Sokolovo 1943 - 2013

Letos jsme si připomněli 70. výročí prvního bojového vystoupení československých exilových jednotek v SSSR, obranu ukrajinské vesnice Sokolovo. I když v kontextu obrovské 3. bitvy o Charkov, v rámci které boj o Sokolovo proběhl, šlo "pouze" o jednu z epizod, pro československé vojáky to byla zásadní bitva. Po měsících a letech čekání, které většina strávila v lepším případě v internaci, v horším v sovětských lágrech, měli Čechoslováci konečně šanci bojovat se zbraní v ruce proti svým okupantům, za osvobození republiky a návrat domů.
   V krajně nepříznivých podmínkách, po vyčerpávajícím pochodu, proti přesile splnili příslušníci 1. čs. samostatného polního praporu rozkaz, udrželi svůj úsek fronty a nepustili útočící Němce přes řeku Mžu. Cena byla ale vysoká - 1. rota byla zdecimována, padl její velitel, nadporučík Otakar Jaroš a i ostatní jednotky praporu byly zle pochroumány. Čechoslováci ale nedali ani píď Sokolova zadarmo a i nepřítel musel za každý metr krvavě zaplatit. Po pouštích Afriky a nebi nad Evropou si museli Němci zvyknout na to, že s nimi budou československé vojenské jednotky bojovat i na východní frontě. A budou bojovat výtečně.
   Na oslavách 70. výročí v ukrajinském Sokolově jsme společně s dalšími členy sdružení "Benešovi muži" tvořili čestnou stráž historického praporu 1. čs. samostatného polního praporu v SSSR, jehož repliku zapůjčil pro oslavy Vojenský historický ústav v Praze. V dobových uniformách jsme byli součástí oficiální delegace Československé obce legionářské, ve které byli i váleční veteráni, bývalí příslušníci čs. vojenské jednotky v SSSR a přímí účastníci bojů o Sokolovo či jejich příbuzní, mj. i dcera plk. Ludvíka Svobody, paní Zoe Klusáková-Svobodová a další.
Sokolovo, jindy ospalá vesnice, doslova praskalo ve švech a zájem veřejnosti o vzpomínku i československé vojáky v dobových uniformách byl obrovský. Pro místní jsme byli velikou atrakcí a mám dojem, že se s námi v průběhu odpoledne postupně vyfotografovalo celé Sokolovo a okolí.
   Po oficiálním pietním aktu u památníku před muzeem "Bojového bratrství" jsme si našli chvíli na komorní tichou vzpomínku na místě bývalého kostela, který tvořil poslední linii obrany 1. roty a kde také mezi svými vojáky padl i jejich velitel, npor. Otakar Jaroš. Toto památné místo dnes už připomíná jen improvizovaný pravoslavný kříž, kostel byl zbořen v 50. letech v rámci sovětského boje proti církvi.
   Náš vojensko-historický klub má sídlo v Brně, a i proto pro nás není bez zajímavosti, že v řadách polního praporu se bojů u řeky Mža zúčastnilo 18 předválečných obyvatel našeho města, z nichž tři u Sokolova padli. Po jednom z nich, rotmistru Stanislavu Stejskalovi, je dnes pojmenována brněnská ulice.
    Další, snad zajímavou, drobností je, že jak skutečný praporečník 1. čs. praporu z roku 1943, četař Osvald Šafařík, tak i praporečník čestné jednotky z roku 2013, kterým jsem měl tu čest být, pocházíme ze stejné brněnské městské části, Židenic.
    Závěrem bychom rádi poděkovali ČsOL za možnost se zúčastnit a věříme, že jsme naším vystoupením v Sokolově alespoň drobně přispěli k důstojné připomínce této důležité části naší vojenské historie.


Text Petr Březina, fotografie Lukáš Víšek a Petr Březina

FOTOGALERIE