Meziklubová secvičná RKKA "Unín 2011"
1. - 2.4.2011

Vážený čtenáři, tvůj zrak tě skutečně nešálí. Po semináři v Ořechově se v našich hlavách zrodila myšlenka, že bychom mohli uspořádat dvoudenní akci, na které bychom si protáhli kosti a pocvičili s kvéry dle dobových příruček. Ono teoreticky jde vše, ale muže dělají činy, že. S laskavým svolením správců kasáren v Uníně nám bylo dovoleno takovou akci uspořádat právě tam, takže zbývalo vybrat datum, které se logicky zvolilo tak, aby výcvik proběhl před začátkem hlavní sezóny.
    Dali jsme dohromady předpis, který šlo hravě zvládnout; pozvánku jsme rozeslali s tím, že je volně šiřitelná, ale kapacitně omezená na 30 míst. Chystání akce předcházelo přeložení dvou předpisů, podle kterých se cvičilo, do češtiny. Přeložený předpis "Cviky se zbraní" dodal s laskavým svolením Tomáš Prior, taktickou příručku jsem si dovolil přeložit já. V Uníně nešla voda ani elektřina, o topení ani nemluvím, takže podmínky opravdu polní.
   V pátek ráno se vydalo na cestu "chystací" komando ve složení: Igor a já. K večeru dojel zbytek naší sekce a někteří účastníci, leč nejvíce jich přijelo až v sobotu po rozcvičce (divné, že?). O půlnoci začaly chodit hlídky neočekávajíce komplikace. Jaké bylo překvapení, když o půl druhé zadržel strážný Tikov německého diverzanta Bruna! Během mé směny se více neudálo, ale Němcům se přece jen podařilo dostat do tábora. Ano, byli jsme poraženi. Nezbývá nic jiného, než poděkovat německému (ne)příteli a poblahopřát mu. To se stalo naposledy!
    Ráno se začal den rozcvičkou, hygienou a přípravou na nástup, tudíž došlo i na našívání límečků a čištění bot. K snídani, o kterou se postaral také kolega Lukáš, bylo vejce a černý chléb - nejeden Fritz by se mlsně olíznul. Po nástupu jsem se ujal slova a chopil se kormidla výcviku - začalo se pohybem a cviky se zbraní. Občas jsme byli nuceni se zastavit nad nějakým problémem, ale co je pro Rusy problém, že? V poledne byl nachystán výborný oběd, který uvařil Voloďa - pyrée de pohanka a la sůl. A po chvíli odpočinku došlo k zopakování ranní části, kdy se hlavním velícím stal Tom - taky jsme se hned plazili po zemi jak hadi. Kolem 3. hodiny došlo na taktiku, kde jsem si vzal opět slovo já. Vyzkoušeli jsme si základní taktický pohybový prvek - přískoky, který jsme obstojně zvládli po 2,5 hodinách cvičení. Víc se toho nestihlo a náš výcvik se nachýlil ke konci. Šlo se balit. Ještě jsme opekli buřta a shrnuli průběh výcviku, uklidili a hurá domů. Unavení, špinaví a hladoví jsme dorazili k našim domovům, ale i tak věřím, že jsme si ten čas užili a, hlavně, strávili ho nějak jinak, netradičně. Děkujeme všem, kteří vážili cestu a zúčastnili se - jmenovitě KVH Břeclav, KVH Arco Jihlava a bezejmennému pražskému spolku. Tak snad na podzim znovu!

Zapsal Josef Dohnal


Pohled z druhé strany "V kůži diverzanta"