|
 |
Ruská země je
široká! Tak široká, že se v ní ztratí celé pluky. Natož pak samotný
voják… Teď už ani Váňa neví jak se mu to stalo, že je najednou v té
širé ruské zemi sám… Ale Váňa si nezoufá a snaží se co nejrychleji
najít svůj ztracený pluk... |
|
 |
Na nebi se
čas od času objeví letadlo, ale Váňa stejně neví, jestli je cizí nebo
vlastní a proto se raději schovává před každým aeroplánem, který jen
uslyší …
|
 |
A k dovršení
smůly Váňa záhy zjistil, že má v patách německou hlídku… |
 |
Musí najít
svůj pluk dříve, než Němci najdou jeho… |
 |
Němečtí vojáci
postupují pomalu – neznají terén a jsou na východní frontě teprve pár
týdnů… Zahlédli osamoceného Rusa a za jeho dopadení by mohli mít pár
dnů volna… a kdyby měl u sebe nějaké důležité informace, mohla by
odměna být i větší... |
 |
Váňa se blíží
k vesnici, je unavený a tak se rozhodl postavit se Němcům. Mají sice
početní převahu, ale on má automat… Hned po příchodu do opuštěného
domu si kontroluje munici v obou zásobnících, které má... |
 |
Na první
pohled je jasné, že vesnicí fronta prošla několikrát. Alespoň tam bude
dost úkrytů… |
 |
Z prvního domu
je dobrý výhled na přístupovou cestu… Tento dům Váňa zvolil za svoji
obrannou pozici... |
 |
K vesnici se
německá hlídka přibližuje velmi opatrně…Na východní frontě jsou sice
noví, ale nejsou zase žádní zelenáči, aby nevěděli, že opatrnosti není
nikdy dost... |
 |
Vojáci se
vzájemně kryjí, ale nic nenasvědčuje tomu, že by se zde Rus ukryl…Klid,
ticho, žádné podezřelé zvuky či okolnosti pomalu, ale jistě otupují
jejich vojenskou ostražitost... |
 |
Otto vybíhá
první do
vesnice, když v tom ho zasahuje dávka ze samopalu…Z teto strany ji
věru žádný z Němců nečekal... |
 |
Otto leží
nehybně, bez hlesu... Buď je mrtvý a nebo dobře ví, že cokoliv udělá
připraví se i o tu nepatrnou naději na přežití... Zbytek spouští
krycí palbu, ale již je pozdě…K Ottovi se do otevřeného terénu
neodvažují přiblížit... |
 |
Vzájemná
přestřelka k ničemu nevede… Snad jen k tomu, že umožnila Brunovi
dostat se k prvnímu domu. K domu, ve kterém je schovaný Váňa se svým
automatem... |
 |
Po dlouhé
chvíli ticha začínají Němci věřit, že je Váňa alespoň zraněný jejich
divokou palbou. Je potřeba se dostat do domu a tak pod krycí
palbou vybíhá Eggert… |
 |
Už se zdálo, že
vše jde hladce, ale bohužel pro
něj byl Váňa připraven… |
 |
Po Váňově
dlouhé dávce z bezprostřední blízkosti padá i druhý Němec
mrtev k zemi…Zkroucen v nepřirozené pozici v tratolišti krve není u Eggerta pochyb o jeho smutném konci... |
 |
Teprve teď si
poslední Němec – Bruno – vzpomene, že má v kapse ruský granát… |
 |
Rychle
přiskočí k oknu a hází ho dovnitř… A rychle se kryje u stěny domu... |
 |
Snad je Váňa
opojen ze dvou úspěchů, snad si už byl jist, že vyvázne ze sevření
německé hlídky – to už se
nedozvíme… |
 |
Těch několik
vteřin zaváhání stálo Váňu život… |
 |
A Bruno? Sice
přežil, ale k
radosti také důvod nemá… |
 |
Hráli: Váňa, Bruno, Eggert a Otto |
 |
Námět, režie, kamera: Georg |
