20 let existence Vojensko-historického klubu ERIKA Brno, z.s. - spolku dvou staletí - očima pamětníka

Vážení členové a příznivci VHK ERIKA Brno,
    napsat článek k takto významné události, kdy se klub dočkal výročí dlouhého takřka jako jedna celá generace, je pro mne jako pro prezidenta milá povinnost, ale zároveň obtížný úkol. Možná o to obtížnější, protože jsem stál u jeho zrodu a fungování (polovina mého života). Všechny aktivity a události, které v klubu poznamenaly životy dalších jeho členů, považuji za významné a důležité, včetně těch, jejichž strůjci již mnohdy v organizaci nejsou nebo si našli cestu v jiných neméně významných klubech, které později se zkušeností od nás založili.
    V posledních letech jsem s údivem zjistil, že pojem "historie Eriky" je plovoucím termínem, neboť ten, kdo přišel do klubu např. před pěti lety, považuje za historické jen své osobní začátky a názor na minulost v klubu je samozřejmě subjektivní - někoho ani nezajímá, někoho trochu ano. Tradice v každé sekci jsou odlišné a zvláštností našeho klubu, která nese svá úskalí, je, že se lidé v klubu navzájem neznají (příčinami toho bývají oborové zaměření člena, lokalita, v níž žije, věk, volný čas a v poslední době i opakovaná rodičovská dovolená).
    Některé členy může s ohledem na dlouhou existenci klubu překvapit, že v jiných klubech potká osoby, které byly v naší organizaci například v letech 1996-99, a tak máme společné přátele, odpůrce i vzpomínky.
    Archiv Eriky je z pohledu badatele obtížné využít jednak z důvodů, že sám o sobě čítá několik metrů, dále, že v posledních 15 letech vlivem digitálního věku mnoho informací zůstalo bohužel ve virtuální propasti na webu, smazaných emailech s pozvánkami a vyhořelých HDD, kde věci zůstanou "zaručeně v bezpečí", takže není mnohdy z čeho tvořit. Archiv organizace je v posledním desetiletí tvořen především hospodářsko-správními a finančními dokumenty, zatímco z 90. let obsahuje i zajímavou korespondenci, pozvánky a mnohdy i fotografie nebo zprávy. Vše v závislosti na tom, jak který jednatel sekce pochopil zachycení své archivní stopy o činnosti pro budoucí generace. Fond je zároveň živý, tj. není z větší části určen k veřejnému studiu z důvodu ochrany osobních dat, smluvních ujednání a dalších právních předpisů. Čas ukázal, že z paměti v domácích PC bez pomoci klubového archivu (který bude jednou uložen v MZA) nezůstane z odkazů možná nic, možná jen zlomek.
    Jako dobrý zdroj informací o posledním vývoji lze dále uvést i náš po léta budovaný web s archivem článků, které však vlivem nedostatku času a zájmu členů psát prořídly. Z důvodu institucionalizace části klubu v roce 2002 v Pardubickém kraji (Muzeum K-S 14 a Památník obětem internace) existují rovněž významné celostátní tištěné výstupy (média), které lze najít ve všech státních a univerzitních knihovnách v ČR. Díky činnosti sekcí zabývajících se historickými jednotkami a armádami (německá, československá, ruská, anglická a další) a Sekce východ (expedice) lze za posledních 20 let nalézt nesmazatelnou stopu ve veřejných médiích, televizní a filmové tvorbě. Tolik ke zdrojům, ze kterých jsem čerpal, kromě mých subjektivních - pamětníkových - vzpomínek.
    Personálně klubem prošlo za dvacet let od jeho založení a registrace u MV ČR v roce 1996 celkem 135 osob, přičemž průměrně se členská základna pohybovala meziročně kolem 35 - 40 osob. Základna je věkem, zkušenostmi a teritoriem velmi široká, i přes místo jeho založení. Nejmladší člen klubu se narodil teprve rok po jeho založení v roce 1997 a nejstarší v roce osvobození Československa, v roce 1945. V průběhu let byli členy klubu státní občané další 4 zemí světa (SRN, SR, PLR, LV). Zajímavostí je, že drtivá většina členů klubu v současné době nežije v Brně, kde byla organizace založena, ale v nejrůznějších koutech naší vlasti, někteří i mimo ni v Evropě.
    Profesně je skladba velmi zajímavá - máme mezi sebou vojáky, policisty, celníky, ekonomy, historiky, úředníky, techniky, podnikatele, studenty a další profese, všichni však mají zájem o historii. V klubu jsou početně zastoupeny ženy, jak v členské základně, tak v exekutivě. V rámci muzejní činnosti a péče o kulturní dědictví je VHK Erika v Králíkách rovněž zaměstnavatelem a počet zaměstnanců, ať již dlouhodobých nebo krátkodobých v průběhu posledních 4 let se pohyboval v počtu 1 - 3 osoby. Klub má od roku 2002 dlouhodobé smluvní závazky se samosprávou a státní správou v oblasti ochrany památek a prezentace kulturního dědictví. K dalším personálním zajímavostem jistě patří i skutečnost, že v letech 2000 - 2010 odpracovaly v rámci spolupráce s Probační a mediační službou ČR a rozhodnutí příslušných soudů 4 přidělené osoby stovky hodin veřejně prospěšných prací v rámci péče o veřejné kulturní dědictví.
