Mauthausen

Letos jsme si připomněli 70. výročí statečného činu československých parašutistů, kterým se podařilo v Protektorátu odstranit jednoho z nejnebezpečnějších pohlavárů nacistického Nemecka, zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.
    Média věnovala vzpomínce na tuto významnou akci československé exilové vlády zaslouženou pozornost a veřejnost měla možnost se seznámit s podrobnostmi samotného atentátu i s tím, co mu předcházelo, na několika vojensko-historických akcích.
    V této souvislosti je ale třeba znovu zdůraznit jednu velmi důležitou okolnost, bez níž by se samotný atentát pravděpodobně nikdy nemohl uskutečnit, a to pomoc domácího odboje vysazeným parašutistům. Cena, kterou za to čeští vlastenci zaplatili, byla obrovská. Řádění nacistů po úspěšném atentátu se nezastavilo před ničím a forma pomsty byla vpravdě středověká - byly zatýkány a vražděny celé rodiny, přičemž často šlo o naprosto nevinné lidí, jejichž jediným proviněním bylo např. příbuzenské pouto s atentátníky nebo odbojáři. Takto byly zatčeny i celé rodiny parašutistů Kubiše, Valčíka a dalších.
    I přes rozpoutaný teror a ohromné riziko, které hrozilo jejich nejbližším, se stále objevovali další stateční Češi a Češky, kteří byli ochotni pomáhat. Ve většině případů je dříve nebo později čekala smrt.
    Někteří zatčení odbojáři a jejich rodiny byli popraveni bezprostředně po výsleších, jiní byli vězněni ve věznicích gestapa a v říjnu 1942 převezeni do koncentračního tábora k "dalšímu řešení". Co tento eufemismus v drtivé většině případů znamenal, netřeba vysvětlovat.
    Konečnou stanicí pro československé vlastence byl likvidační koncentrační tábor Mauthausen-Gusen u Lince v Horním Rakousku. Vlakový transport z Terezína a Prahy dorazil v noci na 24. října 1942 a přivezl téměř 300 mužů, žen a dětí. Do večera téhož dne 262 z nich nebylo mezi živými. Byli jeden po druhém v děsivé sérii popraveni v tzv. bunkru ranou do týla. Celkem 127 mužů a 135 žen, nejmladší z nich, Jindřišce Novákové, bylo 14 let…
   Po následující tři dny se z komína krematoria valil hustý mastný kouř, popel obětí skončil na táborové skládce, tzv. Aschenhalde.
   26. ledna 1943 bylo v Mauthausenu popraveno dalších 30 odbojářů, zatčených během heydrichiády, jako poslední byl 3. února 1944 zavražděn František Pecháček, činovník sokolského odboje.
    Za hranicemi tábora, v krutém kontrastu s líbeznou venkovskou krajinou, která ho obklopuje, připomíná jejich statečnost a oddanost Československé republice neokázalý pamětní obelisk na bývalé popelové haldě.
Čest jejich památce.

Text a foto Petr Březina


Další informace ke KT Mauthausen-Gusen: www.mauthausen-memorial.at

FOTOGALERIE