Erika za mřížemi

Název, jenž jistě potěšil nejednoho obdivovatele našeho klubu, nelže. Opravdu jsme se (alespoň někteří z nás) dostali za mříže. A to ne do lecjakého nápravného zařízení, ale do vězeňských kobek samotného hradu Špilberku. Tento slavný kriminál hostil ve svých vězeňských zařízeních nejednu slavnou osobnost zločineckého podsvětí. Dokonce i Babinský, ten slavný lotr mexický, měl tu čest spočinout v laskavé náruči špilberském. Proto není divu, že i některé z nás zaujala nabídka nechat se na Špilasu zavřít. Zatím jenom tak na zkoušku při příležitosti Muzejní noci, ale jestli se osvědčíme, tak kdoví.
   Správný vězeň na sobě nemá lecjaké hadry, a tak i my jsme si za vlastní, v potu práce (alespoň u některých), vydřený peníz zakoupili vězeňský mundůr. Tento nápad by se jistě mohl rozšířit i do ostatních výchovně nápravných zařízení naší tak chudé země a jistě by nemalou měrou přispěl k ozdravění našeho stále nevyrovnaného rozpočtu. Pokud se tento nápad ujme, nežádám pro sebe ničeho a přenechám ho bezplatně na věčné časy státu.
   Tak hadry jsme měli a stačilo si převzít kriminál a mohli jsme začít. Původně jsem měl dělat, spolu s dalšími šesti šťastlivci, i já vězně, jenže nešťastný můj osud a můj vyřvaný hlas mě předurčil pro roli dozorce. A tak, zatím co moji kamarádi ve vězeňském ošacení si získávali srdce a v mnoha případech i hmotnější dary od přítomných slečen, na mně zbyla jen slova opovržení, abych ty chudáky nechal být. Když mluvíme o chudácích, tak chovanci našeho nápravného ústavu předváděli pravé orgie šíleného chování. Dobrovolně se navlékli do okovů a v nich strávili celý večer. Jiným to nestačilo a pro větší autenticitu se ještě zbavili bot. Samozřejmě jsem dbal o zdraví našich svěřenců a vyváděl je na pravidelné vězeňské zdravotní kolečko. Diváci byli nadšeni zvláště, když se některý z nich pokusil o útěk. Bdělá ostraha neváhala použít křesadlovou pušku a hromový výstřel ukončil život prchajícího nešťastníka. Vůbec nechápu, proč se vlastně snažili uprchnout, vždyť ubytování na cele pro padesát vězňů bylo takřka luxusní a připomínky ohledně vlhkých a plesnivých zdí byly čiré pomluvy. Ostatně, komu se nelíbilo na společné cele, byl eskortován s plnou parádou do vězení pro jednoho odsouzeného. Prostě scén z vězeňského života bylo naše představení v rámci muzejní noci plné.
   A tak po večeru stráveném v uniformě dozorce a po té, co se mé hlasivky dávají opět do pořádku, si snad mohu jenom přát, abych i já byl příští rok ve vězeňském mundůru a mohl okusit slastí tohoto života.
    (Prosím aby orgány činné v trestním řízení nebraly tento článek jako doznání k mým, jistě velice malým prohřeškům a neposkytovaly mi bydlení v jiném nápravném ústavu, než na již zmíněném hradu Špilberku.)

Michal Křišťál

FOTOGALERIE