Pohansko 1938

I v letošním roce, tedy v roce 2012 se začátkem července konala tradiční akce připomínající významný historický mezník českých dějin a to konkrétně osudný rok 1938. V průběhu akce měli návštěvníci možnost spatřit střety a boje mezi příslušníky Freikorpsu a Československými ozbrojenými silami, které probíhaly v pohraničních oblastech ČSR.
   Součástí doprovodného programu bylo možné navštívit zpřístupněný bunkr typu ŘOPík, vidět v činnosti německé dělo s jeho posádkou, prohlédnout si dobovou techniku, která byla zapojena do výše zmíněné ukázky. Dále byla na programu módní přehlídka představující módu 20., 30. a 40. let 20. století. Daný program byl navíc doplněný dobovou hudbou. Celá akce byla věnována Ludvíku Cupalovi, břeclavskému rodákovi a členovi výsadku TIN.
Popis průběhu bojové ukázky:
   Celá ukázka začala docela poklidným životem v pohraničí ČSR, kde žili jak Češi, tak i sudetští Němci. Lidé cestovali přes hranice z republiky do Říše a naopak v naprosté pohodě. Místní četnická stanice fungovala normálně, aniž by její posádku musely posilovat jiné československé bezpečnostní sbory. Přesto bylo znát, že není vše v pořádku, jak by se mohlo zdát na první pohled. Byl to onen pověstný klid před bouří. Vztahy mezi českým obyvatelstvem a sudetskými Němci, které podporovala Říše, se postupně začaly vyhrocovat.
   Jasným náznakem, že se něco děje, byl ten okamžik v ukázce, kdy k československé hranici z Říše přijel nákladní automobil s posádkou Němců, který zpočátku četníci u závory nechtěli pustit na území republiky. Ovšem ti jej nakonec museli pustit, neboť řidič měl u sebe povolení československých úřadů. Zanedlouho hranicí prošli i další Němci. Mezitím nákladní auto zaparkovalo a jeho posádka začala svolávat místní sudetské Němce. Právě k nim začal velmi přesvědčivě mluvit jeden z členů německé osádky přímo z korby daného auta. Pod vlivem jeho slov a vlivem souhlasného vykřikování příchozích Němců z Říše začali místní sudetští Němci přikyvovat a houfně podporovat myšlenky, které tu zazněly. Celou situaci sledovali místní četníci, kteří po přivolání posil začali německé shromáždění rozhánět. Německá posádka se svým nákladním autem rychle odjela zpět do Říše a začala strkanice mezi četníky a sudetskými Němci, přičemž toho využili příchozí Němci a nenápadně se stáhli do Německa za hranice. Pak nastal klid.
   Posléze mezi sudetskými Němci začaly kolovat letáky z Říše, které je vyzývaly k občanské neposlušnosti, neuposlechnutí nařízení československých úřadů a bojkotování zákonů ČSR. Současně na hranicích byl zadržen německý pár československými četníky, kteří jej obvinili ze špionáže ve prospěch Říše. V tuto dobu se diplomatické vztahy Německa a ČSR nacházely na bodě mrazu.
   Ukázka vrcholila náhlým a prudkým útokem dvou útočných skupin Freikorpsu. Jedná skupina zaútočila na četnickou stanici nacházející se nedaleko hranic s Říší a druhá skupina provedla přepad příslušníků SOS.
   Četnická stanice padla do německých rukou velmi rychle. Dva četníci padli v boji. Zbylý četník byl násilím odveden do Německa a velitel stanice byl popraven poté co hrdě odmítl nabízenou cigaretu. Napadení příslušníci SOS byli nečekaným útokem donuceni ustoupit. Freikorps slavil vítězství, ale ne dlouho.
   Na řadě byla československá armáda, která zaútočila na slavící Freikorps. Jeho příslušníci tento útok nečekali, ale brzy se vzpamatovali a začali klást silný odpor. Přesto zanedlouho bylo jasné, kdo získává naprostou převahu. Československá armáda začala Freikorps vytlačovat z jeho pozic. Navíc do boje Čechoslováci nasadili lehčí bojovou techniku, která zcela jejich převahu jen potvrdila. Značná část příslušníků Freikorpsu padla. Někteří se na místě vzdali. Ti šťastnější přešli hranice a takto se zachránili. Vojsko Československé republiky zcela opanovalo situaci.
   Po ukončení všech bojů došlo k nastoupení všech "bojujících" účastníků a nastoupení čestné stráže příslušníků československé armády, která vystřelila salvu na počest Ludvíka Cupala, kterému byla celá akce věnována. Poté následovalo společné focení všech zúčastněných před zámečkem.


Zapsal: Wilhelm Schneider

FOTOGALERIE