    Ekonomicky jsme vytvořili klub se stabilním funkčním systémem. Základem příjmů byly vždy členské příspěvky, tak jako v jiných organizacích (dalšími příjmy byly převážně dary a dotace). V letech 1996 - 2002 převažovaly výdaje a příjmy související z 80% s činností dokumentární tvorby a ukázkami pro veřejnost, dále expedicemi a prezentačními akcemi a vnitřním zajištěním klubu. Funkci hospodáře v uvedeném období vykonávali postupně Lenka Niklová a Ing. Jan Pařík. Od roku 2002 tvořily a tvoří v rámci hospodaření klubu cca 95% účelových příjmů a výdajů prostředky na zabezpečení Sekce K-S 14 spravující nemovitosti v rámci Muzea pěchotního srubu K-S 14 "U cihelny" Králíky a Památníku obětem internace v rámci mandátní správy pro město Králíky a 5% v rámci činnosti dalších sekcí dle jejich potřeb a získaných financí. Funkce hospodáře vykonávali postupně Ing. Cidlinský a od roku 2010 Zdeňka Matějková.
    Neobvyklostí je i historie klubových tiskovin z doby konce analogových technologií, tedy v době, kdy nebyly ještě zvykem webové bulletiny nebo vícefunkční weby a kluby informace tiskly. Na toto období budování jména nového klubu mám hodně osobních vzpomínek. Samotný znak Eriky jsem v roce 1996 nejdříve namaloval tužkou a symbolika zůstala i po přenesení do digitální podoby z původního návrhu. Pro mnohé je asi překvapivé, že znak vznikl v Kladně a tam byl také v nočních hodinách vytvořen v odpovídajícím programu kolegou D. Strnadem podle předlohy a od té doby je užíván.
    Co znamená a jaký je jeho význam? Nejdříve, v letech 1992-1996, používala Erika samotné písmeno "E" na bílém podkladě. Takový znak bylo možné vidět i na vozidle Tatra 805 při expedici Ukrajina 96 jako reverz. Písmeno na otevřené knize symbolizuje samotný název Erika. Kniha je symbolem vědění a poznání, což byl úmysl při založení klubu, a také je naplněním litery stanov. Symbol ohraničení znamená opevnění, dále pak palcáty jako symbol čs. vojenských dějin, tedy dějin spojených s naším národem a sebeurčením. Kruhový symbol s uzavřeným názvem znamená pospolitost a klubovou spolupráci. Samotný název Vojensko-historický klub (VHK) s pořadím slov byl zvolen i z toho důvodu, že všechny ostatní kluby v dané době měly zkratku KVH.
    V roce 1996 byl znak zveřejněn a začal vycházet také časopis Caesar formátu A4, tištěný rovněž v Kladně a distribuovaný členům a přátelům klubu. Časopis byl na svoji dobu zajímavý, protože obsahoval nejen články o činnosti, ale i odborná vojensko-historická pojednání, která dnes chybí a na web je už nikdo nepíše. Nalezneme je spíše na odborných vojensko-historických webech a blozích. Caesar přestal vycházet v roce 2000 z důvodu ústupu tištěných médií a neochoty psát články a připravovat další čísla.
    Další tiskoviny včetně odborné literatury pochází z období od roku 2002 do současnosti až z produkce Sekce K-S 14 Králíky, přičemž Muzeum K-S 14 "U cihelny" je uživatelem ISBN, díky čemuž se nejen Výroční zprávy, ale i odborné literatura, jejímž vydavatelem je klub, dostanou do knihoven a k široké veřejnosti.
    Webové stránky klubu byly spuštěny pod http://erika.hyperlink.cz dne 16. 5. 2000 a v pozměněné verzi existují dodnes, přičemž za posledních 5 let došlo k úbytku pisatelů článků. O to zajímavější je webový archiv, který je přístupný na webu od počátku jeho fungování.
    Organizační vývoj VHK Erika Brno je velmi zajímavý a pro některé možná překvapivý, s mnoha věcmi budou někteří členové a naši příznivci seznámeni vůbec poprvé. Rád se podělím o některé vzpomínky a fakta. Samotný klub Erika byl institucializován až v roce 1996, ale založen byl v roce 1992 za ČSFR, tedy v období nádherné porevoluční euforie s cílem "něco dělat" a zabývat se interpretací dějin II. světové války nově (šlo např. o fakta, která byla zamlčována). Bylo to období, kdy vznikla řada zcela inovativních dokumentárních i hraných filmů z čs. produkce, u kterých jsme nechyběli (viz níže). Po rozpadu Svazarmu a všech možných jím nebo jinými svazy řízených organizací zde byla přirozená touha jezdit ven, rekonstruovat dobové ukázky a zakládat si vlastní spolky apod. Těchto spolků vzniklo nejvíce na Plzeňsku, Královéhradecku a na jižní Moravě (Vazby různých zájemců na bitvy 1866 nebo u Slavkova byly známy již před rokem 1989, ale například příznivci Bitvy u Hradce Králové byli v 80. letech rozehnáni příslušníky SNB, II. světová válka byla v klubových vzpomínkových ukázkách tabu zcela).
