buzeráku a závod začal.
Samotný průběh detailně popisovat nebudu, omezím se
pouze na některé momenty:
 Orientační běh podle azimutů je zajímavý,
zvláště používáte-li pro navigaci 70 let starý kompas, jehož míra zbytkové
magnetizace se limitně blíží nule...
Víte-li jak na to, airsoft se dá hrát
i bez munice - při plnění úkolu, spočívajícího v dobytí bráněné pozice,
jsem si svůj airsoftový křest odbyl vskutku stylově - hned první nepřátelská
kulička, vypálená z maximální vzdálenosti, doplachtila šouráčkem ke mně
a něžně se políbila s mým stehnem. Ani jsem si nevystřelil...
Prohlídka plátěného pytlíku od mouky
vám může za určitých podmínek podstatně zvednout náladu...
Gourmierské červené víno nepatří mezi
nejlepší značky, ale po 30ti kilometrech v nohách vám už chutná všechno...
Lákavá zkratka, vedoucí bažinou, nemusí
být nutně tou nejlepší variantou. Chcete-li si ale zkusit hardcore reenactment
Krále Šumavy, doporučuji...
Značně opotřebeni, doplazili jsme se za hluboké tmy
zpět na Rotu. Místo kýženého odpočinku následoval ovšem ještě jeden rafinovany
úkol, spočívající v uvaření neseného vejce přesně "naměkko" a jeho předložení
degustační komisi k hodnocení. Do té doby družstvu stále bežel čas, bylo
tedy nutno jednat rychle. V tuto chvíli se zúročilo mé několikrát proklínané
ranní rozhodnutí o přibalení těžkého benzínového vařiče do batohu. Mohutný
plamen z věrného Colemana brzy uvedl vodu do varu a v mihotavém světle
skomírajících lihových Esbitů ostatních družstev jsme během chvilky vítězoslavně
servírovali vejce porotě. Jak známo, pýcha ale předchází pád a ani v tomto
případě tomu nebylo jinak. Zaslepen zjevnou superioritou našeho výkonného
žhavidla nad ostatními ohřívátky, vyjmul jsem zřejmě vejce z vřící vody
předčasně a tím tento zdánlivě triviální úkol ostudně pokazil. Nutno ovšem
dodat, že takto dopadla i další družstva, neboť porota se svou přísností
zjevně nechala inspirovat u nejmenované kuchařské show a její představa
o vejcích "naměkko" nekorespondovala s většinou předložených výtvorů...
Po tomto fatálním selhání jsme odešli zpytovat svědomí
do vlhkého stanu, doufajíce, že zítra k nám budou, s ohledem na naše zchátralé
tělesné stránky, pořadatelé milosrdní.
Samozřejmě nebyli. První ranní úkol vyžadoval překonání
opičí dráhy, kterou nám zde bohužel zcela nekolegiálně zanechali původní
obyvatelé roty - soudruzi pohraničníci. Podle toho, jakou elitní složkou
lidově-demokratické armády byla vojska Pohraniční stráže, si asi dovedete
představit, jak dráha vypadala. Některé její prvky by se spíše hodily
do cirkusového šapitó a jako celek rozhodně nebyla kompatibilní s našimi
včerejškem zmučenými těly. Sadismus organizátorů neznal mezí!
Připomínajíce pár syfilitiků v terminálním stádiu nemoci,
propotáceli jsme se skrz všechny překážky, doprovázeni zvrhlými pohledy
odpočatých rozhodčí. Zejména John zakoušel na svých
zpuchýřovaných nohou pravou torturu, ale držel se s pravým mušketýrským
sebezapřením.
Závěrečné šplhací lano už bylo nad naše síly, ale bylo
nám to jedno. V mrákotném deliriu jsme na sebe navěsili equipment a odvrávorali
k poslední kontrole. Děsuplné představy o tom, co nás
tam čeká, se naštěstí nepotvrdily, neboť závěrečný úkol byl vysloveně
odpočinkový a spočíval pouze v střelbě ze vzduchovky na cíl.
A byl konec... I když bylo jasné, že zejména vzhledem
k našemu kuchařskému výbuchu nelze žádné hvězdné umístění očekávat, byli
jsme rádi, že to máme za sebou a doufali, že nebudeme poslední.
Na vyhlašování výsledků si pro nás ale pořadatelé schovali
závěrečné a největší překvapení víkendu a já musím konstatovat, ze trosky
12.čety 4th Batt. of Musketeers obsadily na VI. ročníku Churchillovy podzimní
míle fantastické 2.místo a získaly stříbrnou (rumovou) medaili!
Na vysvětlení tohoto jevu existuje několik teorií,
přičemž ta nejpravděpodobnější říká, že počet startujících členů našeho
družstva vždy přesně odpovídá výsledné pozici. Z tohoto důvodu vyráží
tedy příští rok na trať závodu Pte. Clapper sám a já tímto apeluji na
naše potenciální soupeře i organizátory, aby nám byli při ověřování této
vědecké hypotézy maximálně nápomocni...
Pte. Gripweed
4th Batt. of Musketeers
Fotografie laskavě poskytli čactí horalé z "2nd Bt. Argyll and Sutherland" a Pte. Maverick
P.S.: Děkujeme všem za příjemně strávený víkend a přístí rok se opět těšíme nashledanou na VII. ročníku Churchillovy
podzimní míle!
FOTOGALERIE
|
