Ostrov Kréta je široké veřejnosti znám jako prázdninové letovisko, jako kolébka evropské civilizace a jako ostrov s bohatou historií. Tato bohatá historie se týká i druhé světové války, kdy v květnu roku 1941 výsadková vojska německého Wehrmachtu ostrov obsadila. Náplní článku není popis a rozbor operace Merkur (krycí název pro dobytí ostrova), ale jakýsi průvodce, ale jistě ne úplný, po místech, která se s touto operací a s II. světovou válkou vážou a kde na ně lze nalézt vzpomínku.
A vzpomínek je na tomto ostrově mnoho. Doslova celý ostrov je touto událostí poznamenaný.
Náš průzkum nemohl začít nikde jinde než v MALEME, v místě, kde bylo a stále je letiště, o které se svedly nejtvrdší boje a jehož dobytí znamenalo, že osud britské a řecké armády na ostrově byl zpečetěn. Průzkum tohoto bojiště jsme začali ze směru od vesnice XAMOUDOCHORI, odkud se britská vojska dne 21. - 22.5.1941 pokusila o protiútok s cílem vyhnat německé výsadkáře z kóty 107. Záhy nám bylo jasné, že místa bojů již dávno přeorala desetiletí, která od té doby uplynula. Zejména intenzivní pěstování a obnova olivových hájů brzy po válce jistě zrušily mělké zákopy a krátery po dělostřelbě a leteckých útocích. První připomínku jsme našli až pod kótou 107. Byl to kříž na paměť německým výsadkářům. Nedaleko kříže je i bývalý pravděpodobně britský bunkr v celkem zachovalém stavu. A mezi kótou 107 a letištěm se nachází velký německý válečný hřbitov. Překvapilo nás poměrně velké množství hrobů neznámých vojínů a poměrně značné množství vojáků, kteří padli při vyklízení ostrova v roce 1943.
Samotné letiště Maleme je funkční, ale nepřístupné, protože patří výsadkovému vojsku řecké armády. Ze silnice je u vstupu vidět sbírku vyřazených poválečných letounů. Pokud by se někdo na letiště chtěl legálně dostat, tak čas od času se na něm pořádají tuningové srazy a část letištní plochy je veřejnosti přístupná.
Nedaleko letiště je malý památník padlým britským přislušníkům pozemního letištního personálu a o kus dál u mostu přes vádí TAVRONITIS jsou dva památníky tvořeny námořními minami a torpédem. K čemu se tato dvě místa vážou nebo co mají představovat, se nám nepodařilo zjistit. Nedaleko letiště u kláštera GONIAS jsme na jedné vyvýšenině nad mořem naprostou náhodou narazili na památník řeckým kadetům, kteří se účastnili obrany ostrova.
Dále nás pátrání po historii bojů roku 1941 zavedlo do námořního muzea v CHANII. Muzeum není příliš velké, ale je pěkně udělané, jsou v něm zajímavé exponáty – například funkční zaměřovač torpéd a v muzeu je také sekce věnovaná operaci Merkur. Mimo různé zbraně a další vojenskou výstroj a výzbroj jsou v něm takové zajímavosti, jako např. svatební košile ušitá z německého padáku. Další sekce je věnovaná řeckému národně osvobozeneckému boji proti turecké nadvládě. O této válce se mimo Řecko moc informací získat nedá.
Ještě jeden pokus objevit památky bojů v terénu jsme učinili u obce GALATAS, kde se britská vojska zuřivě bránila náporu výsadkářů a německých horských myslivců. Nedaleko je i tzv. vězeňské údolí. Dle údajů z muzea v CHANII by poblíž obce GALATAS měl být nový památník/muzeum věnovaný australským a novozélandským vojákům. Když jsme ale dorazili k vesničce GALATAS, nic moc jako památník tam nevypadalo. Jen před jedním betonovým skeletem jsme našli ceduli o financování stavby ze zdrojů EU a to byl celý památník. Řek velkolepě začal, obří betonové plochy se surrealisticky protínají v bizarních kubistických tvarech, ale kromě prachu, špíny a jednoho kohoutku s tekoucí vodou uvnitř památníku nic není. Jen na střeše je pár rozbitých mramorových desek. Náš názor je, že tuto betonovou hrůzu už nikdo jako památník nedokončí.