    Při rekonstrukcích dobových událostí a bojů na místech II. světové války zprvu jezdili členové našeho klubu (kluby těsně po revoluci nebyly běžně registrovány) jako dobové historické družstvo německé armády, střídavě jako dobové družstvo sovětské armády v úzké kooperaci s tehdy největší aktivitou a dobovou US-army. Kluby vznikaly především proto, aby bylo možno organizovat akce, např. při příležitosti výročí osvobození (viz. Bahna, Březinka, Osvobození Plzně, později např. Ořechov atd.).
    Aktivitou, která předcházela vzniku našeho klubu v roce 1992, byla dohoda v úzkém týmu o nutnosti založit organizaci (Československá Asociace přátel vojenské historie Brno), jejíž návrh stanov je dodnes v našem archivu. U zrodu tehdy stály osoby, které v klubu nenaleznete - student práv Libor Nedorost (US Army), pracovník Moravského muzea v Brně Jiří Ráčil (I. sv. válka) a moje maličkost, tehdy jako student. V oněch letech sehrál rovněž nemalou úlohu i klub našeho kolegy Vítka Odstrčila, se kterým jsme paralelně jezdili na dobové akce. My tři jsme se však nedomluvili na pokračování historické jednotky Erika na platformě ČSPVH, a to z důvodu, že každý měl relativně odlišné představy a praktická registrace v rámci přípravného výboru by nebyla možná, neboť v daném roce jsem shodou okolností ještě nebyl plnoletý. Další rok jsme se registrací již společně nezabývali. Časem se ukázalo, že předpoklad vývoje byl správný, protože každý jsme šli cestou své vlastní organizace.
    K registraci došlo až v roce 1996, kdy jsem měl možnost začíst spolupracovat s nepřehlédnutelnou brněnskou osobou Danem Urbánkem, s nímž jsem se znal již historických rekonstrukcí (později Společnost Renata), Petrem Březinou a jeho spolužákem Jiřím Kučerou. Tito zajímaví energičtí lidé, se kterými jsem přišel do kontaktu na neutrální půdě KVH Brno při VA Brno v Tučkově ulici, měli touhu jezdit na expedice do míst bojů I. a II. světové války. Dan vynikal vizemi, organizačními schopnostmi a energií jít do nových věcí. Po vytvoření nové platformy, kde byla možná kombinace expedic a rekonstrukcí historických bitev konečně vznikl přípravný výbor a zaregistrovali jsme Vojensko-historický klub Erika Brno u Obecně správního úseku MV v Praze, jak byl tehdy určený postup, a klub byl na světě v novém kabátě.
    V té době působilo v klubu velmi málo lidí tvořících především německé historické družstvo ve vzniklé Sekci historických jednotek (6.W.Btl) a expediční část v Sekci východ. V klubu byl od počátku také Stanislav Krčmař, který pomáhal s odbornými věcmi a mapami a na přelomu let 1997 - 98 mě vystřídal v prezidentské funkci, neboť já jsem požádal o uvolnění z funkce z pracovních důvodů v Praze. Postupem času se do klubu přidávali další zájemci. V roce 1999 vznikla dále Sekce Vojenské akademie Brno (později od roku 2004 Sekce při klubu University obrany v Brně a vojáků z povolání), především sdružující studenty a učitele v klubu. Protože některé srazy probíhaly v prostorách Vojenského klubu, měla spíše praktický význam. Později tato sekce zanikla, ale vystřídalo se v ní hojně jednatelů, vesměs studentů (R. Klimovič, M. Schuster, J. Pařík, P. Ďuriš, M. Křišťál). Časem V rámci Sekce historických jednotek vstoupilo do klubu v roce 2000 čs. historické družstvo a působilo zde také britské družstvo. Ještě v roce 2005 inzerovala tato sekce schopnost sestavit 6 jednotek různých armád.
    Všechny sekce byly v průběhu let různě měněny a není prostor pro ucelenou detailní časovou osu. Detailní vývoj stávajících sekcí rozepíšu dále v článku. Zajímavou etapou se všemi pozitivními i negativními zkušenostmi, které doba klubaření přinesla, byla i vlna zastřešování spíše hromadných vstupů různých dobových družstev a souborů, které měly jisté představy, které se v mnohém s představami členů klubu nesešly nebo zde nenalezly to, co očekávaly, a následně klub opouštěly. Typickým znakem společného nadšení bylo zakládání sekcí podle jednotek, bohužel však s jepičím životem. K nesmazatelným zkušenostem tak patří Sekce Slezsko (jednatel R. Aujezdský) představující Horské myslivce německé armády v 90. letech a v roce 2011 Sekce Ruská historická jednotka (jednatel E. Havlík), která byla po roce fungování zrušena.
    Ve vývoji je zajímavé pozorovat spíše stabilitu sekcí, které vznikly z iniciativy jednotlivců než z hromadně vstupujících skupin (odchody osob tak jako jejich příchody např. po 10 lidech), ale i například postupné zrušení Sekce UO v Brně a vojáků z povolání, protože ze studentů se stali profesionálové, tedy osoby již mimo školu (mnohdy i mimo klub) a platforma zůstala bez členů.
