|
Sokolovo 1943 - 2013
Letos jsme si připomněli 70. výročí prvního bojového vystoupení československých
exilových jednotek v SSSR, obranu ukrajinské vesnice Sokolovo. I když
v kontextu obrovské 3. bitvy o Charkov, v rámci které boj o Sokolovo proběhl,
šlo "pouze" o jednu z epizod, pro československé vojáky to byla zásadní
bitva. Po měsících a letech čekání, které většina strávila v lepším případě
v internaci, v horším v sovětských lágrech, měli Čechoslováci konečně
šanci bojovat se zbraní v ruce proti svým okupantům, za osvobození republiky
a návrat domů.
V krajně nepříznivých podmínkách, po vyčerpávajícím
pochodu, proti přesile splnili příslušníci 1.
čs. samostatného polního praporu rozkaz, udrželi svůj úsek fronty
a nepustili útočící Němce přes řeku Mžu. Cena byla ale vysoká - 1. rota
byla zdecimována, padl její velitel, nadporučík Otakar Jaroš a i ostatní
jednotky praporu byly zle pochroumány. Čechoslováci ale nedali ani píď
Sokolova zadarmo a i nepřítel musel za každý metr krvavě zaplatit. Po
pouštích Afriky a nebi nad Evropou si museli Němci zvyknout na to, že
s nimi budou československé vojenské jednotky bojovat i na východní frontě.
A budou bojovat výtečně.
Na oslavách 70. výročí v ukrajinském Sokolově jsme společně
s dalšími členy sdružení "Benešovi muži" tvořili čestnou stráž historického
praporu 1. čs. samostatného polního praporu v SSSR, jehož repliku zapůjčil
pro oslavy Vojenský
historický ústav v Praze. V dobových uniformách jsme byli součástí
oficiální delegace Československé obce legionářské, ve které byli i váleční
veteráni, bývalí příslušníci čs. vojenské jednotky v SSSR a přímí účastníci
bojů o Sokolovo či jejich příbuzní, mj. i dcera plk. Ludvíka Svobody,
paní Zoe Klusáková-Svobodová a další.
Sokolovo, jindy ospalá vesnice, doslova praskalo ve švech a zájem veřejnosti
o vzpomínku i československé vojáky v dobových uniformách byl obrovský.
Pro místní jsme byli velikou atrakcí a mám dojem, že se s námi v průběhu
odpoledne postupně vyfotografovalo celé Sokolovo a okolí.
Po oficiálním pietním aktu u památníku před muzeem "Bojového
bratrství" jsme si našli chvíli na komorní tichou vzpomínku na místě bývalého
kostela, který tvořil poslední linii obrany 1. roty a kde také mezi svými
vojáky padl i jejich velitel, npor. Otakar Jaroš. Toto památné místo dnes
už připomíná jen improvizovaný pravoslavný kříž, kostel byl zbořen v 50.
letech v rámci sovětského boje proti církvi.
Náš vojensko-historický klub má sídlo v Brně, a i proto
pro nás není bez zajímavosti, že v řadách polního praporu se bojů u řeky
Mža zúčastnilo 18 předválečných obyvatel našeho města, z nichž tři u Sokolova
padli. Po jednom z nich, rotmistru Stanislavu Stejskalovi, je dnes pojmenována
brněnská ulice.
Další, snad zajímavou, drobností je, že jak skutečný
praporečník 1. čs. praporu z roku 1943, četař Osvald Šafařík, tak i praporečník
čestné jednotky z roku 2013, kterým jsem měl tu čest být, pocházíme ze
stejné brněnské městské části, Židenic.
Závěrem bychom rádi poděkovali ČsOL
za možnost se zúčastnit a věříme, že jsme naším vystoupením v Sokolově
alespoň drobně přispěli k důstojné připomínce této důležité části naší
vojenské historie.
Text Petr Březina, fotografie Lukáš Víšek a Petr Březina
FOTOGALERIE
|