A tak jsme se vydali do „vězeňského údolí“. Cestou jsme prohlédli zchátralou, ale nesmírně fotogenickou budovu, která byla možná svědkem bojů. Věznici jsme našli poměrně snadno – dodnes je funkční. U ní je nějaký památník – dle letopočtu se váže k II. světové válce, ale je kompletně v řečtině a tak jsme podrobnosti nezjistili.
Po těchto zkušenostech jsme zanechali zbytečného pochodování v úmorném vedru mezi olivovými háji a vinicemi. Pro zbytek pobytu bylo naším cílem už jen pár významných míst, vojenská muzea a několik památníků, případně památníky, na které jsme náhodně narazili.
Další místo, které jsme navštívili, byl spojenecký vojenský hřbitov na břehu zátoky SUDA. Hřbitov je moc pěkně situovaný a hezky udržovaný. Je to velmi důstojné místo posledního odpočinku padlých vojáků.
Jedním z dalších z cílů bylo i městečko CHORA-SFAKIO, odkud se britský expediční sbor evakuoval.
Cesta vede přes pohoří Lefka a na náhorní plošině ve vesnici ASKYFOU je nesmírně zajímavé soukromé vojenské muzeum. Z venku vypadá jako šrotiště vojenského materiálu a srdce každého rezomila zaplesá při pohledu na desítky zrezavělých hlavní od Mauserů a Enfieldů, několik zrezavělých kulometů, kbelíky plné rezavých závěrů, hromady helem, kulometných pásů a spoustu dalšího vojenského materiálu, který používala německá, britská a řecká armáda. Průvodkyni dělá dcera již zesnulého sběratele těchto válečných artefaktů. Uvnitř malého muzea jsou zachovalejší kousky – zbraněmi počínaje, přes věci osobní potřeby a několika uniformami konče. Musíme konstatovat, že toto muzeum se nám líbilo ze všech nejvíce, asi pro svoji živelnou neuspořádanost.
Když dnes turista dorazí do městečka CHORA - SFAKIO, najde jen pár budov a pár hotelů. A to Kréta zažila a zažívá stavební rozvoj. Jak nuzně toto místo muselo vypadat v době II. světové války, když dnes přístav tvoří jedno molo, u kterého může trajekt kotvit jenom po dobu vykládky a nakládky? A přesto odtud a z okolí Royal Navy evakuovala 18 000 mužů. Tuto událost připomíná hezký památník na břehu zátoky.
Při prohlídce Kréty a to nejenom druhoválečných památek jsme na připomínky na tuto krušnou dobu narazili na různých místech. Například při prohlídce monastiru PREVELI jsme uvnitř natrefili na nástěnku, kde bylo uvedeno, že z tohoto kláštera zorganizovalo úspěšný útěk cca 70 novozélandských vojáků s pomocí britské ponorky. Nebo třeba v Heraklionu v Národním historickém muzeu je videoprojekce o historii muzea. A samozřejmě je tam i kapitola věnovaná okupaci. Jedna ze zajímavých fotek zachycovala německé výsadkáře, provádějící ranní rozcvičku na schodech Knosoského paláce.
Poslední vojenské muzeum, které jsme navštívili, je v obci CHROMONASTIRI. Zřídila ho a spravuje řecká armáda. Už samotná budova má zajímavou historii - jde o bývaou výrobnu vína, kterou se snažili Turci zrušit. Uvnitř je několik expozic – od národně osvobozeneckého boje přes balkánské války, II. světovou válku, až po účast řecké armády na mezinárodních mírových misích. Muzeum je pěkné, přehledné a když budete jeden z prvních návštěvníků, tak budete mít i soukromý výklad od příslušníka řecké armády.

Kréta je krásný ostrov a je plná historických památek, přírodních zajímavostí, pláží i moře. Všechny tyto krásy jsou popsány ve standardních průvodcích. Náš text je jen malé doplnění především pro milovníky druhoválečné historie.

Text a foto Jiří Kučera

FOTOGALERIE