    Vlivem věkové proměny členů za posledních 10 - 15 let se celkově projevilo oslabení zájmu aktivně působit v dobových jednotkách u osob spíše mladšího věku, které svůj zájem přenesly do pasivnějších zájmů (fenomén doby informačních technologií) a koníčků a objevil se nový trend "vícečlenství" a vstupu osob spíše staršího nebo středního věku, nebo osob které ve více klubech hledají různé vyžití. Bohužel zájem a ochota podílet se na samotném fungování klubu je spíše stagnující nebo klesající, např. menší nebo žádné shánění finančních prostředků, než tomu bylo v 90. letech. Tento vývoj lze sledovat i v ostatních klubech, kde osoby mladšího věku tvoří mnohdy rodinu nebo jsou v příbuzenském vztahu s osobami, které do vojensko-historických klubů vstupovaly v 90. letech. Samostatní zájemci mladšího věku o vstup do klubu zůstali tedy fenoménem 90. let 20. století. (Údaj vývoje za posledních 10 let.)
    Nejstarší sekcí našeho klubu, jak již bylo shora uvedeno, je Sekce historických jednotek (1996), která měla několik fází své činnosti, a z ní byla později v roce 2011 vyčleněna samostatná Sekce německá historická jednotka. Základní vývojové fáze jsou dvě. Ta první v devadesátých letech je spojena jednak s klíčovými rekonstrukcemi bojových historických ukázek v ČR, kde klub sehrál důležitou organizační roli na prvních akcích u srubu Březinka u Náchoda (rekonstrukce 1938), dále pak na populární akci BAHNA (Den Sil pozemního vojska), především v dobách rekonstrukce bojů o cvičnou pevnost "Jordán" a na akci BOUDA 94 a 95 nad Těchonínem, která později zavedla klub až do města Králíky na proslulou akci CIHELNA (nejdříve Den Sil územní obrany, název se později modifikoval).
    Fáze devadesátých let je poznamenána organizační úlohou jednotky na dobových scénářích, ale i ubytování a stravování dobových armád a jejich zabezpečení na akcích představujících především scény z roku 1938, 1944 a osvobození 1945, kterých bylo tolik, že se do článku výčtem nevejdou. Do roku 1996 sekce plnila tuto úlohu jako klub/družstvo a od roku 1996 jako klub. To bylo v době, kdy začaly hojně registrace všech klubu a spolků. V tomto období měla Sekce historických jednotek až 20 členů. Od roku 2000 nastalo období dramatické tvorby nad rámec dobových ukázek pro veřejnost. Rád vzpomínám zejména na dokumentární tvorbu, kdy se mi podařilo navázat spolupráci s někdejší produkční Soňou Šmehelovou z ČT Brno a dále pak se skupinou mého kamaráda a bezvadného dramaturga ČT Ostrava Martinem Červenkou, ale také s režisérem Romanem Ondrůjem.
    Období našich studentských let tak zůstane poznamenáno záplavou dokumentárního filmu s prvky nejrůznější dramatické tvorby. Zde si členové klubu zahráli v řadě rolí (německé vojáky, partyzány, učitele, civilisty, četníky a policisty, ale i členy lidových milicí a různé další postavy dějin). Bohužel toto období bylo poznamenáno také velkou administrací a systémem, buďte tam a tam, od rána do večera, s takovým vybavením, pro diskusi ani casting nebyl čas. Pamětníků - členů filmové slávy klubu je již dnes jen pár. Myslím, že jsme byli, co se týče vybavení a akceschopnosti nejlepší. Nemohu nevzpomenout ty nejlepší filmy nebo pořady, které jsou mnohdy opakovány v programu České televize. Z cyklu Osudové okamžiky to jsou: Hovězí 1937, Smrt Danuše Muzikářové, Lověšice 1945, Magura Lupča, ale také prestižní díl "Hřiště" o smrti odbojáře generála Vojtěcha Luži. Nezapomenutelným je také dokumentární cyklus "Dukla, krev a mýtus" od režiséra P. Hviždě, kde jsme účinkovali i s jinými kluby. Dále pak v roce 2000 vznikl dokument "Ořechov 1945" z dílny režiséra Ondrůje z Brněnského studia ČT. Pořady to nejsou zdaleka všechny, ale uvádím alespoň ty významné, které mi utkvěly v paměti.
    V roce 2005 Sekce deklarovala schopnost sestavit alespoň z části dobové oddíly: Rudá armáda - pěchota - II. světová válka (oddíl), Wehrmacht - pěchota - II. světová válka (oddíl), Československá armáda 1938 - pěchota - (oddíl), Britská armáda - pěchota - II. světová válka (oddíl), Japonská císařská armáda - pěchota - II. světová válka (oddíl), Italská armáda - pěchota - II. světová válka (oddíl). Příležitostně vystupovali členové jako i jako: Dělostřelci Cara Alexandra - období Napoleonských válek 1805, Čs. armáda na východě - pěchota - II. světová válka, Čs. armáda na západě - pěchota - II. světová válka, Rakousko-uherská armáda - různé - I. světová válka, Ruská armáda - pěchota - I. světová válka.
    Členové sekce se i v nedávných letech účastnili i dalších mezinárodních filmových projektů, například "Hardtova válka" (produkce USA) nebo "7 dní hříchu" a dalších. Sekce vystřídala v jednotlivých obdobích další jednatele (mimo mne v 90. letech ještě J. Kučeru, S. Severu, O. Čermáka a P. Březinu).
