Těžko na cvičišti, lehko na bojišti

    Výše zmíněné heslo propagoval nejeden slavný vojevůdce a tak i my v Erice jsme ho nemohli opomenout při letošním pořadovém a taktickém výcviku. Minulý rok jsme si vyzkoušeli prostor Armyparku v Ořechově jako dobré místo pro pořádaní výcviku. Tento rok jsme usoudili, že radost z propocené uniformy, rozedřených kolen a naražených kloubů by jsme si neměli nechávat sobecky jen pro členy našeho klubu. Rozeslali jsme proto pozvánku na výcvik i dalším klubům vojenské historie. A abychom nebyli umačkáni přívalem žádostí o možnost účasti na této akci, rozeslali jsme podmínky pro výcvik tak tvrdé, že to mělo odradit každého alespoň trochu normálního člověka.
   Po rozeslání pozvánek jsme začali zjišťovat počty účastníků. Zatímco u některých klubů bylo jasno poměrně brzo, tak u jiných jsme počet neustále opravovali. Naprostým králem ale byl v tomto detekvním období velitel jednotky, jež nebyl schopen uvést závazný počet lidí ani dva dny před akcí. A tak jsme si byli jisti, že výcviku se zúčastní 10, ale možná i 20 vojáků. Letošní výcvik v Ořechově byl v jedné věci i pro nás nový. Vojensko-historický klub Osten nám nabídl pro pořádání výcviku své prostory. Jejich nabídka zněla tak lákavě, že jsme ji neodmítli a přijali. Rovnou musím říci, že klubovna, jež nám byla propůjčena pro výcvik, překonala naše představy. Kasárenská atmosféra se dala vytvořit velice rychle. Prostě parádní místo pro krásně strávený víkend s přáteli.
V pátek večer jsme se začali sjíždět a v osm hodin nás bylo 17, což bylo číslo, jež překonalo naše nejsmělejší sny. Plni energie jsme začali přeměňovat civilní přátelskou atmosféru ve tvrdou vojenskou školu. Po nástupu jsme si proběhli místo našeho příštího třídenního působení. Ubikace byly uklizeny podle vydaného předpisu. Dozorčí služba seřvávala vojáky kvůli ustrojenosti. Kuřáci dostali vyhrazené místo 1x1 metr, kde mohli kouřit. Jak říkám, není nad atmosféru pohody a klidu. Kupodivu si na naši šikanu hrou nikdo nestěžoval a tak, když v 22:00 dozorčí zhasl světlo na ubikacích a následná kontrola potrestala drobné prohřešky proti předepsanému způsobu spánku, se mohli vojáci z velkým očekáváním těšit na zítřek.
   Ranní budíček probral naše svěřence plné energie, proto jsme ji odčerpali hned následující rozcvičkou. Po snídani si vojáci nastoupili se zbraněmi a začal základní pořadový výcvik. Do oběda zněl prostorem řev velícího a vojáci co chvíli vybíhali za trest s puškou nad hlavou na blízký kopec. Dopoledne shrnu dvěma slovy: šikana a dril. Vojáci si vedli dobře a za odměnu se mohli zúčastnit velice kvalitní přednášky o chemické válce. Tu ukončil přednášející praktickou ukázkou výroby a použití chlorového bojového plynu. Oběd byl pro některé poslední částí výcviku, jíž se s námi zúčastnili. Pomalu se oddělovalo zrno od plev.
   Po obědě jsme začali základní taktický výcvik. Brzo měli vojáci dokonale omlácená kolena a lokty od plížení, přískoků a dalších cviků. Naši vojáci zvládli svěřené úkoly a za to si mohli za odměnu vyzkoušet boj s obrněnou technikou. Vojáci byli přejížděni pasovým bojovým prostředkem. Voják se musel plížením dostat do okopu pro ležícího střelce a nechat se přejet. Zážitek pro opravdové chlapy. Výcvikový sobotní program jsme ukončili navečer taktickým cvičením s využitím munice a pyrotechniky. Po celý den rtuť teploměru vesele překonávala tropické teploty a propocené vlněné uniformy byly důkazem, že si účastníci výcviku nezasloužili chválu nadarmo. Na výcviku vládla tvrdá prohibice a večer si vojáci mohli dát v místní kantýně pouze kofolu.
   Nedělní den jsme začali ranní rozcvičkou a po snídaní jsme začali znovu cvičit. Dopoledně jsme nacvičovali nastupování a vystupování z haklu. V 11:00 jsme se shromáždili k pořadové přehlídce, neboť místo našeho výcviku navštívila kontrola z nejvyššího velení Německé branné moci. Černý mercedes z roku 1935 přivezl kontrolní orgán. Byl přivítán velitelem posádky a po té provedl slavnostní přehlídku. Po krátkém proslovu jsme zahájili pořadový výcvik, během kterého nám pan podplukovník kladl nejrůznější otázky, které jeho pobočník zaznamenával. Po skončení pořadového výcviku jsme se přesunuli na taktické cvičiště. Zde jsme předvedli dobytí kulometného postavení. Vojáci ze sebe vydali vše a tak do hluku výstřelů bylo slyšet povely velitelů a nadšený řev útočící pěchoty. Po skončení taktického výcviku jsme byli kontrolním orgánem pochváleni a po jeho odjezdu jsme i my ukončili výcvik.

   Na závěr bych chtěl poděkovat všem, kteří s námi přežili celý víkend. Všichni účastníci mohou být na sebe právem hrdi a budu doufat, že se s nimi ještě na nějakém jiném erikovském výcviku uvidíme. Takže příště na ženijním výcviku nashledanou.


zapsal Michal Křišťál
fotografie Jiří Kučera