Ardeny 1944

Zpočátku to vypadalo, že tento útok vyjde. Postupovali jsme rychle kupředu, ale pak se útok zastavil. Tankům došel benzín a nám munice, jídlo a vůle. Američani nás vytlačili z vesnice a tím jsme přišli o teplé ubytování. Zachytili jsme se na kopci nad vesnicí a snažíme se ho udržet. Linie je ale tak řídká, že do našich řad často vnikají americké hlídky. Zrovna včera v noci spolubojovník Rudi, se kterým jsem prošel spoustu bitev, zneškodnil dva Američany, kteří šli na průzkum. Rychle a potichu. S tímto veteránem nemusím mít strach na žádné akci.
Je odpoledne. Celé ráno a dopoledne jsme odráželi útoky amerických hlídek. Nebyly sice důrazné, ale přesto nám způsobily citelné ztráty. Tak teď nás tady leží pár zbylých a čekáme na další útok.
V remízku za volným prostranstvím se mihly stíny. Už zase jdou. Nehýbám se. Nevidí mě. Čekám. První amík se vydává přes planinu. Čekám. Už je v jedné třetině. Čekám. V polovině se zastavuje a rozhlíží se. Mířím a tisknu spoušť. Nemám čas se podívat na výsledek, protože se ihned odkulím z původního místa. Sprška střel zasypává moje původní stanoviště. Druhý amík si myslí, že je po mně a vybíhá přes planinu. Další moje přesná rána ho zasahuje.
Z levého křídla slyším zvuky boje. V tom se vedle mne zjeví Rudi. Připlazil se ze zadu tak, že ho nebylo vidět a teď se tiše rozčiluje, že má rukávy plné sněhu. Na rozčilování ale nemá moc času, protože v remízku se objevují další postavy. Myslí si že jsem tu stále sám a tak vybíhají dva zaráz. Míříme na ně s Rudim a ve stejný okamžik mačkáme spoušť. Oba amící padají do sněhu. Kryjeme se a čekáme co bude dál. V tom Rudi vystřelí. Zasáhl plížícího se Američana. Nechápu, jak ho mohl vidět? Bohužel ale výstřelem prozradil pozici a v zápětí ho zasahuje nepřátelská kulka. Nemám čas pomoct mu, rozčílit se či litovat ho, protože se blíží další dva Američani. Krátkým dávkami zasypávají křoví, ve kterém jsem ukryt. Tisknu se k zemi a tím ztrácím výhled. Posunuji se víc do kraje podrostu a v tom vídím běžícího amíka 10 kroků ode mě. Automaticky mačkám spoušť a rychle přebíjím. Ihned po výstřelu se vracím na původní stanoviště a vidím jak na můj úkryt míří Američan s bazookou. Rychle zamířím a vystřelím. Postava se kácí k zemi, ale v posledním okamžiku mačká spoušť bazooky. Střela se svistotem proletí křovím a neškodně exploduje daleko za mými zády. Je ticho. Žádné další postavy nejsou vidět. I levé křídlo mlčí.Čekám. Asi je po všem. Rychle prohlédnu Rudiho. Tolik bitev prošel a teď si ho tady zubatá našla.
Vracím se do týlu. Těším se na chvíli klidu a odpočinku. Nováčka nechávám na hlídce. Ohřívám se u kamen a soukám do sebe trochu jídla. "Hände hoch!" ozve se za mnou. Strnu. Pohledem zavadím o pušku, která je opřená o strom tři kroky ode mě. Pomalu, velmi pomalu zvedám ruce a otáčím se. Hledím do tváří skupinky mladých, vypasených amíků a do hlavní jejich zbraní. Tak a mám válku za sebou, pomyslím si. Po tom všem co jsem prošel, mě nakonec chytí jako zelenáče. Ale už je konec. Škoda jen, že to Rudi nepřežil taky.

Zpracoval:Jiří Kučera
 

Fotografie z akce