    V roce 2011 bylo historické družstvo německé armády (6.W.Btl.) osamostatněno jako Sekce německá historická jednotka a Sekce historických jednotek tak zůstala se všemi ostatními historickými prvky s jádrem britského družstva (jednatel Petr Březina). Britské družstvo pod názvem 4th batt. of Musketeers 168. brigády 56. (londýnské) pěší divize vzniklo v roce 2002. Inspirací jeho založení byly paměti poručíka Goodbodyho, tak jak je zaznamenal Patrick Ryan v knize "Jak jsem vyhrál válku". Britské družstvo se ve své historii zúčastnilo nebo zorganizovalo řadu nesmírně zajímavých akcí, z nichž nejvýznamnější je účast při natáčení válečného filmu V. Marhoula "Tobruk" v Africe v roce 2007. V roce 2014 se společně s dalšími členy spřáteleného sdružení "Benešovi muži" zúčastnilo pravidelného velikonočního dělostřeleckého výcviku s 25 liberními kanóny Ordnance QF 25pdr. Na pozvání klubu "The Garrison" zamířilo družstvo do Velké Británie, a to přímo do mekky všech dělostřelců - Royal School of Artillery na Salisburské pláni v hrabství Wiltshire.
    V rámci posledních období od roku 2011 zažila svůj rozmach již samostatná Sekce německá historická jednotka (jednatel S. Severa) a zorganizovala pro veřejnost nesčetně akcí po celé ČR nebo se jich účastnila. Klíčovou akcí je prezentace dobových ukázek na akci CIHELNA (přes 20 tis. diváků), dále účast na Osvobození Prahy 1945, Dukla nebo Slatinka 1944. Klub se prostřednictvím svých členů účastnil řady akcí pro děti na jižní Moravě a pokračoval v účasti na akci Ořechov 1945, kterou kdysi pomáhal zakládat. Nepochybným úspěchem posledních let je samostatně zorganizovaná akce v Modřicích u Brna s mimořádně dramatickým scénářem a diváckým úspěchem. Toto období provázely fotografie vytvářené pro veřejnost autorky Michaely Budíkové. Nelze opomenout akce s ukázkami na Slovensku: Sahara, Liptovský Mikuláš a Zuberec.
    Fenoménem VHK Erika Brno byla a zůstává dnes již zaniklá Sekce Východ (1996-2015), která je jedním z faktorů, který v 90. letech klub zcela odlišil a vtiskl mu tvář jisté exotické neobvyklosti. Expedice na místa, kam se vlivem válečných událostí a situaci v lokalitách dnes již nelze dostat, považuji za velmi zajímavé. Pamatuji si, jak bizarní bylo v 90. letech v Praze vyřídit některá víza pro naše členy expedičního týmu do lokalit, kam se po revoluci rozhodně nejezdilo, nebo například povolení fotografovat hřbitovy našich vojáků v Africe.
    Ale vše popořádku. Sekce Východ se orientovala na vojenskou historii našich zemí v období I. a II. světové války. Konkrétně šlo o průzkum válečných bojišť, shromažďování informací, dokumentů a odborné literatury o dané problematice a následná publikační činnost. Pamatuji si i na úsměvné zážitky, kdy jsem v roce 1997 musel odrážet v čele klubu s kolegou Danem Urbánkem mediální útoky v rovině senzací, že náš klub zajímá především válečné zlato, což sice paradoxně způsobilo mediální zájem o klub v rovině bulváru, ale mělo to pramálo společného s realitou. Členové Sekce Východ několikrát navštívili bojiště I. a II. světové války na Slovensku, Ukrajině, Polsku, Rusku a Africe a přivezli odtud mnohé odborné poznatky a materiály. Detailní zprávy o těchto, ale i všech ostatních cestách, jsou zveřejněny na webu klubu.
    Velkou akcí Sekce Východ byla expedice do Libye v době autoritativního režimu diktátora Muammara Kaddáfího v roce 1998. Příprava expedice a její průběh byly velmi náročné a členy expedice obdivuji. Hlavním cílem byl přístav Tobruk, místo těžkých bojů v letech 1941-1942. Členové expedice, jako vůbec první z řad zájemců o vojenskou historii z České republiky, prozkoumali bývalá obranná postavení vojáků čs. 11. praporu - Východního a v závěru pobytu položili kytice k pomníku padlých československých vojáků na spojeneckém válečném hřbitově. Na africkém kontinentě členové sekce navštívili i další známá místa bojů II. světové války, jako Bir Hakim, Marétskou linii, Adžedabíju apod. Při přípravě cesty do severní Afriky klub úzce spolupracoval s Čs. obcí legionářskou. Na základě unikátního obrazového materiálu z expedice a díky osobním kontaktům v ČsOL vznikl následně v produkci člena klubu a účastníka expedice P. Březiny hraný dokument "Krysy pouště", který obsahuje nyní již unikátní svědectví bývalých obránců Tobruku, příslušníků Čs. pěšího praporu 11 - Východního. V hraných scénách filmu účinkují rovněž členové tehdejší britské jednotky VHK Erika. Ukázky z filmu lze dodnes shlédnout i na klubovém webu.
    V roce 2003 klub zrealizoval také expedici na dosud nejvzdálenější místo, kdy člen sekce navštívil bývalé pacifické bojiště, konkrétně ostrov Peleliu, místo zuřivých bojů mezi americkými a japonskými jednotkami v roce 1944. Odměnou byly opět silné zážitky a bohatý dokumentační materiál.
