Co předcházelo Modřicím

Tak to máme, zaplať pánbůh, za sebou. Zase další ročník akce v Modřicích. Jak se už stalo zvykem, předvedla Erika v prostoru bývalého lomu vojensko-historickou ukázku z období bojů na východní frontě. Jednalo se o boje u města Rostov na Donu v roce 1942. Hned na začátku musím říct, že počasí nás tentokrát nenechalo na holičkách a tak krásné klimatické podmínky na akci si snad nelze ani představit. Díky podpoře obce Modřice jsme mohli ukázku provést na stejně kvalitní úrovni jako v předchozích letech a protože propagandistické oddělení našeho klubu ze sebe vydalo maximum, bylo vše připraveno pro velkou diváckou účast. No, abych nezapomněl, ještě bylo potřeba postavit dva polní tábory a hlavně soustavu betonových pevností a protipěchotních překážek.
   Rozhodnete-li se postavit repliku železobetonového pevnostního systému během dvou dnů, řekne vám většina organizátorů akcí, že jste se zbláznili, ale protože na oddělení doktora Chocholouška již nějaký ten pátek neprodlévá ani jeden z našich členů (i když), je jasné, že úkol výstavby bojiště byl zadán s čirou myslí. Tento rok jsme využili kopec z navezené zeminy a do jeho úbočí vpasovali dvě železobetonové postavení, které jsme vylepšili i o tankovou věž ze sovětského stroje BT-5. Konstrukce této technické lahůdky si vzali na starost příslušníci naší ruské jednotky a strávili nad výrobou přesné repliky tohoto stroje nejednu volnou chvíli, kterých ostatně také nemají nazbyt. O kvalitě tohoto výrobku hovoří i to, že přežil celou bojovou ukázku a následnou řízenou destrukci a nyní se stal chloubou a okrasou zahrádky velitele našich ruských spolubojovníků. Neboť trpaslíka má na zahrádce kde kdo, ale tankovou věž jen ten nejlepší. Aby celá sláva budování nespadla jen na bedra pilných rukou chlapců z Eriky, nelze se nezmínit o pracovním výkonu, který podali kluci od Petra Slámy. Jen díky jejich úsilí vznikla strážní věž odolávající nepřízni počasí, jež svou geometrickou pravidelností uváděla v úžas nejednoho návštěvníka. Dalším jejich počinem byla stavba pevnůstky, jež vypadala naprosto skvostně a jejíž pozdější dobývání je stálo nejednoho schopného muže. Vůbec se dá říci, že především německýma rukama vybudované opevnění poskytlo svým ruským osádkám takovou možnost křížového postřelování, že ve skutečném útoku by se změnil boj ve veliký masakr německých sil. Takže opevnění, jež by nám i Barrandov mohl závidět, jsme měli a zbývaly polní tábory.
    Naše výhoda (tj. německé strany) byla, že stavbu a řízení tábora měl na starosti pan Ptáček a jeho sehraný tým horských myslivců. Ruská strana na tom, co se týče rukou schopných vykonávat práci, byla podstatně hůře, a tak zatímco německý tábor stál již ve čtvrtek odpoledne v plné parádě, tak naši udření ruští kamarádi ho dodělali až v pátek odpoledne. Německé tábořiště bylo tento rok umístěno na novém místě a i přes mé počáteční pesimistické předpovědi nakonec vypadalo super. Prostě kluci od horáků opět ukázali, že na německé dobové tábory jsou machři.
    Pátek byl ve znamení programu pro školní výpravy. Děti ze základních škol se měly možnost seznámit s uniformami německé strany, stejně tak i s jejich výzbrojí. Bohužel se nám nepodařilo zajistit adekvátní výklad a ukázku na ruské straně, a tak byly děti tento rok ochuzeny o ukázky z řad našich protivníků. Snad tedy příští rok. Naštěstí nám pomohli díru v programu více než zdařile zalátat horáci, kteří předváděli zbraně a také děti provedli táborem. To, že děti zaujme polní kuchyně, to mi bylo jasné, ale překvapilo mě, jaký ohlas sklidil stan našeho hlavního byrokrata. Děti se nechávaly dobrovolně registrovat a fronta na vystavení dobové průkazky byla opravdu delší než týden před svatým Berousem. Inu národ s byrokracií v krvi. Po odjezdu školní výpravy začali pomalu najíždět i námi pozvaní účastníci a tak kolem desáté hodiny večerní jsme již měli skoro kompletní stavy vojsk. Za odměnu byly přítomným vojákům promítnuty na originálním promítacím přístroji filmy s dobovou tématikou, které pocházely ze skladů propagandy ještě z dob druhé světové války. Takto morálně posíleni jsme ulehli a mohli se těšit na samotnou ukázku.

Michal Křišťál

FOTOGALERIE