|
|
Po našich dvou předchozích
návštěvách Ukrajiny v roce 1994 a 1995 jsme se rozhodli, že provedeme
větší akci. Zkušenosti z předchozích návštěv nás poučily, že na místní
dopravu nemůžeme spoléhat a musíme si pořídit vlastní dopravní prostředek.
Kde ale vzít dostatečně robustní, prostorný a spolehlivý dopravní prostředek
za co nejméně peněz? Po zvážení všech možností jsme se rozhodli pro Tatru
805. Tento terénní a relativně spolehlivý vůz se dal pořídit za rozumnou
cenu. První velká nevýhoda tohoto vozu, a to vysoká spotřeba benzínu,
bude kompenzována jeho cenou na Ukrajině. S druhou velkou nevýhodou, nízkou
rychlostí, se musí počítat v časovém plánu expedice.
Přípravy na expedici začaly tím, že si tři ze čtyř budoucích členů "Expedice
Ukrajina 1996" rozšířili svá řidičská oprávnění o skupinu C (neboli motorová
vozidla o celkové hmotnosti převyšující 3500kg, pokud nejsou určena pro
dopravu osob) a poté jsme pořídili zánovní Tatru 805 v provedení radiovůz.
Ukrajina je velká země, kam se tam vlastně konkrétně vydáme? Nakonec zvítězila
myšlenka, abychom spojili náš koníček - vojenskou historii - s oddychem
a vydali se k moři, tudíž na Krym. Vojenských památek je tam množství
(Perekop, Tatarský val, Sevastopol, Feodosia, Adžimuškaj atd.) a když
nás to přestane bavit, tak můžeme odpočívat na pobřeží Černého moře. Proti
těmto argumentům se nedalo nic namítat a tak byl cíl jasný.
Začali jsme připravovat auto (koupě náhradních dílů, namontování nádrže
na vodu, atd.), hledat sponzory (bohužel s malým efektem, takže jsme si
nakonec skoro vše hradili z vlastních zdrojů). Nakonec bylo vše připraveno
a v sobotu 20.7.1996 v 21:00 vyjeli vstříc novým zážitkům.
Cesta nezačala nejlépe, uprostřed Povážské Bystřice nám došel benzín a
v zápětí se rozbilo dynamo a dobíjení. Nezbylo, než aby se jeden člen
expedice vydal zpět do České republiky pro náhradní díly. Tím jsme ztratili
celou neděli.
V pondělí jsme díly vyměnili a vyrazili na hranice. Kontrola zabrala asi
tři hodiny a tak jsme až navečer vstoupili na ukrajinské území. První
co jsme na Ukrajině udělali (kromě výměny peněz), bylo, že jsme navštívili
přátele, se kterými jsme se tam seznámili v minulých letech. Ti bydlí
v okolí Jablonického průsmyku.
Cesta k průsmyku zabrala den a s přáteli jsme také pobyli nějakou dobu.
Po této nezbytné družbě a předání dárku jsme v pátek ráno 26.7. vyrazili
směr Sevastopol. Kromě častých kontrol na "gajkách" což byly služebny
policie na důležitých křižovatkách (dnes už je skoro nenaleznete), se
nic zvláštního neděje. I celý následující den strávíme na cestě. Večer
se dostáváme za UMAŇ, kde spíme. Cíl je ještě daleko, tak i další den
v podstatě nepřetržitě jedeme. Projíždíme PERVOMAJSKEM, ALEXANDROVKOU,
novým městem JUŽNOUKRAJINSKEM - toto město není na naší mapě, protože
je postaveno celé nově kvůli blízké jaderné elektrárně.
29.7. se přibližujeme k cíli. Po projetí NIKOLAJEVA a CHERSONU se náhle
naše dosud spolehlivá Tatra zastavila! Díky "Rukověti pro řidiče motorových
vozidel" a díky zručnosti některých členů se podařilo závadu v rozdělovači
najít a odstranit. Večer se dostáváme do ARMJANSKU a poprvé na této expedici
(někteří členové úplně poprvé) vidíme moře! Radost je zkalena pouze tím,
že agresivní komáři nás nenechali v noci pořádně se vyspat.
Následují den jsme zvolili oddychový. Dopoledne jdeme na prohlídku TATARSKÉHO
PŘÍKOPU a poté na obranou linii přístupu na Krym. Na oběd se vydáváme
v KRASNOPEREKOPSU do restaurace. Jediné co měli, byla polévka a studené
kuře s bramborem. V jakékoli české restauraci bychom to jídlo vrátili,
ale tady jsme byli vděční, že jeden den si nemusíme vařit a hlavně po
sobě umývat nádobí! Večer provádíme důkladnou očistu v zavlažovacím kanále.
