Noční návštěva u Rusů - v kůži diverzanta

   Pověst o speciálních schopnostech příslušníků německé jednotky Eriky se již zřejmě rozletěla po světě. Jak jinak si vysvětlit žádost, s níž se na nás obrátil velitel ruské jednotky našeho klubu. Byli jsme požádáni, abychom vyzkoušeli ostražitost stráží, hlídajících jejich výcvikový tábor. No, na takovou nabídku nešlo udělat nic jiného, než kývnout.
    Původně jsme se měli pokusit o přepad v noci ze soboty na neděli, ale ruské velení se na poslední chvíli rozhodlo změnit termín na páteční noc. To nikoho z nás dychtivých záškodníků ale nemohlo odradit. Po pečlivém prostudování získaných leteckých fotografií a výslechu přeběhlého příslušníka ruské jednotky jsme se rozhodli pro následující plán útoku: Skupina A zaútočí kolem 24:00 a poté bude provádět různé bezpečnostní incidenty. Moje oblíbená scénka "opilý voják a jeho civilní doprovod" samozřejmě nemohla chybět. Skupina B zaútočí podle plánu ve 4:00, kdy se předpokládalo, že pozornost hlídek již není na patřičné výši. Plán je dobrá věc, ale jeho provedení se vždy může zvrtnout nečekaným směrem.
    Skupina A zaútočila kolem 1:00. Záškodník Bruno byl sice odhalen, ale získal informace, které skupina použila pro svoji další činnost. Já jsem se nacházel ve skupině B. Na místo výsadku jsme dorazili kolem 2:30. Abychom zmátli možné pozorovatele, vystupovala trojčlenná skupina z auta na třech různých místech. Já jako řidič jsem to měl sice nejdál k místu diverze, ale to mi zase poskytovalo možnost operativně měnit plán svého postupu. Při telefonické poradě se skupinou A jsme se dohodli, že provedou před čtvrtou hodinou ranní opileckou scénku na odlákaní pozornosti. Díky jasně svítícímu vysílači, u něhož se ruský tábor nacházel, byla má navigace značně ulehčena. Původní záměr dostat se k táboru co nejkratší trasou byl opuštěn poté, co jsem zaslechl směrem od svého vytyčeného cíle tiché hlasy. Dal jsem se tedy do obcházení tábora. Kdo nikdy neprováděl navigaci v nočních hodinách ve vzrostlém lese asi nikdy nepochopí mou radost, když se mi po asi cca 2 km chůze podařilo narazit na cestu, vedoucí zezadu do tábora. Musel jsem se držet rozbahněné cesty, neboť snaha o chůzi v lesním porostu ztropila tolik hluku, že si pozorní strážci museli myslit něco o stádu sloní populace v českém lese. Jak se později ukázalo, způsobil mnou vyvolaný hluk nečekaný efekt. Rusové mě očekávali z úplně jiného směru. Čas do plánovaného útoku se neúprosně blížil a já pořád tápal kolem oploceného areálu, ve kterém byl tábor. Kdykoliv jsem se prodral ostružiním k plotu, tak jsem zjistil, že původní informace o dírách v plotu nebyly až tak pravdivé. Od předpokládaného hlavního vchodu se ozvaly veselé hlasy, v nichž jsme poznal své kamarády se skupiny A. Jimi způsobený hluk mi dovolil prodrat se bez ohledu na způsobený hluk vzrostlým ostružiním a podle hmatu se vsunout dírou v plotě do prostoru tábora. Herecký výkon mých kolegů byl natolik brilantní, až mně uši přecházely. Rychle jsem se přemístil do hlavní budovy, kde jsem si prohlédl spící vojáky a na důkaz své přítomnosti jsem uzmul bílé ručníky od lavoru z vodou. Pak jsem se s napřaženou pistolí co nejrychleji přesunul ke zdroji opileckého hlaholu. Konečně jsem spatřil dva strážné, kteří měli plné ruce práce se skupinou A. Několika rychlými kroky jsem se ocitl za zády obou ruských strážců a bezbolestně je zlikvidoval poklepáním na rameno. Tím pro mě akce skončila. Chvíli po mém útoku se ještě vynořil další příslušník skupiny B Jiří. Bohužel třetí náš člen ztratil na jeho trase, která byla plánovaná na asi 700 metrů, orientaci a ocitl se v cca 6 kilometrů vzdálené obci. Tento jeho navigační výkon nás tak zaskočil, že udané jméno obce jsme neměli na našich podrobných mapách. Musela tedy ke slovu přijít navigace a teprve pak jsme si pro posledního příslušníka našeho komanda v klidu dojeli.
    V mých tak oblíbených závěrech článků se vždy pokouším o celkové hodnocení. I tentokrát tomu nebude jinak. Akce byla, doufám, pro obě strany přínosem. Za ruské velení bych rád vyzdvihl práci strážných u brány, kteří se snažili zcela správně řešit jednotlivé vzniklé konflikty a mám nesmírný obdiv k tomu, že naše spolupachatele se skupiny A neumlátili již po 5 minutách jejich opileckého vyřvávání. Po tomto výcviku bych je s klidem angažoval i jako vyhazovače v nočním podniku. My Němci jsme si zase zopakovali noční navigaci i tiché plížení. Nezbývá než doufat, že nám ruští kamarádi oplatí naši noční návštěvu na některém námi pořádaném výcviku.

Zapsal Fritz