EXPEDICE KURSK 2000
(Díl 1.)

Již několik roků jsme uvažovali, že navštívíme místo největší tankové bitvy II. světové války - Kurský oblouk. V loňském roce se podařilo členům Sekce východ EXPEDICI KURSK 2000 zrealizovat. Dalším cílem této cesty byla snaha zmapovat stav památníků na místech bojů Československé jednotky v Sovětském Svaze během Druhé světové války. Expedice proběhla od 31.7 do 19.8. 
Aby se expedice mohla realizovat, bylo potřeba získat víza pro vstup na území Ukrajiny a Ruska. Problém v jeho získání spočívá především v nesnadné cestě k obdržení pozvání do dané země. V případě, že v zemi nikoho neznáte nezbývá nic jiného než zaplatit za pozvání cestovní agentuře. A ta si za něj dá opravdu řádně zaplatit. I my jsme byli nuceni touto cestou získat víza do Ruska. S pozváním na Ukrajinu měla naše expedice více štěstí. Díky výborné spolupráci s ukrajinským velvyslanectvím se podařilo získat kontakt na Mezinárodní svaz ukrajinských účastníků války. Ti nám na naši žádost poslali pozvání a získání víz na Ukrajinu nestálo nic v cestě. Za dopravní prostředek jsme opět zvolili automobil značky Subaru, již osvědčený z expedice do Libye. Protože auto umožňuje lůžkovou úpravu, počítali jsme s tím, že v něm budeme i nocovat.
Na samotnou cestu jsme vyrazili 31.července 2000 okolo šestnácté hodiny. Tento odpolední odjezd byl způsoben tím, že bylo nutné ráno jet do Prahy na Ukrajinskou ambasádu pro víza. Cesta přes Slovensko proběhla bez problémů a druhý den jsme již překročili ukrajinské hranice. Pro ty, co již někdy přejížděli hranice v Užhorodě, bude určitě zajímavé, že se doba odbavení značně zkrátila a my jsme hranice projeli za jednu hodinu. Co určitě každého motorizovaného cestovatele potěší, je cena benzínu, která i u nejdražší čerpací stanice nepřekročila v přepočtu 16,-Kč za litr. Také nás překvapilo velké množství nových benzínových pump podél cesty, které vyrostly jako houby po dešti. Kde jsou časy, kdy se čepovalo z cisternových aut přistavených u cesty.
První co člověka zaujme při cestování po Ukrajině a Rusku, je úděsný stav vozovek. Najdete zde silnice, které by se u nás daly označit třetí třídou, ale zde jsou prezentovány jako mezinárodní silnice - to ale neznamená, že by tyto cesty byly snad úzké, právě naopak. Svojí šířkou připomínají dálnice, a kdyby se někdo obtěžoval natřít pruhy, mohly by mít minimálně čtyři proudy. Silnice vás mohou překvapit i mile, například když na cestě vedoucí lesem daleko od civilizace narazíte na cestu s kvalitním asfaltovým povrchem, za kterou by se nestyděli nikde na světě. Vozovky jsou zde nevyzpytatelné a každý přijíždějící návštěvník jimi nepřestane být fascinován. Při cestování po Ukrajině se musíte připravit na časté kontroly ze strany policie, i když i v tomto směru se na Ukrajině blízká na časy. Cestou jsme viděli mnoho opuštěných tzv. DAJEK (policejních stanic) a obrněný transportér jsme viděli až na rusko - ukrajinských hranicích. 

