Akce, které se týkají oslav u příležitosti výročí bojů u Slavkova, se týkají tento rok měst jež byla v okruhu působení vojsk při slavkovské bitvě. Menší oslavy probíhají již několik týdnů před největší akcí, která se jako každoročně koná v obci Tvarožná dne 2. prosince. Protože jsem se účastnil právě této ukázky, rád bych popsal, jak jsem ji prožil. 
Jako ruský pěšák jsem přijel na bojiště do Tvarožné již v pátek 1.12. ráno. Ruská strana budovala na kopci dobový stanový tábor. S jeho stavbou jsme byli hotovi do 16 hodin, kdy začal život v táboře. Mezi stany se pohybovaly postavy v dobových uniformách carské armády, ať už to byly dělostřelci, pěšáci či sapéři. K dobovému koloritu tábora přispěla i přítomnost kozáků a markytánek. Vlezlá zima přispěla ke zvýšení konzumace rozličných druhů lihovin a díky jejich nemalému přispění se od ohně brzo ozýval hlasitý zpěv. V pozdních večerních hodinách se obyvatelé tábora ukládají ke spánku. Ne všichni usínají ve stanech, někteří z nás usínají kolem ohně na slámě, přikryti pouze svým oblečením.
V den akce tj. v sobotu 2.12. se celý ruský tábor budí v 
8 hodin. Na ohni už bublá boršč, jež všichni konzumují opravdu s chutí. Ráno probíhají poslední přípravy k boji. Dělostřelci ládují náboje, pěšáci si opakují povely, no a ti ostatní se dostrojují. Kolem 11 hodiny se celý tábor zvedá a za zvuků bubnů pochoduje do Tvarožné. V čele jdou granátníci spolu s pěchotou, za nimi táhnou dělostřelci svá děla. Na konci tvaru jdou kozáci s markytánkami. Ve Tvarožné je již spousta uniformovaných účastníků. Ti se proplétají mezi stánky s rozličným zbožím a radostně se pozdravují se známými od ostatních jednotek. Ve Tvarožné dostaneme jídlo a pak pochodujeme zpátky na bojiště. Spolu s ostatní spojeneckou pěchotou zaujímáme postavení nahoře na kopci, až za našemi děly.
Boj zahajuje střetnutí dopředu vysunutých průzkumníků. Přichází dělostřelecký souboj, jehož intenzita rozeznívá blánu bubnu stojícího opodál. A už nastupuje pěchota, napřed postupuje naše pravé křídlo, na němž jsou převážně rakouští vojáci. Spolu s nimi na levém křídle jdou do boje kozáci. K prvnímu sražení dochází uprostřed kopce. Hromadné salvy francouzské pěchoty zahánějí naše pěšáky. Vojsko, až na kozáky, spořádaně ustupuje. Francouzi se dostávají až 40 metrů od našich děl. Salva našich dělostřelců rozbíjí jejich sevřené řady. Konečně přichází rozkaz, aby se pěchota stojící na levém křídle zapojila do bojů. Pomalým pochodem v sevřených řadách postupujeme. Francouzi jsou zatlačováni a stahují se až pod kopec. My postupujeme za nimi. Naše řady se dostanou na 20 metru od Francouzů. Hromadná salva Francouzů je opravdu zdrcující. Připadá mi, že naše střelecká odpověď se jim nemůže vyrovnat. Intenzita výstřelů vzrůstá až na 2 rány za minutu. Francouzi znovu ustupují, ale zdá se, že nám došel dech. Chystáme se na bodákový útok. Přijíždí však posel s rozkazem vyrovnat linii spolu s pravým křídlem, což pro nás znamená ústup. Francouzi využívají naší odmlky a znovu postupují. 

Snažíme se je zastavit bodákovým útokem, ale marně. Jsme odraženi a tak Francouzi nezadržitelně postupují. Znovu zběsile útočíme, ale jsme rozprášeni. Zmateně prcháme před zvukem francouzských bubnů. Našim velitelům se podaří nás zformovat asi v půli kopce. Neorganizovaně pálíme. Výšleh z vedlejší muškety mě ošlehl. Znovu ustupujeme. V tom přichází další rozkaz stáhnout se za děla, která máme pomáhat bránit. Francouzská pěchota se dostává před naše děla. Jejich pušková salva zabíjí naše dělostřelce a tak ruský velitel rozhoduje o protiútoku.
Za povzbuzujícího řevu se vrhají zbytky kozáku spolu s pěchotou a dělostřelci proti napřaženým bodákům Francouzů. Daří se nám prorazit jejich řady a já se dostávám až k jejich vlajkonoši, se kterým spolu svedeme souboj. Bohužel mu přichází  na pomoc spolubojovníci, odrazí mě a simulovaně mě zraní. Francouzům se podaří obnovit své řady. Jsme odraženi a já se plazím zpátky k naším pozicím. Naštěstí pro mě vyběhnou přeživší pěšáci a odnesou mě do tábora. 

Francouzi znovu postupují k našim dělům. Cestou volají Vi Vela France a zdá se, že hrstka těch co přežila tábor neubrání a jako by toho nebylo dost, je pěchota přesunuta na pravé křídlo. Velení se snaží zachránit co se dá. A zřejmě už ruská děla odepsaly. Na levém křídle se dlouho neohřejeme, opět máme bránit týl našich jednotek. Francouzům se podařilo zcela zničit levé křído a obsadit náš tábor. Z něho stoupá dým z hořících zátarasů. Francouzi jsou sice v našem týlu zpomaleni v postupu, ale jsme obklíčeni a boj je čím dál zoufalejší. Nakonec jsme zatlačeni do pravého horního rohu kopce. Většina posledních bojů se vede jen pomocí bodáků. Vidíme vzdávajícího se rakouského generála. Náš boj je zřejmě prohrán, ale stejně se bráníme. Odpor je však marný stejně jako před 195 lety vítězí Francouzi. 


                                                                                                   Michal Křišťál

[ Nahoru ]