VHK Erika Brno

Operace Frankton III. ročník
(2. část)

D+5 0700 - bezvětří, zataženo 10/10, mlha, teplota 3°C
   Oddych netrvá dlouho, rozednilo se a je čas na detailní prohlídku ostrova a okolních vod. Mlha se stále drží nízko nad hladinou a tak máme zcela bezpečné krytí proti leteckému pozorování i proti pohledům z vody. Na druhou stranu mlha také do poslední chvíle ukrývá před našimi pohledy případného nezvaného návštěvníka ostrova. Je tedy třeba zůstat ostražitým a spolehnout se kromě zraku především na sluch. Hodně nám opět pomáhají naši spojenci ptáci, které tušíme odpočívat v hejnech na hladině za hranicí mlhy. Jakékoli vyrušení dávají hlasitě najevo a v předstihu by nás jistě varovali před blížící se lodí. Nic nenasvědčuje přítomnosti nepřítele ani francouzských rybářů a jediný slyšitelný umělý zvuk je slabý hukot kompresoru z prostoru pobřežní silnice. Němci pravděpodobně také využívají mlhy, kryjící je před stíhacími bombardéry RAF a opravují škody na mostě, způsobené některým z předchozích náletů.
   Odmyslíme-li si poněkud ponuré prostředí, den ubíhal příjemně až do okamžiku, než ptáci v okolí začali jevit jistý neklid. Zvuk kompresoru se začal posouvat směrem doleva a navíc poněkud zesílil. Vlevo je ale pouze volná hladina, takže bylo jasné, že něco nesedí. Loď! Německá strážní loď a blíží se! Z věže kostela jsme sice měli dokonalý výhled na všechny strany, bohužel přes příklop mlhy nám to nebylo moc platné. Dle hluku motoru člun širokým obloukem pomalu obeplouval ostrov a do poslední chvíle nebylo jasné, kam směřuje a jestli nemá v úmyslu přirazit. Kajak jsme měli sice dobře zamaskovaný na břehu proti pohledům z vody, v případě nepřátelského výsadku ale mohlo snadno dojít k jeho odhalení. Připravili jsme veškerou výstroj pro případ nutnosti rychlého ukrytí a vyčkávali věcí příštích. Tato hra na kočku a myš trvala celé dopoledne, kdy konečně začal hluk motoru slábnout a nakonec se ztratil někde proti proudu Gironde. Pro tento okamžik nebezpečí odhalení polevilo, hlídkový člun se ale mohl kdykoli vrátit, takže zbytek dne proběhl v trvalém napětí.

D+5 1630 - slabý vítr do stupně 2, zataženo 10/10, mlha, teplota 6°C
    Vzhledem k trvající husté mlze, rozhodli jsme se vyplout už za soumraku a využít zbytků světla k snadnější navigaci v závěrečné etapě k cíli. Po opuštění našeho denního útočiště se ukázalo, že nám to nebude moc platné, mlha byla snad ještě neproniknutelnější než včerejší noci a poté, co se nám po pár yardech ztratily obrysy ostrůvku z dohledu, ocitli jsme se zpět v přízračném bílém světě. Horší bylo, že tentokrát jsme nemohli použít ani sluch, protože až na pár výkřiků ptáků a občasné šplouchnutí ryby panovalo okolo hluboké ticho. Snažili jsme se udržovat přímý kurz, ale po hodině pádlování jsme si museli přiznat, že absolutně nevíme, kde jsme. Podle času a pravděpodobně upluté vzdálenosti jsme se měli nacházet blízko rákosové bariéry v deltě Gironde, ovšem pouze za předpokladu, že jsme neztratili směr a netočíme se v kruzích. Jediný způsob, jak se zorientovat, bylo počkat na nějaký zvuk ze souše a pokusit se podle něj dopádlovat k pevné zemi. Podle ní bychom pak mohli s trochou štěstí určit naši polohu.
    Po nějaké chvíli tichého driftování se na nás usmálo štěstí a z dálky na levoboku se ozvalo zaštěkání poplašeného srnce. Výborně, směr byl určen a my se znovu opřeli do dvojpádel. Trvalo ještě skoro půl hodiny, než se z mlžné temnoty před námi vylouply nezřetelné obrysy rákosového porostu, důležité ale bylo, že jsme přibližně věděli, kde se nacházíme. Nyní zbývalo opatrně obeplout okraj rákosí a v úžině mezi dvěma ostrovy najít úzký vjezd do probagrovaného kanálu v říčních nánosech. Správnou odbočku se nám povedlo najít hned na první pokus a my zamířili příď kajaku proti proudu, vstříc našim cílům.
    Přibližně míli před námi se v temnotě nachází první ze čtyř strategických zařízení, jejichž zničení nebo poškození má klíčový význam pro úspěch operace "Frankton". Tři zdymadla kombinovaná s mosty a především mohutné ovládací ústrojí silných pump, zásobujících vodou suché doky přístavu Bordeaux.
    Opět, jako bychom opouštěli říši Zlé čarodějnice ze Země Oz, poklop dusivé mlhy, který na nás ležel po uplynulých 24 hodin, se náhle zvedl a my zase viděli oba říční břehy a hladinu před námi. Bylo to naše štěstí, protože vzápětí jsme se na poslední chvíli vyhnuli poloponořené, proti nám plovoucímu kmeni, který by nás v případě srážky spolehlivě poslal do ledových vod řeky! To bylo o fous...

