Výpomoc skautům

Nedávno mě oslovili mí známí s otázkou, jestli bychom jim nepomohli uspořádat tematický den pro malé skauty. Na pomoc se na mě obrátili, protože "já prý dělám ty vojáky v uniformách" a oni by rádi dětem předvedli dobové vybavení vojáků bojujících v druhé světové válce. Moje odpověď byla okamžitá: "Jasně, vezmu uniformy a kluky z klubu a připravíme vám program, na jaký budete ještě dlouho vzpomínat.".
    Myslel jsem, že ve státní svátek 28. října budou mít lidé čas a náladu si jet zablbnout k Mikulovu, kde se akce pořádala, opět mě ale zaskočil dravý kapitalismus. Většina našich příslušníku, svátek - nesvátek, byla v plném pracovním nasazení, a tak to vypadalo, že za skautíky vyjedu sám. Naštěstí čtrnáct hodin před plánovaným odjezdem, tj. ve 20:00, jsem obdržel informaci od kolegy Bruna, že podmínky se opět změnily a jeho účasti nic nestojí v cestě. Takže když už jedeme dva, je potřeba pořídit i fotografický záznam této vysoce kulturně -výchovné akce. Fotografka Míša Wecker byla kontaktována v jednu hodinu ranní. Její odpověď byla, samozřejmě pro nás, jež se pravidelně vyhříváme ve světle blesků z fotoaparátů, pozitivní a tak úspěšné akci nestálo nic v cestě.
   Ráno naše skupina vyrazila s drobným zpožděním způsobeným dopravními podniky města Brna, jež dokáží zařídit dopravu z jednoho konce města na druhý v čase, jež by stačil na pohodovou cestu do našeho sídelního města. Díky kvalitnímu vozu, jehož motor již dávno překročil životní cyklus garantovaný výrobcem, jsme všichni dorazili na místo srazu včas.
Akce samotná se konala v blízkém lomu. Po vyskládání všech doplňků výstroje a výzbroje byla námi vytvořena hromada krámů vyšší než většina dětí. Celý program byl zahájen jako obvykle mým řevem. Přicházející děti a jejich instruktoři byli mnou v německé uniformě spraveni že: "Nepřítel je blízko a je nutné pro obranu odvést do armády i ty nejmenší." Už z toho, že ta nejmenší měla čtyři roky, bylo vidět, že situace je vážná. Poté co děti seřazeni v perfektní třístup napochodovaly na cvičiště (lom), byly přivítány naším milým poddůstojníkem Brunem. Dětem jsme ukázali zbraně, které by v roce 1945 dostaly do rukou a vysvětlili jejich základní principy. Hned poté následoval praktický výcvik. Zatímco jedna polovina našich mladých odvedenců se pod dohledem výstrojních odborníků učila oblékat do vojenského vybavení, druhá polovina byla podrobena výcviku ve střelbě. Jelikož ostré munice se nedostávalo, museli jsme vzít za vděk vzduchovkami. Když se obě skupiny vystřídaly, byly pod vedením svých instruktorů a vedoucích odvedeny na budoucí bojiště. Ze skupiny odvedenců jsme vybrali a vybavili tři nejschopnější a ty jsme vyzbrojili a vystrojili, aby spolu s námi, starými fronťáky, hlídali vstup do podzemní továrny. Naši dětští odvedenci ale podlehli nezodpovědným vedoucím a přešli k československému odboji. Pomocí výsadkářů se vyzbrojili zbraněmi a provedli útok na naše strážní stanoviště. I když jsme zahájili palbu ze všech zbraní, byli jsme brzo přemoženi hordami útočících nezletilců.
   Rozzářené obličeje dětí nás přesvědčily, že tato akce byla opravdu úspěšná. Rozloučili jsme se skautskými vedoucími a vyrazili zpátky k domovu. Tentokrát jsme si odváželi pocit, že jsme udělali něco dobrého pro výchovu naší nejmladší generace.

Michal Křišťál

FOTOGALERIE