Vychováváme piráty

Mediální informační systém nás v poslední době zásobuje záběry novodobých pirátů ze všech koutů moří. A tak i my, kteří držíme pečlivě svůj prst na tepající žíle moderního věku, jsme se rozhodli přispět svou malou částí k tomuto nově se objevivšímu fenoménu, jímž je PIRÁTSTVÍ .
   Protože se v našich řadách nachází nejeden veterán výchovného procesu doby naštěstí již minulé, zaměřili jsme své úsilí, vzpomenouc si na brané cvičení, na mladou generaci. A kdo je vhodnější než děti, jež nezodpovědní rodiče vyhnali z teplé náruče přátelsky poblikávajícího počítačového monitoru do lůna nepřátelské a krvežíznivé přírody. Ano, opět jsem spočinul mlsným zrakem na skautském hnutí. Tentokrát nám osud přihrál do náruče 94. skautský oddíl z Brna. Jejich letní stanový tábor nedaleko města Telče se zdál pro naše řádění více než dostačující.
    Na samotnou akci ve stylu pirátů jsme se my, účastníci zájezdu, pečlivě připravili. K vybavení našeho čtyřčlenného komanda přispěly bohaté sklady agentury REX, jež nám bezúplatně zapůjčila mnoho nezbytných propriet. Mám sice připomínku, a to že na rozdíl od Bruna, který vyfasoval černý kabátek, jenž by mu záviděl i Jack Sparrow, tak mé maličkosti byl vnucen jakýsi oděv, kde růžová barva byla zastoupena v množství větším než snesitelném. Ale protože jsem nevlastnil jiný kabátec, musel jsem se spokojit s cirkusovou uniformou vhodnou pro 4% menšinu našeho státu. Co mi chybělo na vzhledu, dohnal jsem výzbrojí a moje šavle byla opravdu nejdelší.
   No, výbavu jsme měli a nezbylo než se vydat na cestu. Jenžto tíživá finanční situace neumožnila Brunovi vlastnictví dálniční známky na jeho prostorově značně dimenzovaný vůz, musela se cesta odehrát mým malým dopravním prostředkem. Jako zpestřující prvek pro naši jízdu jsem byl nucen konstatovat, že se moje porouchaná převodovka přes noc zázračně neopravila a tak nám na cestu zbyly pouze čtyři rychlostní stupně. Cesta do Telče po dálničním tankodromu proběhla bez závad, i když se ze zadních sedadel, která byla obsazena naším něžným pohlavím, ozývaly připomínky na prostorovou úpravu našeho vozidla. Ke kvalitě jízdy jistě přispělo i nutné vyčesávání mého psa, pro nějž se rozhodla má drahá polovička, a to i přes protest nás zbývajících. Vzhledem k tomu, že nevlastním klimatizaci a ventilátor mně beze slova rozloučení opustil pár dní před cestou, zajišťovalo cirkulaci vzduchu v automobilu pouze otevření oken. Nu a co udělá vítr v kabině vozidla s vyčesanými psími chlupy. Ano, samozřejmě. Já i mí spolujezdci jsme za chvíli připomínali dečku našeho psího mazlíčka. Ale co, hlavně že Hafina byla učesána.
    V dobrém rozmaru jsme dorazili na místo určení, kde jsme se kontaktovali se zástupci tábora, kteří nás instruovali o dalším našem počínání. Nebudu čtenáře unavovat spletitým dějem táborové hry, jejíž jsme se měli stát součástí. A přejdu rovnou k hlavnímu našemu úkolu - přepadení táborového ležení. Vyzbrojeni našimi křesadlovými zbraněmi, jsme se přiblížili k táboru a zahájili palbu. Prokletý osud a zanedbaná údržba mě připravili o radost z palby do nevinných dětí a ať jsem dělal, co jsem dělal, moje věrná křesadlovka odmítala vystřelit. Nu nezbylo než tasit šavli a s řevem se vrhnout do tábora. V prvních chvílích svého útoku jsem opanoval bojiště, ale po chvíli se tábornicí sjednotili a jejich útočící chumel mě zahnal zpět pod ochranu našich zbývajících a střílejících zbraní. Celkově se naše situace nevyvíjela pro nás útočící příznivě a pověstná agresivita nejmladší generace se začala projevovat. Naštěstí jsme byli zachráněni slečnou, jež nás prohlásila za zbytky posádky svého zabitého otce a tím proměnila náš útok pouze v jakési nedorozumění. Aby dodala svým slovům váhu, pozvala nás na hostinu. No samozřejmě nabídka konzumace zadarmo se u nás v klubu nikdy neodmítala a tak jsme rádi přijali. A protože jsme nechtěli, aby si o nás táborníci udělali obrázek pouze jako o nekulturních barbarech, navrhli jsme jim zpestření programu v podobě tanečnice s ohněm. No a kdo by nepřijal zábavu zadarmo že? Vystoupení naší ohňové šoumenky Míši Wecker proběhlo suprově a my můžeme hrdě prohlásit, že nedošlo k žádným požárním incidentům, jež by poškodily vybavení tábora. Pak už zbývalo se jen nasoukat do přistaveného stanu typu Teepee a ponořit se do náruče spánku.
