Kapitola dvacátá čtvrtá
4.batt of Musketeers - boj o sklad bojových plynů

Koncem února panovala ve vybombardované Evropě strašná zima. Naše jednotka provádí okupační službu a je dislokovaná na jihu Německa. Služba to není těžká a největší problém dělá mužstvu dodržování nařízení proti „bratření se“ s civilním obyvatelstvem. Jednoho únorového rána si nás poručík Goodbody nechal nastoupit a sdělil nám, že důstojnická latrína je přeplněná a že je potřeba ji prohloubit. Plynové masky mám vyzvednout ve skladu. Poté vzal vojína Gripweeda a odjel na štáb. Nahnal jsem věčné průšviháře vojína Droguea, vojína Clappera a pár dalších na tuto krajně odpornou práci. Sám jsem se vydal do skladu pro plynové masky.
Tam mě také zastihl poručík Goodbody, který se vrátil ze štábu. Sdělil mi, že byl pověřen zajistit rozsáhlý sklad na severu Německa a zabránit tomu, aby ho využily zbytky Wehrmachtu. Na místo nás dopraví kluzáky a podporu nám budou dělat naši hrdinní výsadkáři. Odlet je zítra ráno, ale ještě předtím si zkontroluje práce na prohlubování latríny.
Druhý den brzy ráno jsme provedli inspekci u latrín a pro neskutečný zápach jsme museli použít plynové masky. Poručíkovi dělalo problém udělit přesné rozkazy a instrukce přes plynovou masku a proto se nám inspekce protáhla. Do kluzáků jsme naskakovali na poslední chvíli.
Akce nezačala nejšťastněji. Jedno letadlo neodstartovalo vůbec, jedno se muselo vrátit pro poruchu a třetí se ztratilo v mlze. Jenom naše letadlo, bohužel, našlo určený prostor. Při přistání se zranilo hodně výsadkářů a tak se nás ke skladišti vydalo sotva družstvo a z 12.bat of 4th BATT. of MUSKETEERS pouze tři nejskalnější: poručík Goodbody, já - seržant Transom a vojín Gripweed. Jakmile jsme se přiblížili na dohled ke skladišti, poručík prohlásil, že je to dozajista sklad obilí a dal nám přednášku o pšenici, prosu a otrubách. Zřídili jsme tábor a chtěli jsme vyrazit na průzkum, když v tom jsme zahlédli postavy, které vůbec nevypadali jako němečtí vojáci. Spíš jako … jako Rusové. A opravdu! Skupinka zjevně zmatených mladých ruských vojáků se bez jakéhokoliv krytí či zajištění blížila ke skladišti. Před skladištěm je vzal poručík Goodbody všechny do zajetí. Lámanou ruštinou z nich dostal, že měli posílit ruskou frontu výsadkem z moře, ale důstojníci se opili a pod vedením podplukovníka Popa Iljiče Rispoloženského provedli soukromý výsadek na pustém ostrůvku. Zbytek mužstva pak ztroskotal na pevnině a teď se snaží dostat se zpět ke svým bratrům. Poručík jim slíbil, že jim zajistí návrat k jejich jednotce, když nám pomohou skladiště bránit. Rusové neměli moc na výběr a tak s tím souhlasili.
Při průzkumu budov jsme zjistili, že to rozhodně nevypadá na sklady obilí. Byli v nich totiž různé nádoby a kanystry a většina jich byla ve značně desolátním stavu. Poručík Goodbody se chystal jednu láhev otevřít a čichem zjistit co v ní je. Naštěstí pro něj a pro nás všechny jsem pár vteřin předtím našel seznam uskladněného materiálu: Lewisit, Yperit, Chlór … vše vyrobeno 1918! Byli jsme ve skladišti bojových plynů! Rychle jsem to sdělil poručíkovi, který zezelenal a já jsem si chvíli myslel, že už si přičichnul. Kvapně jsme opouštěli budovu, ale venku jsem narazili na skupinku německých vojáků, kteří tím však byli pravděpodobně překvapeni ještě více než mi a dali se na ústup. Běželi jsme do tábora varovat ruské spolubojovníky, kteří nás však na přivítanou zasypali deštěm olova. Jen zázrakem se nám nic nestalo, až na lehká zranění poručíka Goodbodyho a jeho příkazníka, vojína Gripweeda – zatímco poručík byl bohatší o elegantní jizvu na malíčku levé ruky, vojín Gripweed se tak dovedně kryl za blízkým záchodkem, že přišel o zadní kapsu kalhot.
Plně se projevilo mládí a nezkušenost ruských vojáků. Stříleli po všem, co se hnulo. Jejich nervozita se přenesla i na nás a tak jsme si vzájemně způsobovali značné ztráty. Tak například já jsem po prvním dnu měl na kontě jednoho němce a tři Rusi. Očekávali jsme vzpouru, ale soudruzi to nesli statečně. Další problém nastal, když nám poručík zavelel do protiútoku. Vojáci ze Sovětského svazu se s námi drželi pár metrů a pak už po nich nebylo vidu ani slechu. Při velmi slibném průniku do nepřátelských pozic vyslal poručík ruskou spojku do tábora pro posily, ale jeho pokyn v lámané ruštině asi spojka – mladý Uzbek špatně pochopil, protože do tábora nedorazil a již jsme ho nikdy neviděli. A tak nezbývalo, než aby nepřátelské pozice dobývali příslušníci Spojeného království. Z předsunutých pozic jsme Němce vytlačili, ale na úplnou likvidaci nám chyběli lidé. Často jsme se taky museli vracet zpět k našim pozicím a zastavovat německé protiútoky. Ještě že jsme Rusům zabavili jejich samonabíjecí Tokarevy SVT-40. Podstatně jsme tím zvýšili naše šance na úspěch, které po ztrátě kontejneru se Sten Guny, Brenem a Enfieldy nebyly právě vysoké. Po přistání byl tedy ozbrojen pouze poručík Goodbody svým revolverem, ale záhy zjistil, že jakýmsi nedopatřením v něm nemá náboje. Přivlastnil si tedy karabinu Mosin, kterých se tu záhy kolem povalovalo víc než dost.