    Cesta do Afriky však byla dlážděna zcela zásadními zkušenostmi z jiných expedic. Málokdo ví, že ještě před samotným založením klubu uspořádali jeho pozdější členové dva ročníky pátrací expedice s pracovním názvem "Karpaty 94" a "Karpaty 95". Provedli průzkumné práce na nejzachovalejším bojišti první světové války v Evropě - v karpatských průsmycích, na bývalých východních hranicích Republiky Československé. Záštita Velvyslanectví Ukrajinské republiky a podpora pana Vladislava Jarého, majitele někdejšího vojenského muzea v Praze, klubu umožnily v srpnu 1995 podniknout výzkum ve větším měřítku a s lepším materiálním zabezpečením než v roce 1994. Cílem se stalo území od Jablonického průsmyku směrem na západ. Průzkum jsme zahájili na hoře Čorná Kleva (1719 m n. m.) - na jednom z klíčových bodů rakousko-uherské obrany. Výsledky těchto expedic pak byly publikovány mj. i v tehdejším časopise Střelecká revue.
    Po dvou předchozích návštěvách Ukrajiny v roce 1994 a 1995 se v rámci již existující Sekce Východ klub rozhodl, že provede větší expedici "Ukrajina 96". Toto období mám ve své paměti nejlépe zafixováno z důvodu neobvyklého dopravního prostředku. Přípravy na expedici začaly tím, že si tři ze čtyř budoucích členů expedice "Ukrajina 1996" rozšířili svá řidičská oprávnění o skupinu C (motorová vozidla o celkové hmotnosti převyšující 3500kg, pokud nejsou určena pro dopravu osob) a poté pořídili zánovní Tatru 805 v provedení radiovůz. V cíli cesty nakonec zvítězila myšlenka spojená "s oddychem" a expedičníci se vydali k moři, tudíž na Krym. Následovala vlna historických poznatků z návštěv památných míst (Perekop, Tatarský val, Sevastopol, Feodosia, Adžimuškaj atd.)
    V průběhu let následovaly další expedice podle možností a finančních prostředků účastníků. Nemohu zde zmínit úplně vše, neboť píši článek a nikoliv paměti. Ale další zajímavou expedicí, kterou bych rád zmínil, byl Kursk 2000. Cílem této cesty byla snaha zmapovat stav památníků na místech bojů československé jednotky v Sovětském svazu během druhé světové války. Výsledky expedice Kursk 2000 byly oceněny již na Ukrajině. Mezinárodní ukrajinský svaz účastníků války, který nám vydatně pomáhal při práci v Kyjevě, Bílej Cerkvi, Sokolově a Charkově, udělil našemu klubu tato vyznamenání: "45 let osvobození města Kyjeva 1943-1988" a "50 let hrdinské obrany města Kyjeva 1941-1991". Dalším oceněním bylo Čestné uznání za aktivní udržování povědomí o vzájemné spolupráci v boji proti fašismu. Mezinárodní ukrajinský svaz účastníků války sdružuje všechny veterány, kteří prošli nějakou válkou (I. a II. světovou, válkou v Afganistánu apod.) a také sdružuje účastníky mírových misí (UNPROFOR, KFOR, SFOR apod.).
    Pozoruhodností, kterou bych zde rád uvedl, také je, že v roce 2000 zavlála vlajka VHK Erika Brno nad Elbrusem - nejvyšší horou Evropy. Spolupracovník a příznivec našeho klubu, který se zajímá především o vysokohorskou turistiku, zdolal nejvyšší horu Evropy - Elbrus a s sebou nesl vlajku VHK Erika Brno, kterou na vrcholu umístil. Elbrus je vysoký 5642 m n. m. a nachází se v pohoří Kavkaz, které odděluje Evropu od Asie. Z vojensko-historického hlediska je zajímavý jak Kavkaz, tak samotná hora Elbrus.
    Pozdější pokles expediční činnosti klubu bohužel souvisel jak s finančními možnostmi členů klubu, tak i s vývojem v Evropě a zejména se situací na Blízkém východě. Ještě v roce 2003 podnikl člen našeho klubu Jiří Kučera expedici Palau 2003. Volba padla na neobvyklé bojiště v Tichomoří. Cesta byla všestranně náročná a zdokumentovala boje o malé ostrovy Peleliu a Angaur v době II. světové války, které byly velmi tvrdé, ale přesto nejsou tak známé. Jednou z posledních akcí byla Expedice Gallipoli 2011 - průzkum polozapomenutého bojiště Velké války v Turecku.