Pozdě večer máme potíže s místní policí, zejména kvůli tomu, že jsme špatně
zaparkovali. Dokonce na nás vytahují pistoli, ale naštěstí se nakonec
vše urovná a my jedeme Tatru přeparkovat za Armjansk.
31.7. Cíl je na dosah. Po krátké prohlídce SIMFEROPOLU, konečně vjíždíme
do SEVASTOPOLU. Ještě před rokem to bylo uzavřené vojenské město, ale
naštěstí ledy se hnuly. Po absolvování důkladné kontroly na "gajce" před
městem naší návštěvě nestojí už nic v cestě. Protože jsme z jízdy unaveni,
je naším prvním cílem moře. Přes usilovnou snahu se nám ho však nedaří
najít. Na náš dotaz nám domorodec odpověděl, že tady bydlí 30. let, ale
o žádném moři neví! Nakonec, pozdě večer, moře přesto nacházíme. Pravda,
my stojíme na útesu a moře je dobrých 18 metrů pod námi. Přesto neváháme
ani chvíli a po tmě se vydáváme dolů, na noční koupel. Ta se nakonec neuskuteční,
protože je naprostá tma, břehy příliš rozeklané a moře poněkud neklidné.
 1.8.
Hned ráno u snídaně se s námi seznamuje člověk, který se nám potom věnuje
celý den. Navštěvujeme společně SEVASTOPOL a to: HISTORICKÉ ZÁKLADY (PANORAMA
KRYMSKÉ VÁLKY), NÁMOŘNÍ MUZEUM, PŘÍSTAV, PAMÁTNÍKY a PEVNOST 35.BATERIE.
Večer nás průvodce Michail zve na večeři. Jeho pohostinnost nezná mezí
a tak nakonec spíme u něho v dače. Následující den prozkoumáváme pobřeží,
koupeme se a pak vyrážíme do centra Sevastopolu. Znovu navštěvujeme 35.baterii,
ještě jedna koupel v moři a jedeme za naším přítelem na daču.
3.8. Loučíme se s Michailem a odjíždíme na horu SAPUN, kde je umístěno
dioráma obrany Sevastopolu, muzeum a výstava vojenské techniky. Druhý
den jedeme do MEKENZIJSKÝCH HOR a hledáme zbytky ruských obranných linií.
Je hrozné horko a chození nás značně vyčerpá. Při návratu ještě navštěvujeme
pevnost Maxim Gorkij. Po koupeli v moři jdeme unaveni brzy spát.
V pondělí 5.8. naposledy navštěvujeme Sevastopol, abychom rozměnili peníze.
Při odjezdu z města bezděčně nacházíme dělo ráže 180 milimetrů, umístěné
na železničním podvozku před nádražím. Naším dalším cílem je FEODOSIA
a KERČ. Od přejezdu ukrajinských hranic v noci z bezpečnostních důvodů
nejezdíme a místo na spaní hledáme za světla, ale tentokrát se nám to
nepodařilo. Na jedné straně Krymské hory a na druhé Černé moře. Nakonec
nás nechal hlídač nějaké stavby přespat za pár cigaret na dvoře staveniště
v letovisku poblíž Jalty. Ráno nás hlídač budí velmi brzy a tak vyrážíme
dál. V JALTĚ máme pouze krátkou zastávku, míjíme ARTĚK (pamětníci vědí,
že to byl obrovský pionýrský tábor pro mládež ze všech socialistických
států) a nakonec vjíždíme do FEODOSIE. Po počátečním šoku se Feodosia
ukázala jako vcelku pěkné lázeňské město. Hledáme sladkou vodu na koupání
a na vyprání prádla. Nejdříve nalézáme jezero, jehož břehy jsou posety
střepinami. Podstatně lepší místo na koupání a praní je zavlažovací kanál,
který jsme našli později. Večer vyrážíme na diskotéku ve Feodosii.
7.8. Ponorková nemoc mezi námi propukla již dávno, ale dnes se přiostřila.
Hádáme se o dalším programu. Nakonec se rozdělujme a většina se jde povalovat
na pláž. Tam také zmokneme. Jak nedobře den začal, tak i končí.
Zpracoval: Jiří Kučera
Druhý
díl
Fotografie z
expedice
Mapa cesty
Podívejte se jak vypadá naše bývalá Tatra po
10 letech!
|
