Clay-Eva 2013

Paraskupina Clay, působící na východní Moravě v letech 1944 a 1945, patřila mezi úspěšné československé výsadky do Protektorátu. Její historie se začala psát v noci z 13. na 14. dubna 1944, kdy v katastru obce Hostišová u Holešova seskočili tři čs. exiloví vojáci - npor. Antonín Bartoš, četař Jiří Štokman a četař Čestmír Šikola. Skupina byla vysazena velmi přesně, pouze asi 10 km od plánovaného místa výsadku u obce Přílepy, přesto parašutisty čekal náročný mnohakilometrový pěší přesun na první záchytné adresy v Bystřici pod Hostýnem. Tam se také po třech nocích pochodu skutečně dostali a za dramatických okolností nalezli první azyl u československých vlastenců, rodiny Procházkových. Clay mohla začít budovat svou zpravodajskou síť...
   Na paměť přechodu skupiny z Hostišové do Bystřice pod Hostýnem pořádá Svaz skautů a skautek Holešov každoročně vzpomínkový noční pochod v autentickém čase i místě. Tato akce byla v našem hledáčku již delší dobu, ale z různých důvodů jsme byli schopni postavit družstvo a zúčastnit se ve větším počtu až letos, při kulatém 10. ročníku. A nutno dodat, že jsme si vybrali dobře. Letošní pochod byl v desetileté historii zcela jistě nejextémnější. Zatímco v údolí už nesměle vystrkovalo růžky jaro, v Hostýnských vrších panovala tuhá zima. Skutečně, nikdy by mne nenapadlo, že v polovině dubna, kousek od Kroměříže, se budu brodit ve sněhových závějích po kolena, místy po rozkrok. Navíc měsíc byl zrovna v novu, takže i když se později v noci obloha protrhala a vyšly hvězdy, v lese byla tma jako v pytli. Když jsme občas za pochodu potkávali ostatní, civilní družstva, byly to scény jak z filmu od Tarkovského - z nočního oparu se mezi stromy postupně vyloupla řada mihotavých světýlek, která se postupně přibližovala, aby nás minula a znovu mizela ve tmě - Stalkeři se vrací ze Zóny... Pro nás byly z pochopitelných důvodů baterky tabu a tak jsme šlapali v ledu, blátě, sněhu poslepu. Tak, jako naši předchůdci před 69 lety. Narozdíl od nich jsme ale šli relativně nalehko a nemuseli jsme vláčet těžkou radiostanici "Evu".
   Pochod jsme úspěšně zakončili, po absolvování 37 kilometrů v roztodivném terénu, kolem šesté hodiny ráno na nádraží v Bystřici pod Hostýnem, od organizátorů dostali zasloužený teplý čaj a chleba se sádlem a cibulí a ještě stihli ranní vlak do Holešova, kde na nás čekalo auto. Prostě po všech stránkách vydařená koncovka!
   Děkujeme organizátorům a příští rok snad zase naviděnou...


Zapsal Petr Březina

FOTOGALERIE