Artillery Training (Royal School of Artillery, Larkhill UK)

I letos jsme se společně s dalšími členy sdružení "Benešovi muži" zúčastnili pravidelného velikonočního dělostřeleckého výcviku s 25ti liberními kanóny Ordnance QF 25pdr. Tentokrát jsme na pozvání klubu "The Garrison" zamířili do Velké Británie a to přímo do mekky všech dělostřelců - Royal School of Artillery na Salisburské pláni v hrabství Wiltshire.
   Vzhledem k místu konání jsme se rozhodli pro leteckou dopravu, přičemž příjemnou společnost nám v letadle dělaly úžasné ATS ze spřáteleného brněnského klubu "45". Let z Brna do Londýna proběhl bez problémů, stejně tak jako cesta půjčenými auty do Larkhillu. Byla už hluboká noc, osvětlovaná měsícem v úplňku, když jsme dorazili k bráně kasárenského komplexu. Po nezbytném prověření jsme byli vpuštěni dovnitř a na první pokus nalezli v rozlehlé základně náš tábor. Zde už se mezi prázdnými lahvemi všichni oddávali spánku, učinili jsme tedy rovněž tak.
   Ráno jsme se pozdravili se všemi přítomnými dělostřelci a po anglické snídani začal výcvik s pětadvacetiliberkami. Naše děvčata z ATS mezitím procházela foot drillem a školením pod vedením instruktorky Kate. Brzy dopoledne dorazil i čtvrtý a poslední Mušketýr James, který tím s přehledem zvítězil v soutěži o nejvzdálenějšího účastníka - přiletěl za námi až ze slunné Floridy. Thanks for Coming, Mate!
   Páteční výcvik byl zaměřen zejména na procvičení přesunu kanónů pomocí dělostřeleckých tahačů, rychlé rozvinutí baterie do palebného postavení a všeobecně na nácvik činností jednotlivých členů osádky děla. Večer pak následovala teoretická přednáška, věnovaná britskému dělostřelectvu za 1. světové války. Když se setmělo, děvčata předvedla praktickou ukázku použití protiletadlového světlometu, kterým na nízkých mracích nad základnou kreslila fantastické obrazce. Žádný nepřátelský bombardér oné noci ke svému štěstí nad Larkhill nezabloudil, jinak by se stal snadnou kořistí našich světlometčic.
   Druhý den nás čekal pokračující výcvik na kanónech, zaměřený především na drillování jednotlivých pozic v rámci gun detachementu, prokládáný opět školením a přednáškami v hangáru. Odpoledne pak proběhly první "ostré" střelby v rámci simulované bojové situace. Zatímco dělostřelci se věnovali palbě, naše děvčata z ATS navštívila městský hřbitov v blízkém Salisbury, kde při improvizovaném pietním aktu zapálila svíčku u hrobů československých letců z 311. bombardovací perutě, omylem sestřelených britským nočním stihačem v roce 1941.
    Po ukončení výcvikového dne jsme si ještě našli chvilku na návštěvu okolní památky číslo jedna, což je v tomto kraji kamenných menhirů a magických kruhů bezesporu Stonehenge. Ač od našich ubikací vzdáleno necelou míli, cesta k němu nebyla jednoduchá neboť Stonehenge je vyhledávanou turistickou atrakcí a polovinu jízdy jsme strávili v dopravní zácpě. Duch tajemných druidů z tohoto místa už dávno vyvanul, podstatně lepší dojem jsem měl z nedalekého zcela opuštěného Woodhenge. Zde se s trochou fantazie v kulise zapadajícího slunce dala zachytit ozvěna dávno zmizelých časů.
    Na základně mezitím vrcholily přípravy na "hangar party", která pak úspěšně probíhala až do brzkých ranních hodin. Naše česká část obohatila kulturní dědictví Britského království zejména o intelektuálně orientovanou společenskou hru "Pako", která má, myslím, po sobotní noci slušnou šanci na masové rozšíření po celém ostrově i v zámoří.
   Po náročné noci nás čekalo vyvrcholení celého tréningu - ukázka střelby pro obecenstvo složené mj. i ze zástupců The Royal School of Artillery. Naše amatérské počínání by nejspíše vzbudilo u profesionálních dělostřelců jen shovívavý úsměv, naštěstí Keith vytasil náš skrytý trumf. K posádce každého kanónu přiřadil jednu českou ATSku, čímž definitivně zvrátil veškeré sympatie na naši stranu. Svůdné postavy a sličné tváře našich děvčat tolik kontrastovaly s neradostnou realitou anglických ulic, že veškeré chyby v drillu byly možnými kritiky předem zapomenuty a odpuštěny.
    Po úspěšném ostřílení zadaných úloh, vyčištění a uložení kanónů nás čekalo už jen loučení s našimi pozornými hostiteli. James se vydal za příbuznými do rodného Liverpoolu, část českých dělostřelců se společně s Belgičany rozjela k trajektu přes Kanál a dále na dlouhou cestu domů a naše smíšená letecká skupina zamířila na letiště. Jednu zastávku jsme si ale ještě nemohli odpustit - návštěvu letoviska Brighton a piknik na pobřeží. Pravda, počasí mohlo být lepší, ale ani ledový vítr nám nemohl zkazit skvělý večer u moře. Na letiště Stansted jsme dorazili právě včas pro vrácení aut v časovém limitu a nastal čas pro hledání strategického místa pro bivak v letištní hale - letadlo nám letělo až brzy ráno. Všichni jsme byli značně unavení, ale nakonec nešel spát snad nikdo, noc na letišti se otočila v další vydařenou párty. Ráno jsme v polospánku doklopýtali do našeho Boeingu a upadli (až na Martinu) do mrákotného spánku. Naše báječné třídenní prázdniny zvolna končily. O tom, že návrat do reality bude tvrdý, nás přesvědčil už pohled z okénka letadla na zasněžené Brno pod námi.


Text Petr Březina, fotografie Miloš Borovička a David Maršálek

FOTOGALERIE