    V roce 2002 vznikla v souvislosti s činností VHK Erika Brno v Králíkách, okr. Ústí nad Orlicí Sekce K-S 14 Králíky, zcela úzce specializovaná na péči o památky a nemovité kulturní dědictví, konkrétně Pěchotní srub K-S 14 "U cihelny" v Králíkách, kde jsem začal trvale působit po mnoha letech organizování bojových historických ukázek v rámci akcí "Bouda", "Cihelna" a dalších. Tato dlouhá anabáze poznamenala rozvoj členské základny muzejním směrem. Noví členové na přelomu století zasvětili svůj život ochraně památek a budování muzea a v klubu se tak objevil významný a v tehdejší době nový prvek stacionární činnosti v Pardubickém kraji vázaný na nový smluvní vztah s městem Králíky, s nímž záhy vznikla trvalá mandátní smlouva. VHK Erika Brno se jako organizace stala mandatářem města, tedy jeho partnerem a správcem. Důvodem vzniku smlouvy byl i zájem města o stabilního partnera pro ochranu této významné památky z roku 1938 a rozvoj tehdy vznikající Králické pevnostní oblasti. Z původních osob, které pečovaly o památku v letech 2002 - 2003 a vstoupily do klubu v rámci převzetí objektu a pozemků do péče, musím vzpomenout Zdeňka Bártu a tehdejšího místostarostu města Ing. Ladislava Tótha. Záhy přibyli další zájemci, skalní vlastenci a zajímaví odborníci, kteří v průběhu let odpracovali tisíce dobrovolnických hodin.
    V rámci péče o tento pevnostní skvost vojenského stavitelství s "geniem loci" se postupně podařilo vybudovat muzeum celorepublikového významu, které se objevuje záhy v atlasu turistického ruchu státní agentury CzechTurism, přičemž díky činnosti sekce klub postupně vstoupil do několika smluvních vztahů. Muzeum se stalo členem několika destinačních společností pro fungování turistického ruchu v česko-polském pohraničí spojených s prezentací vojenské historie a národních dějin, patří k zakladatelům obecně prospěšných společností Králický Sněžník a později i Králická pevnostní oblast. Rovněž přibylo členství v Asociaci muzeí a galerií ČR.
    V průběhu let se Sekce K-S 14 Králíky potýkala se značnými provozními problémy, kdy nebyly k dispozici zázemní prostory. Otřesné byly sociální podmínky pro pracovníky muzea a členy sekce, v letech 2002 - 2008 bylo ubytování v zimních měsících poskytováno Klubem celníků Orlicko a Základní školou Králíky. Neutěšený stav a absence provozní budovy i objektu pro správu sbírek byly vyřešeny v letech 2008 - 2010 získáním části budovy na Velkém náměstí č. p. 354 (bývalá celnice a prostory kanceláří Státního statku Smiřice). Odtud se Sekce K-S 14 Králíky záhy přestěhovala do budovy zrušeného gymnázia na Velkém náměstí č. p. 367, kde byly zprovozněny bezpečné depozitáře, Knihovna generála Mašína, kancelář a prostory pro personál i budoucí další velké expozice. Před objektem muzea (pěchotní srub) byl současně pracně vybudován a v letech 2014 - 2015 zkolaudován systém prodejních buněk pro návštěvníky a provozních návěsů bývalých vojenských vozidel dílenských sestav od města Králíky, určených především pro drobnou údržbu a opravy.
    V průběhu let jsme v rámci Sekce K-S 14 zorganizovali množství výstav a založili v objektu dva významné památníky - Památník četaře Arnošta Hrada a Památník Finanční stráže, oba s dominantami sochařských uměleckých děl moravského sochaře Ondřeje Štočka. Památníky jsou významnými místy Pardubického kraje.
    Poté, co do klubu vstoupil emeritní celní inspektor Jiří Panuš, si výrazně pamatuji na nabrání nového směru naší muzejní práce v sekci směrem k celní historii a historii Finanční stráže RČS, která muzeum trvale poznamenala. Vzpomínám si, že ze začátku byl běh na dlouhou trať v rámci Pardubického kraje a sítě muzeí ČR prosadit a vysvětlit úlohu našich muzejníků z VHK Erika Brno, o.s. jako pravidelného žadatele o podporu v kategorii památkové péče a ochrany movitého kulturního dědictví v kategorii nestátních muzeí. S ohledem na značný počet muzeí, zejména specializovaných, trvalo 10 let etablovat naše neziskovým klubem zřízené muzeum.
    Od roku 2006 jsme v Sekci K-S 14 pokračovali s rozvojem expozic směrem k národním dějinám a uzavřeli jsme klíčové smlouvy s Kongregací Nejsvětějšího Vykupitele - Redemptoristy a správou Poutního místa v klášteře na Hoře Matky Boží v Dolní Hedeči. Pod záštitou kardinála Dominika Duky a po překonání velkého množství překážek a finančních potíží, kdy jsme se museli obrátit na nadaci ČEZ a MK ČR, se nám podařilo jako pobočku muzea K-S 14 vybudovat Památník obětem internace Králíky přímo v klášteře, který je připomínkou internace řeholníků a deportací v letech 1950 - 1961. Byl otevřen za účasti vzácných hostů a bývalých politických vězňů svědomí v roce 2012 a patří k jedněm z významných a ojedinělých památných míst v ČR tohoto druhu. Z dílny režiséra a redaktora Českého rozhlasu Pardubice Jiřího Flídra pochází i vlastní dokumentární film vydaný produkcí Muzea K-S 14 "Řeholníci z Hory Matky Boží". Akce samotná se dočkala vysílání v "Křesťanském magazínu" v ČT (2012).
    V průběhu let 2004 - 2015 provedli dobrovolníci Sekce K-S 14 a pracovníci Památníku obětem internace nevěřitelných 82 717 návštěvníků z ČR i ze světa (včetně zajímavých hostů z USA, Ruska, Kanady či Ghany). Muzeum navštívili v průběhu let také účastníci II. světové války, diplomaté a vojenští představitelé spojeneckých armád NATO, biskup královéhradecký, starostové evropských měst v rámci partnerských akcí, ústavní činitelé a prezident ČR.
