VHK Erika Brno

Operace Frankton III. ročník
(1. část)

Den D+4 2000 - slabý vítr do stupně 2, téměř jasno 3/10, teplota 3°C
   Příď našeho osamoceného kajaku tiše prořezává klidnou hladinu mohutného toku Gironde. Přestože měsíc už zmizel za obzorem, svit hvězd umožňuje bezproblémovou orientaci a svižnou plavbu rychlostí cca 3 uzlů. Tímto tempem bychom se měli dle plánu brzy přiblížit na dohled k pobřeží poblíž vesnice Le Verdon-sur-Mer...
   Navigujeme bezchybně, ale obraz, který se před námi za chvíli vynoří na obzoru, nás přesto do značné míry překvapí. Dlouhou pobřežní promenádu jasně ozařuje řada pouličních lamp a opuštěné dřevěné lavičky v pravidelných rozestupech lemují cestičky, vysypané bílým pískem. Jako v Brightonu před válkou, blesklo mi hlavou. Nejsme schopni slova... co to má znamenat?... kde je zatemnění? To si tady snad Němci připadají tak bezpečně? Brzy je přesvědčíme o opaku...
   Ať tak nebo tak, rychle jsme vycouvali z osvětlené mírové idylky zpět do bezpečí tmy a pokračujeme v plavbě podél pobřeží. Dle leteckých snímků RAF jsme měli být poblíž přístaviště německých minolovek a nejvyšší ostražitost je tedy na místě. Charakteristický obrys lodního jeřábu na pozadí světlejší oblohy nám brzy potvrdil, že fotografie nelhaly - přístav je před námi. Co teď? Nepřátelské válečné lodě sice nejsou primárním cílem operace Frankton, ale trofej je to velmi lákavá. Porada je krátká - jdeme do toho! I když je to podivné, na břehu není živé duše a tak se kryti vlnolamem nehlučně přibližujeme k přístavu. V rejdě je prázdno, ale na skluzu jsou vytaženy dvě velké minolovky - náš cíl. Kajak nepozorovaně přistává u mola, jehož stín nás výtečně kryje a my umišťujeme časované nálože na lodní hřídele a kormidla obou lodí. Na zádi jedné je čitelný nápis BRNO - bude se hodit našim zpravodajcům po návratu do Británie. Po pár minutách je po všem a náš člun mízí ve tmě - s trochou štěstí se za 36 hodin kariéra minolovky BRNO i její sesterské lodi uzavře.
   Po pár dalších mílích klidné plavby je před námi jeden z fyzicky nejnáročnějších úseků cesty. Koryto Gironde se zde mírně zužuje a pravý a levý břeh jsou spojeny sypanou hrází a mohutným mostem. Dle informací francouzského hnutí odporu je most silně střežen hlídkami s reflektory a je tedy vyloučeno pod ním nepozorovaně podplout, a to i v našem malém plavidle. Jedinou cestou je tedy "suchá" varianta - přenesení plně naloženého kajaku přes hráz a opětovné nalodění na druhé straně. Celá akce musí proběhnout s maximální rychlostí, protože po mostě co chvíli projíždí nějaké vozidlo. Úsek, který musíme překonat, má odhadem 600 yardů a vzhledem k hmotnosti lodě přes 100 liber to nebude nic příjemného. S trochou štěstí a dobrým načasováním se nám to ale daří a značně vysíleni dosahujeme druhého břehu a opatrně spouštíme kajak zpět na vodu.

Den D+5 0030 - bezvětří, zataženo 10/10, mlha, teplota 4°C
    Jestliže první etapa plavby proběhla v podstatě ideálních povětrnostních podmínkách, tady je situace zcela jiná. Nechápeme to, ale jako bychom překročili nějakou magickou hranici - vzduch je přímo prosycen vlhkostí, nad vodou se válí chuchvalce mlhy a viditelnost je zcela minimální. O kompas jsme přišli hned první den při přetahování lodi přes mělčinu, takže navigace probíhá doslova poslepu. Hustá mlha společně s tmou vytváří nepropustnou bariéru, ve které se kajak pohybuje jako v kouli o průměru cca 15 yardů, cokoli za touto vzdáleností je naprosto neviditelné. Nezbývá než se řídit pouze intuicí a podle okolních zvuků. Naštěstí po hrázi čas od času projede německý zásobovací konvoj, jehož hluk nám poskytne vítané vodítko. Musíme udržet silnici po pravoboku a doufat, že narazíme na ostrov, na kterém se chceme ukrýt během dne. Letecké snímky operačního prostoru jsme se snažili před akcí vrýt do paměti do nejmenších detailů, v těchto podmínkách nám to ale není moc platné.
   Občas se nad klidnou hladinou ozve výkřik probuzeného opeřence, nocujícího na jednom z mnoha tušených ostrůvků, jinak vše tone v tichu. Výhodou mlhy je, že jsme dokonale neviditelní - německá strážní loď by do nás musela přímo narazit, aby nás zpozorovala, v tomto počasí není ale pravděpodobné, že vůbec vypluli. Daleko větším nebezpečím jsou pro nás plovoucí kmeny a trosky pod hladinou - každý náraz do nich představuje pro náš plátěný kajak smrtelné nebezpečí. Nezbývá než spoléhat na ostříží zrak Pte. Clappera na přední sedačce...
    Náhle, spíš tušený než viděný, objevuje se na levoboku tmavý obrys ostrůvku. Míříme k němu a doufáme, že je to ten, který byl zvolen ještě v Anglii za cíl našeho denního bivaku. Minimální rychlostí obeplouváme ostrov a hledáme místo k přistání. Břeh je silně zarostlý a vyvrácené stromy tlí i v pobřežních vodách. Vylodění je vždy kritickým momentem každého výsadku a proto postupujeme s maximální obezřetností. Instinktivně čekáme start tisícihlavého hejna ptáků, kteří na ostrůvku pravděpodobně nocují, všude je však podezřelý klid. Může to znamenat dvojí - buď ptáci z nějakého důvodu nemají toto místo v oblibě a dávají přednost jinému z mnoha ostrůvků v ústí Gironde nebo je někdo vyrušil už před námi a ostrov není opuštěný. O žádný kontakt rozhodně nestojíme a proto pečlivě hledáme jakékoli známky lidské přítomnosti. Nikde nic - temné obrysy ostrova tonou v tichu a tak se rozhodujeme opatrně přirazit. Se štěstím nalézáme průrvu v pobřežním porostu tak právě na náš kajak a s připravenými zbraněmi se vydáváme na průzkum. Skutečně, ostrov se zdá být zcela opuštěný a všude panuje hrobové ticho. Před nám se oproti nepatrně světlejší obloze rýsuje silueta ruiny normanského kostela - našeho útočiště pro nadcházející den. Obrysy kamenných zdí spolu s pokroucenými větvemi dávno uschlých stromů a mrtvolným tichem okolo vykreslují v mlze scénu jak ze Stokerova románu. Vše navíc prosycuje všudypřítomný pach tlení a zkázy. Vskutku příjemné místo pro odpočinek...
    Kostel sám o sobě je i přes svůj hororový zevnějšek uvnitř naštěstí suchý a jeho zvonice nám přes den, pokud se zvedne mlha, poskytne vynikající pozorovatelnu. Maskujeme na břehu kajak proti pohledům z vody i ze vzduchu a uléháme ke krátkému odpočinku. Na východě začíná obloha blednout a brzy bude svítat.

Konec první části
Pokračování >>>