Kdo první v našem vzájemném boji použil plyn se asi nezjistí. Jisté bylo, že to někdo udělal a ohrožoval tím nejenom nepřítele, ale i vlastní vojáky. Hodně špatně na tom byli naši sovětští spojenci, kteří neměli žádné plynové masky. A taky vojín Gripweed. Masku sice měl ale zapomněl si s sebou vzít filtr! Ještě štěstí že většina plynu už postrádala svoji bojovou hodnotu. I tak se boj proměnil o udržení návětrné strany. Několikrát se stalo, že po odšpuntování lahve s bojovým plynem, byl tento větrem stočen zpět proti uživateli. Překvapivé bylo, že skoro nikdo nebyl plynem zasažen! Všichni se drželi v uctivé vzdálenosti a čekali až ho vítr rozfouká. I když při jedné akci to vypadalo, že přijdeme o vojína Gripweeda. Oblak plynu byl jasně patrný a bránil nám v ústupu k táboru. Němci zle dotírali a poručík zavelel nasadit masky! Proběhli jsme oblak plynu jak jsme nejrychleji dovedli. Už jsme z toho byli venku, když v tom jsme spatřili jak se vojín Gripweed svíjí v křečích. Zapomněl, chudák, že nemá filtr! Už jsme si mysleli, že je to jeho poslední minuta. Naštěstí se vítr otočil a odvál plyn opačným směrem. Vojín potupně vrhl a my jsme ho rychle doprovodili do tábora. Naštěstí se ukázalo, že jedovatá složka vyprchala okolo roku 1937 a zůstala pouze barevná. Vojín Gripweed to nakonec přežil bez úhony.
Toto „představení“ udělalo mocný dojem na naše spojence a tak využili přibývající tmy k dezerci. Přesto, že už jsme se konečně trochu secvičili a chvíli to vypadalo, že Němce ze skladiště vytlačíme, dezerce neustávaly. A tak nás bojovalo méně a méně. Boj v noci byl vražedný a nám rychle ubývalo sil. Poručík Goodbody se rozhodl k činu. Vzpomněl si jak koupil most u Remagenu a rozhodl se, že koupí i toto skladiště. Jako parlamentáři jsme vyrazili do německých pozic. Už na první pohled bylo vidět že i oni toho mají dost. Ukázalo se, že německý velitel je bývalý obchodník s ocelí a tak s koupí skladiště po krátkém smlouvání souhlasil. Složili jsme veškerou hotovost, co jsme u sebe měli – 26liber, 40 šterlinků a dvě pence s tím, že zbytek – 17463 liber, 19 šterlinků a 58 pencí splatíme do 14dnů zde u skladiště. Do té doby nám zajistí, že nikdo skladiště nepoužije.
Ráno jsme s vojínem Gripweedem rozmístili naše „žluté slintáky“ a vyrazil ke zraněným výsadkářům, kteří mezitím nakrátko osvobodili klenotnictví v blízkém městečku. U nich jsme se dozvěděli, že byla z týlu vyslána úderná skupina která nás odveze. Poručík Goodbody se přes vysílačku spojil se štábem a požadoval po nich shoz hotovosti na skladiště. Po kratší hádce mu to bylo přislíbeno. Minuty ubíhaly a stále se nic nedělo. Ani vyprošťovací skupina, ani shoz. Začali jsme si zoufat. Až odpoledne, k naší nesmírné radosti, přijela skupina obrněných transportéru kanadských expedičních sil. Rychle jsme naložili raněné, zničili nepotřebnou výstroj a dokumenty a chystali se k odjezdu. Odjezd zdržoval pouze poručík Goodbody, čekaje na shoz sumy na splacení skladiště. A opravdu! Od západu se blížila letka B-25. Svůj náklad vysypala nad skladištěm. Nebyla to ale britská měna, nýbrž zápalné a tříštivé pumy. Shoz byl nebývale přesný, mimo skladiště srovnal se zemí pouze letní kino a nedávno osvobozené klenotnictví v městečku. Poručík se takové přesnosti velmi divil a já jsem si s vojínem Gripweedem vyměnil významný pohled. Pozorovali jsme ohnivé inferno a až k nám létali trosky. Poručíku Goodbodymu přistál u nohou kousek ohořelého papíru. Byla to část smlouvy o koupi skladiště. Poručík ho zmačkal a dal do kapsy, postavil se do pozoru a zasalutoval směrem ke skladišti. A pak zavelel odjezd …

Z vybombardované Evropy
Sgt. Quido Transom & Lt. Goodbody

Kapitola dvacátá první
Kapitola dvacátá druhá
Kapitola dvacátá třetí
Fotografie poskytnul Schtz. Lukhas

[ Zpět ]