D+5 2100 - bezvětří, zataženo 10/10, teplota 4°C
   Před námi se v temnotě tyčí betonový obrys mostu č.2. Všude klid, nikde nikdo. Pomalou plavbou, tak abychom nevířili hladinu a minimalizovali hluk, se dostáváme pod mostovku a na mechanismus otevřených vrat komory umisťujeme dva limpety. Dalším cílem jsou sací otvory pump nedaleko. Rozhodujeme se k riskantní akci - zajedeme zarostlým úzkým kanálem až k rourám a nálože umístíme z lodi. Ušetříme drahocenný čas, ale v případě odhalení budeme v mělkém hrdle s omezenou možností úniku v pasti. Pokoušíme štěstí a přestože nám na manévrování zbývá doslova několik palců volného prostoru, další dva limpety s kovovým cvaknutím přilnou k masivním uzávěrům čerpadel. Rychle vycouvat z nebezpečného prostoru a pryč!
   Zbývají dva mosty - č.3 a č.1. Příď našeho kajaku míří k prvnímu z nich, vzdálenému asi míli a půl směrem na Medoc. Sílící odliv v kombinaci s říčním proudem nás nutí doslova si probojovávát cestu vpřed. Přesto udržujeme slušnou rychlost a brzy spatřujeme temnou siluetu mostu nad hladinou. Jsme značně vysíleni pádlováním a po krátkém pozorování cílového prostoru pokládáme poslední dvě nálože.
    Ani tady jsme kupodivu nezaznamenali přítomnost nepřítele a protože zásoba min v kajaku je vyčerpána, rozhodujeme se netahat už dále čerta za ocas a most č.1 úplně vynechat. Proplouváme mezi pilíři č.3 a před námi je poslední míle plavby k místu, kde opustíme naši spolehlivou loď a zamíříme pěšky ke vzdálenému Ruffecu a setkání s příslušníky místního hnutí odporu. S jejich pomocí se nám snad podaří přes Španělsko vrátit zpět do rodné Anglie...

Pte. H. E. Gripweed
4th batt. of Musketeers

Celkem jsme s naší replikou kajku Cockle Mark 2 urazili 10 námořních mil na vodě a přibližně 1/2 míle na souši při průměrné rychlosti 2.5 uzlu a maximální dosažené 4.2 uzlu.

    Tato skromná re-enactingová akce je v hluboké úctě věnována mužům námořního komanda majora Herberta "Blondie" Haslera, účastníkům skutečné operace "Frankton" - útoku na německé "lamače blokády" v přístavu Bordeaux z prosince 1942. Z desíti členů posádek kajaků se zpět do Anglie vrátili pouze dva, zbytek zahynul při plnění úkolu nebo byl po zajetí popraven Němci. Cíle mise byly přesto splněny...
    Na závěr slova lorda Louise Mountbattena, velitele Combined Operations: "Z řady přepadů, provedených příslušníky velitelství kombinovaných operací, byla operace Frankton tou nejodvážnější a nejnepředstavitelnější."

Zpět na první část >>>