Jak jsem se zmínil na začátku článku, jedním z cílů expedice bylo navštívit místa bojů Čechoslováků za 2. světové války. Proto bylo naší první velkou zastávkou na Ukrajině hlavní město KYJEV. Tam jsme dorazili 3.srpna v cca 10:00 ráno. Ve městě jsme se měli setkat s členy organizace, která nás na Ukrajinu pozvala. S naším kyjevským průvodcem jsme se bez problémů setkali u hlavního nádraží, potom jsme společně navštívili naši ambasádu, kde jsme seznámili zástupce vojenského atašé s cíli naší cesty. Ze strany ambasády nám byla přislíbena pomoc při jakýchkoli potížích. Bylo vidět, že jsou nadšeni našim zájmem o vojenskou historii. Po rozhovoru na naší ambasádě jsme vykonali zdvořilostní návštěvu Klubu válečných veteránů. Nachází se asi třicet metrů od českého velvyslanectví a jedná se o komplex budov, které vypovídají o důležitosti organizace, která nás na Ukrajinu pozvala. Byli jsme seznámeni s představiteli této organizace a spolu s nimi jsme naplánovali naši cestu po Ukrajině. Za pět dní jsme toho měli stihnout opravdu mnoho. Během rozhovoru bylo vidět, že naši hostitelé měli opravdu radost z naší návštěvy. Vysvětlovali, že byli zvyklí na početné delegace z bývalého Československa, ale nyní již deset let nikdo nepřijel a proto je velice těší náš zájem a rádi nám poskytli nečekaně velikou podporu a pomoc. Ještě týž den v podvečer nás náš průvodce; Jurij Danskoj; provedl po bývalých obranných postaveních sovětských vojsk okolí Kyjeva z roku 1941. Viděli jsme zde betonové pevnosti, které se co do kvality použitého betonu mohly rovnat pevnostem v našem pohraničí. Postavení, která jsme navštívili, byly buď rozbita nebo zasypána. I když náš průvodce tvrdil, že nejsou zasypány, nýbrž se propadají. Asi nejvíce nás zaujala pevnost u vesnice TURISTOV. Tato tvrz tvořila umělý kopec, na jehož svazích byly betonové střelecké posty ve tvaru vlaštovčích hnízd. Umístění této pevnosti perfektně zapadalo do terénu a dobývání tohoto místa by bylo obtížné i dnes. Spali jsme ve VASILEVCE, kde taky mimo jiné bojovali čs. vojáci a mají zde svůj památník padlým.
Příští den 4.srpna jsme navštívili místo boje našich vojáků v BIELE CIERKVI. Byli jsme provedeni po místech postupu útoku v tomto městě - místo překročení řeky ROS, výšinu nad městem. Viděli jsme udržované památníky na kterých jsou napsány poděkování československým vojákům za pomoc při osvobození města. V místním muzeu jsme si prohlédli památky na naše vojáky v SSSR za 2.světové války. Všude jsme se setkali s vřelým přijetím, jakmile jsme se zmínili, že máme zájem jak na Ukrajině říkali o "Svobodův korpus". Bylo vidět, že místní lidé opravdu vědí o účasti československých vojáků v bojích o jejich město.
Příští dva dny jsme strávili znovu v Kyjevě a jeho okolí a zde jsme v doprovodu pamětníků mohli vidět místa důležitých bojů při osvobozování tohoto města. Dále jsme navštívili Centrální vojenské muzeum, Park věčné slávy a památník na Luťěžském předmostí. Jelikož jsme byli tlačeni časem vstupních a výstupních víz do Ruska, museli jsme se s Kyjevem rozloučit a směřovali jsme k rusko-ukrajinským hranicím. 
Poslední zastávka na Ukrajině bylo město CHARKOV. Právě nedaleko tohoto města, u vesnice Sokolovo se poprvé zúčastnila bojů čs. jednotka. S průvodcem, který se k nám připojil v Charkově, kam jsme dorazili 7.srpna v odpoledních hodinách, jsme navštívili Sokolovo, kde jsme si prohlédli muzeum, ve kterém je velká část expozice věnována čs. vojákům a jako skoro v každém Ukrajinském a Ruském muzeu dioráma boje. Našim velkým přáním bylo vyfotografovat kostel, ve kterém se hrdinně bránili naši vojáci, ale bohužel tento kostel byl zničen za již války. Je zajímavé, že se v jeho ruinách nedávno našla zachovalá helma, která musela vzhledem k tvaru náležet čs. vojákovi. Tuto helmu prý našli děti povalovat se ve zbytcích kostela spolu s dalšími zbytky z bojů. Lze předpokládat, že případný terénní průzkum v Sokolově a okolí by mohl přinést zajímavé objevy. V Charkově jsme si ještě stačili prohlédli třídu kapitána Jaroše a ulici Sochora a protože již byl večer, jeli jsme do "Ubytovny junych turistov" kde jsme měli zajištěn nocleh.
Dopoledne 8.srpna jsme navštívili památník padlým ve vojenské nemocnici a poté jsme se šli podívat do vojenského muzea. V muzeu je poměrně mnoho zajímavých kusů výstroje a výzbroje a před muzeem stojí prvoválečný anglický tank MARK IV.  Pak už nezbívalo než se rozloučit s naším průvodcem a vyrazit k ukrajinsko - ruským hranicím.

Zpracoval: Michal Křišťál a Jiří Kučera

Druhý díl "EXPEDICE KURSK 2000" si přečtěte zde!
Fotografie si prohlédněte v naší fotogalerii !!
Dokumentární video z bojišť východní fronty naleznete zde!!