    Z nejvýznamnějších výstav a stálých expozic bych rád uvedl souhrnně alespoň tyto: Čs. armáda před mnichovskou zradou 1938 (2004), Činnost Národní protidrogové centrály PČR (2005), Zločiny komunismu - "Lidé proti lidem" (2006), Život četaře Arnošta Hrada - stálá expozice (2007), Finanční stráž Republiky československé 1918 -1948, stálá expozice (2009), Expozice Návrat čs. legií do vlasti a vývoj čs. armády do roku 1938 - stálá expozice (2012) Památník obětem internace Králíky, stálá expozice (2012).
    Již od roku 2000 se objevovaly informace o práci dobrovolníků Sekce K-S 14 v médiích, a to ve zpravodajstvích ČT, Prima a TV Nova v souvislosti s výročím úmrtí Arnošta Hrada nebo v pořadech o cestování. Vlastní dokumentární tvorby se dočkala Sekce K-S 14 v pořadu režiséra M. Kučery o dobových povoláních v cyklu ČT "V kůži předků", díl "Voják" v roce 2011 a značnou pozornost vzbudila i "Toulavá kamera" redaktorky Vavřenové v roce 2015. Několik filmů soukromé produkce (FTV) bylo natočeno v rámci Sdružení obcí Orlicko, zejména "Nebe na dosah" nebo dokumenty k akci CIHELNA s upoutávkami na Muzeum K-S 14.
    V průběhu let bylo uvedeno o činnosti Sekce K-S 14 mnoho rozhlasových pořadů, včetně vysílání v němčině a španělštině ve zvláštních redakcích. Například v roce 2009 mne překvapil ČRo Pardubice v pořadu "Máme hosta" pozitivním a nezapomenutelným přístupem k našemu snažení ze strany redaktorky Jitky Slezákové a později byl vytvořen rovněž celostátní prostor ve vysílání Českého rozhlasu Praha Radiožurnálu v pořadu "Doteky víry" k tématu Památníku obětem internace (2011).
    V průběhu let 2005 - 2015 zorganizovali členové sekce celkem 10 ročníků Festivalu Muzejních nocí v Králíkách.
    Sekce K-S 14 Králíky nebo její členové byli oceněni mnoha záslužnými medailemi ze strany spolků i státu. V roce 2014 obdržel Zdeněk Bárta cenu Český Patriot Asociace nositelů legionářských tradic a v roce 2015 jsme byli v rámci KPO oceněni medailí "Za zásluhy o Pardubický kraj". V říjnu roku 2015 jsme k našemu velkému překvapení obdrželi "Dětskou mírovou cenu - Anděla pro lepší svět" , jejímiž laureáty jsou tak inspirativní osobnosti jako např. Sir Nicholas G. Winton, prezident T. G. Masaryk (i.m.), J. S. Dalajláma nebo Svatý Otec František, ale třeba také někdejší mluvčí Charty 77, zpěvačka Marta Kubišová nebo vojáci zranění ve válce s terorismem. Populární projekt vznikl z iniciativy paní Vaculíkové z Malé Morávky, která založila Školičku základů umělecké práce pro děti v Malé Morávce.
   Těžkosti a ekonomika provozu ukázaly po roce 2010 na nutnost pevné otevírací doby a zaměstnance - stálého správce, kterým se stal od roku 2013 pan Antonín Neterda. Projekt se podařil. Pro Sekci K-S 14 pracují i externisté jako odborníci a soustavně od roku 2004 početná Muzejní rada.
    Vážení čtenáři, co říci závěrem k narozeninám klubu? Chtěl bych poděkovat všem, kteří se za uplynulých 20 let podíleli na nepopulárních věcech, tj. na jeho vnitřním chodu, všem, kteří spolupracují a naplnili klub jeho obsahem a energií. Ten, kdo dočetl až sem, jistě pochopí, že nemohu vyjmenovat jména všech členů, se kterými jsem měl tu čest spolupracovat, přestože bych si i troufal, nevím, zda jako jediný, sepsat z hlavy všech 135 jmen, dokud si je pamatuji, za pár let to asi bude problém. Protože jsem popsal mnoho stran, zase jsem si uvědomil, že již nestihnu objasnit, proč se vlastně jmenujeme "Erika", tak snad někdy příště až nastane ten správný čas.
    Jsem realista a vím, že jsme překonávali, překonáváme a budeme překonávat další překážky. V průběhu dvaceti let paralelně vznikly a mnohdy zanikly další podobné organizace. Chtěl bych věřit, že ta naše vydrží nadále. Nevím, co bych hypoteticky napsal za dalších 20 let, protože nelze předjímat, zda zde budu živ a zdráv, třeba jako šedivý kmet - pisatel, nebo zda zde budeme, a to jak jednotlivci, tak organizace. Vše je v rovině úvah, záleží na okolnostech, ale hlavně na našem přístupu, snažení, někdy i nadhledu, ochotě a spolupráci. V české krajině - toť nejtěžší břímě.

Mnoho zdaru do dalších 20 let přeje


Ing. Richard M. Sicha, prezident VHK ERIKA Brno

V Praze, dne 12. dubna 2016