   Druhého dne jsem se marně snažil probudit ospalce z našeho stanu. Proto jsem se rozhodl pro radikální řešení. Ano přátelé, výstřel z křesadlové pušky je to pravé buzení pro otrlé piráty. Nedbal jsem nemístných připomínek probuzených kolegů a šel oslavit svůj ranní triumf na rozcvičku. Když jsem se vrátil, seděli již moji spolubojovníci v jídelním stanu a vesele konzumovali snídani. Inu ranní ptáče dál doskáče. No - a protože bez práce nejsou koláče, museli jsme se i my zúčastnit povinné soutěže v škrábání brambor. Kuchařka si mě zřejmě velmi oblíbila a bramborová plodina, jež mi byla přidělena, připomínala jistě jen neprávem menší dýni. Není proto divu, že jsem v soutěži nezvítězil. Naše barvy, ale přesto důstojně obhájil Bruno, jenž dokázal plnohodnotně konkurovat zkušeným škrabačům brambor, kteří zastupovali domácí tým. Po bohaté snídani začala pro náš pirátský oddíl hlavní náplň zájezdu a to příprava mladých pirátských dorostenců. Vzhledem k zdravotnímu stavu mého spolupiráta Bruna, odpadl výcvik šermu, jelikož po jeho ukázkovém šermířském postoji, jímž nás oslnil minulý večer, jsem nabyl dojmu, že nemá jenom nemocná záda, ale i zbytek pohybového ústrojí.
    Skupina mladých adeptů pirátského řemesla, jež se shromáždila kolem naší skupinky, byla hned ze začátku prohnána rychlokursem obsluhy křesadlové pušky. Rychlost přípravy by nám mohly závidět i osoby zodpovědné za výcvik ruských vojáků určených pro stalingradskou frontu. První odvážlivec byl postaven do palebného postavení, a po té co jsme mu pomohli naládovat zbraň, mu už nezbylo než zmáčknout kohoutek. Rána s dlouhé pušky byla pořádná a nejenom tento první odvážlivec byl posunut o několik kroků zpět. I přes váhový a silový handicap, který našim svěřenců znesnadňoval ovládání svěřené zbraně, se mladí skauti střelby nebáli a táborem se brzo ozývaly rány jak na Verdunském bojišti. Spotřeba dovezené munice byla opravdu značná. Proto jsem si vzpomněl na zákaz dětské práce, jež nám přineslo 19. století. A protože piráti námi představovaní patřili rozhodně do rannějšího období našich dějin, nestálo zřízení dětské muniční manufaktury nic v cestě. Pod bedlivým dohledem tvrdých drábů (tj. zejména mě) byla našimi zaměstnanci vyrobena zásoba střeliva pro další skupinu pirátských dobrovolníků. Když dozněl poslední výstřel a rozplynul se oblak dýmu z našich zbraní, nastal čas odměny za dobře odvedenou práci. Jelikož naše skupina požadovala pouze naturální zabezpečení, mohu konstatovat, že výborný oběd, který jsme dostali, nás dostatečně odměnil.
    Po vydatné krmi jsme se vydali prozkoumat další krásy navštíveného tábora. Místem, kam směřovaly naše nedočkavé kroky, bylo malé jezírko, kam se chodili skauti koupat. To co jsme před sebou po několika minutách chůze uviděli, bylo jak vystřižené z Foglarových knih. Tak nádherné, čisté a opuštěné koupací místo jsem už opravdu dlouho neviděl. Voda byla průzračně čistá a lákala ke koupání. Mohu zde prohlásit, že tomuto lákání jsme rádi podlehli. Volání vodního živlu bylo natolik silné, že ho naše hlavní fotodokumentaristka Míša nezvládla a kromě sebe vrhla do vodního živlu i svůj fotoaparát. Po několika dramatických chvilkách se nám podařilo přístroj vylovit. O jeho kvalitě hovoří i to, že po důkladném vysušení je opět schopen provozu. Po té, co jsme se takto dokonale osvěžili, nastal pomalu čas vydat se na zpáteční cestu. Rozloučili jsme se s táborem i jeho obyvateli a potom, co jsme se všichni vecpali do přibližovadla, vyrazili směr Brno.
   Cesta zpátky proběhla bez větších problémů a komplikací a my mohli v podvečerních hodinách opět vkročit na půdu našich domovů. Takže závěrem dík všem, kteří se vypravili na tuto akci, a doufám, že to nebude poslední akce pro naše mladé kamarády.

Michal Křišťál

Video z akce - rychlopalba z křesadlové pušky

FOTOGALERIE