|
|
Ve dnech 24. – 25.8.2001, poslední víkend v srpnu,
proběhla v Králíkách již tradiční vzpomínková akce Mobilizace. Každý rok
se na tuto akci přicházejí podívat noví diváci a organizační štáb se snaží
každý rok vylepšovat scénář.
O co vlastně jde? Přemýšleli jste někdy, jak by to asi dopadlo, kdybychom
se bývali v roce 1938 bránili? Jak by vlastně asi vypadal boj o opevnění?
Pak se příští rok přijeďte do Králík podívat.
A o co jste přišli? Představte si malý, bezvýznamný hraniční přechod poblíž
městečka Králíky, střežený četníky a příslušníky finanční stráže.
Přes hranici prochází lidé, projíždí automobily a motocykly.
Vzhledem k potřebě teroristické organizace Sudetendeutsche Freikorps mít
i na československé straně hranice zbraně a munici pro své provokace a
přepady, musí její příslušníci tyto věci pašovat. Jenže bdělá hraniční
hlídka „pašunk“ objeví. Padne i několik ran, což je záminkou pro přepad
přechodu jednotkou Freikorpsu z německé strany hranice. To se však teroristé
přepočítali, protože hranici střeží i vojenské asistenční oddíly a oddíly
Stráže obrany státu (zvané SOS – tzv. „sosáci“). Freikorps je rozprášen,
část je zajata a část uprchne.
23.9.1938 ve 22.00 nařídí prezident republiky Dr. Edvard Beneš mobilizaci
čs. branné moci. Hraniční pásmo je obsazeno na bojový stav, včetně pohraničního
opevnění, zde představovaného těžkým objektem K-S 14 „U Cihelny“ a lehkým
objektem LO vz.37, takzvaným „řopíkem“. Toto opevnění se pokusí otestovat
německý motoprůzkum, jehož vojácí k zemi srazí hraniční sloup, je se ztrátami
odražen zpět. Československá republika odmítla Mnichovský diktát.
Po chvíli příměří na stažení raněných a mrtvých (na obou stranách jsou
ztráty – u čs. armády především u jednotek SOS) začne mohutný útok Wehrmachtu
a SS na Československo. Němci zaútočí střemhlavými bombardéry JU-87 Stuka
a k palbě na objekt využijí i protiletadlový kanón ráže 88mm (známou „osmaosmdesátku“)
a lehký protitankový kanón. V poli je také vybudován provizorní palpost
pro protiletadlový kanón (Flak) ráže 20mm, chráněný jednotkami SS. Okolí
pěchotního srubu je zadýmeno, objekt dostává těžké zásahy, ale pořád se
drží. Do jeho blízkosti proniknou úderní ženisté s náložemi a na okamžik
ochromí střeleckou místnost.
Německá pěchota s podporou obrněných kolopásových transportérů SdKfz 251
vyráží vpřed a dostává se téměř k překážkám, když na žádost velitele poškozeného
objektu začne do jeho okolí pokládat palebnou přehradu nedaleká dělostřelecká
tvrz Hůrka. Dvě baterie pevnostních houfnic o celkem pěti hlavních ráže
100 mm začnou trhat německý útok na kusy. Navíc, v tu chvíli se podaří
obnovit bojeschopnost pěchotního srubu K-S 14, kde ke zbraním nastoupí
záložní posádka. Zbraně v lafetách jsou vyměněny a pevnostní kanón se
ihned zaměřuje na nepřátelské stroje. Jeden dostává zásah u silnice a
začíná po výbuchu hořet. Osádka se snaží opustit transportér, ale hořící
palivo udělá z kabiny ohnivé peklo. Jen jeden z členů osádky se dostane
ven a ještě je zahalen plameny. Seskakuje na zem a snaží se uhasit, ale
palba těžkého kulometu, spřaženého s kanónem nemilosrdně bičuje prostor
kolem vozidla a sráží hořícího muže k zemi.
Těžké kulomety ze srubu si vybírají svou daň i mezi ostatními útočníky,
kteří se zoufale snaží nalézt nějaký kryt na rovném poli a někteří se
dokonce začínají stahovat. Jedno družstvo, evidentně pod velením zkušeného
poddůstojníka, pomocí útočné lávky překonává překážky a snaží se rozvinout
a spojit s parašutisty, kteří byli do týlu shozeni již v noci a teď útočí
na řopík. V tu chvíli však z československého týlu doráží posily a rozvinují
se do rojnice. Jedno z hraničářských družstev vpadne parašutistům do zad
a v kombinaci s protiútokem posádky řopíku parašutisty likviduje. Němci,
kteří pronikli za překážky chtějí své kamarády podpořit palbou, mají však
již málo munice a v okamžiku, kdy se na ně Čechoslováci otočí, jim dojde
úplně. Německý poddůstojník, velitel družstva, nechává vztyčit bodáky,
avšak než se tak stane, hraničáři už jsou u něj. Po krátké a krvavé šarvátce
je německé družstvo doslova zadupáno do země. Hraničáři pronikají skrytým
průchodem v překážkách, ale jsou decimováni palbou znehybněného transportéru,
jehož střelec hrdinně kryje ústup svých spolubojovníků kulometem. Úderný
hlouček proniká pod krycí palbou minometu až k vozidlu a umlčuje střelce.
Družstvo se rozvíjí a postupuje.
 Na
druhém křídle mezitím československá pěchota prošla zátarasem a nyní vytlačuje
nepřítele, snažícího se krýt za stromy na náspu silnice.
Uprostřed pole odolává palpost 20mm Flaku a kolem něj se shromažďuje německá
pěchota k zoufalému protiútoku. Na povel se celá masa přeživších německých
vojáků zvedá a vrhá se opět vpřed. První vlna československé armády má
již značné ztráty a rojnice je proto notně prořídnutá. Soustředěný protiútok
Panzergrenadierů jednotek SS smete palbou, bodáky a lopatkami zbytky čs.
družstva postupujícího od průchodu překážkami. Ale ani píď československé
půdy nedostanou Němci zadarmo a druhá vlna Čechoslováků se přes ně převalí.
Němci začínají ustupovat, spořádaný ústup se mění v úprk a někteří demoralizovaní,
otřesení a zranění vojáci se začínají vzdávat.
Na pole již také dorazila československá sanita a zdravotníci a dokonce
i řádové sestry z blízkého kláštera na Hoře Matky Boží ošetřují raněné
obou stran. Válka je krutá a krvavá a spoustě vojáků už není pomoci.
Němečtí vojáci se stahují za hranici a prchají do blízkého lesa. Českoslovenští
vojáci zastavují u hraničních kamenů a odtud stále pálí na nepřítele.
U silnice jedno z družstev postoupilo až k hraničnímu přechodu a navzdory
neustávající palbě z německé strany vztyčuje hraniční sloup s československým
lvem. Suverenita státní hranice byla obnovena.
Bohužel, ve skutečnosti jsme bez boje Německu odevzdali většinu pohraničí
a o necelý půlrok později jsme byli přičleněni k „Tisícileté Říši“ Adolfa
Hitlera. Tato akce nemá být rekonstrukcí něčeho, co se nestalo, nýbrž
jen takovou fikcí na známé téma - co by, kdyby...
svob. Jan Filip
12. rota
Hraničářský pluk č.6
Fotky si prohlédněte
v naší fotogalerii !!
Zpět na seznam článků.
|
