|
|
 8.8.
Abychom trochu dohnali zpoždění za včerejší den, vyrážíme brzy. Cílem
je KERČ. Před naší dnešní metou absolvujeme další důkladnou prohlídku
od policie na "gajce". Kolikátá již to byla? Ani nepočítáme! Po prohlídce
Kerče odjíždíme na mys ZJUK na pobřeží AZOVSKÉHO MOŘE. Odpoledne se koupeme
v moři a odpočíváme na pláži. Večer se vracíme zpět do Kerče a před spaním
se už tradičně pohádáme o dalším programu.
9.8. Jedeme do ADŽIMUŠKAJE prohlédnou si lom, ve kterém se bránili několik
měsíců v obklíčení sovětští vojáci společně s civilisty německé převaze.
Prohlídka je skvělá, protože v podzemí nefunguje osvětlení, takže je celá
po tmě! Jedeme na PORT KRYM a odtud do Ruska. Jenom "pěšky". Milovanou
Tatru 805 jsme museli nechat na Ukrajině, protože jsme neměli tolik peněz
na trajekt. Na celnici jsme způsobili velký zmatek, ale vše dobře dopadlo.
Bohužel na druhém břehu nic nebylo. Cesta do nejbližšího města byla relativně
drahá a tak jsme se za pár hodin vrátili zpět na Ukrajinu. Vydáváme se
zpět do Kerče. Po večeři v centru se vydáváme na zpáteční cestu domů v
19:30 moskevského času. Jedeme až do Feodosie, kde spíme.
10.8. Po kratší ranní hádce vládne mezi námi dusná atmosféra. Znovu nás
spojí až to, že Tatra po těch tisících kilometrech potřebuje prohlídku,
údržbu a opravy. Po skončení těchto úkonů vyrážíme dál směr DŽANKOJ. Jeden
člen expedice onemocněl a začal "blouznit". Večer přijíždíme do Džankoje.
Navštěvujeme disko, kde je placené vstupné, ale neprodávají se žádné nápoje.
Ráno 11.8. navštěvujeme trh, abychom doplnili některé potraviny. Pak odjíždíme
k SHNILÉMU MOŘI. Zde posnídáme a vyrážíme směr Armjansk, kde na tradičním
místě u sladkovodního kanálu provádíme koupel, pak přejíždíme k veřejnému
vodovodu a nabíráme pitnou vodu do všech nádob. Pokračujeme směr Nikolajev.
Ponorkovou nemoc už dávno nezvládáme a proto k prudké hádce stačí taková
maličkost, jako zabloudění ve městě. Ukrajinské silnice jsou obecně špatně
značené a ztratit se není problém. I když to víme, od hádky to nepomůže.
Večer, sotva jsme usnuli, probudí nás prudké světlo a hlasy. "A je to
tady, přišli nás okrást!", myslíme si. A hned se chystáme k obraně. Máme
dva paralyzéry a zbytek členů expedice už má v ruce polní lopatky. Učiníme
pokus na domluvu!? Pootevřeme okénko; všichni jsou připraveni k obraně;
a ptáme se co od nás chtějí. Po rozhovoru z domorodci vyplývá, že nás
nepřišli okrást, ale že jsou to místní kolchozníci a v noci hlídají svoje
pole s cibulí, aby jim je spoluobčané předčasně nesklidili. Na jejich
radu raději Tatru přeparkujeme a pak už je do rána klid.
 12.8.
Tento den se nic zvláštního neděje. Noční stres pomohl nemocnému kamarádovi,
takže se jeho stav podstatně zlepšil. Po celodenní jízdě dorážíme před
Umaň a tam i spíme.
13.8 projíždíme GAJSINEM a míříme do VINNICE. Zde jsme navštívili muzeum
Afghánské války a potom se jedeme podívat na zbytky HITLEROVA HLAVNÍHO
STANU. Moc toho nezůstalo, pár betonových monobloků. Vidina brzkého návratu
domů a příjemné počasí nám zvedá náladu.
Ve středu 14.8. se zastavujeme ve ZBOROVĚ. Zde navštěvujeme MUZEUM KOZÁCKÉHO
HNUTÍ a také hřbitov u vesnice KALININOVKA, kde jsou pochování českoslovenští
hrdinové od Zborova.
Čtvrtek 15.8. je náš poslední den na Ukrajině. Doplňujeme nádrž i kanystry
levným ukrajinským benzínem, utrácíme zbylé peníze a jedeme si stoupnout
do fronty na hranice. Přechod hranic trvá od cca 15:30 do cca 03:00 což
je dobrých 11,5 hodiny, ale cení kontrola je bez problémů. Spíme kousek
za hranicemi. Bohužel, večer jsme při ukrývání Tatry odřeli auto na pravoboku.
A aby nebylo poškozením Tatry konec, tak s ní ráno 16.8. při couvání narážíme
do stromu. Neštěstí obě poškození jsou malá, ale je to výborná příležitost
se zase pořádně pohádat. V Michalovcích si dáváme normální oběd v normální
restauraci. Domů nespěcháme, jedeme se ještě podívat do Sniny. Poblíž
této vesnice probíhaly odlehčovací boje v době bitvy o Dukelský priesmyk.
17.8. Dopoledne provádíme prohlídku bojiště a pak odpočíváme před další
cestou. Navečer vyrážíme směr domov.
Je neděle 18.8.1996, asi osm hodin večer, konečně jsme po tom všem doma!
Posledních pár kilometrů uběhlo vcelku bez problémů. Vrátili jsme se všichni
v pořádku, ačkoli ze začátku jsme tomu ani moc nechtěli věřit, tak nás
všichni od této akce odrazovali. Celkem jsme ujeli 8326 km, což při průměrné
spotřebě 30l/100km představuje 2497,8 litru benzínu! Také údaj, že při
průměrné cestovní rychlosti 40km/h to znamená plných 208 hodin za volantem,
je zajímavý!
Co říci závěrem? Přes všechny
nedostatky, problémy a ponorkovou nemoc byla expedice úspěšná. Viděli
jsme spoustu zajímavých, ba neuvěřitelných věcí a mnohé z nich už nikdo
nikdy neuvidí! Zkušenosti a poznatky z této naší první velké akce jsme
několikanásobně zúročili při dalších expedicích, a některé i v běžném
životě!
Poslední vzpomínka musí patřit
naší milované Tatře 805! Za celou dobu Expedice Ukrajina 1996 nás nenechala
ani jednou na holičkách! V nejtěžším terénu nebo v hustém městském provozu,
prostě vždy, jsme se mohli spolehnout na její robustní konstrukci a na
pohodlné ubytování, které nám poskytla. Bohužel již není s námi. Problémy
s parkováním, údržbou, rostoucími cenami benzínu a povinného ručení nás
donutili tento skvělý stroj prodat. Nezapomeneme!
Zpracoval: Jiří Kučera
První
díl
Fotografie z
expedice
Mapa cesty
Podívejte se jak vypadá naše bývalá Tatra po
10 letech!
|
